8. Ježíš potkává jeruzalémské ženy

K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Tváří v tvář virové nákaze, kterou neznáme a obáváme se jejích důsledků, kdy si vzájemně sdílíme strach z nejistoty a možných následků, nelze nevidět, jak jsme těmto ženám podobní. Jak to, že nemáme tváře rudé od pláče nad stovkami obětí dopravních nehod, civilizačních chorob, závislostí, zloby a sobectví, na které jsme si už jenom jaksi zvykli? Stejně jako Ježíš svými slovy zdaleka nezlehčoval vlastní utrpení, když je napomínal, ani tyto úvahy nezlehčují závažnost těchto dní. Naopak. Křesťan namůže přehlížet, že aktuální hrozba se jen přičte k těm, se kterými jsme se sice naučili žít, ale stále jim nejsme ochotni čelit. V každé krizi, před každou hrozbou či bezprávím budeme souzeni ne podle toho, zda jsme dokázali sami přečkat vše bez větší úhony, ale podle toho, zda jsme dokázali být na blízku těm, kdo trpí, kdo jsou ohroženi, kdo jsou vyčleněni, opuštěni, zda náš soucit a soustrast nebyly jen hrou pro kolemjdoucí.  

Pane, dej, ať dokážeme nad sebou plakat uzdravujícím pláčem a ať také sami sobě dokážeme odpustit! Chraň nás před zlem samolibosti a sobectví, které má dnes společenskou přednost před soucitem a milosrdenstvím.

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!