aneb Jak jsme v Podzámecké zahradě slavili Den církevního školství

Svatá Ludmila je v naší zemi především babičkou. Ne světice ze slavnostního obrazu, ale žena, která vzala malého vnuka za ruku a naučila ho, co je správné. A to se počítá dodnes.

Ve středu 16. září, na její památku, jsme si v naší Církevní ZŠ připomněli Den církevního školství. Motto znělo „Z dobrých kořenů vyrůstají dobré skutky.“ A protože o kořenech se nejlíp přemýšlí tam, kde něco roste, vypravili jsme se po mši svaté do Podzámecké zahrady.

Nejdřív ale kostel

Ráno jsme se sešli v kostele Panny Marie. Je něco na tom, když je v kostele pohromadě celá škola. Ti nejmenší se ještě otáčejí, ti největší už stojí rovně. A mezi tím se odehrává celých devět let.

Pět zastavení, pět otázek

Pak se prvňáci až páťáci vydali do zahrady. Každá třída procházela pěti stanovišti a za každé si do Karty poutníka odnesla jeden symbol.

U kořenů se děti seznámily s Ludmilou a přemýšlely nad otázkou, která není jen dětská: kdo pomáhá vytvářet dobré kořeny mně?

U moudrosti řešily situace ze školního života. Ne ty, kde je jedna správná odpověď, ale ty, kde je potřeba myslet i na druhého.

U odvahy se celá třída musela dostat přes „řeku“ po kamenech tak, aby nikdo nezůstal pozadu. Nešlo o to přejít rychle. Šlo o to přejít všichni.

U péče o stvoření se děti proměnily v tiché průzkumníky. Podzámecká zahrada je historická památka, takže se nic netrhalo ani nesbíralo. Jen se dívalo. Což je, mimochodem, dovednost, která se dnes cvičí hůř než psaní.

U laskavosti psaly děkovné lístky lidem, kteří pro ně ve škole každý den něco dělají. Paní kuchařce. Panu školníkovi. Paní uklízečce. Lístky si děti nechaly, aby je mohly předat osobně, z ruky do ruky. Protože poděkování poslané po někom už není tak úplně poděkování.

Průvodci na stanovištích byli deváťáci. Mladší děti je poslouchaly víc než kohokoli jiného, což je na tom to krásné i to trochu nespravedlivé.

Pět kruhů na jedné louce

Nakonec se všechny třídy sešly na jedné louce. Každá si sedla do kruhu se svým třídním učitelem a zvolila si jeden konkrétní závazek na celý školní rok.

„Všimneme si, když někdo zůstane sám.“
„Necháme druhého domluvit.“

Žádná velká slova. Žádné „budeme hodní“. Něco, co jde opravdu udělat, a jde i poznat, když se to nedělá.

Na list třídy přibyly tři vybrané hodnoty a podpisy dětí. Pět kruhů vedle sebe, pět slibů, jedna louka.

A co s tím dál

Projektový den umí uspořádat každá škola. Do fotek se vejde, do výroční zprávy taky.

Nám ale nešlo o hezké dopoledne. Listy tříd zůstaly viset ve třídách a v červnu se k nim vrátíme. Podíváme se, co se z toho povedlo a co ne. To druhé bude asi zajímavější.

Ludmila svého vnuka nevychovala jedním dopolednem. Vychovala ho tím, že u toho vytrvala.

Děkujeme všem, kdo nám den pomohli připravit. A zvlášť deváťákům, kteří tentokrát nebyli ti nejstarší ve škole, ale ti první, kdo podali ruku.

CZŠ v Kroměříži