Archiv rubriky: fotogalerie

Jak jsme putovaly do Santiaga

Chvála Kristu!
Zdravíme Vás – Simona a Natálie, dvě kamarádky, které se společně vydaly na krásnou pouť do Santiaga de Compostela ke svatému Jakubovi Většímu.
Kdo jsme?
Jsme dlouholeté kamarádky od dětství. Společně jsme prošly mateřskou, základní, střední i vysokou školou. Obě jsme úspěšně dokončily obor všeobecná ošetřovatelství a získaly bakalářský titul. Po letech společného putování životem jsme se rozhodly vydat i na opravdovou pouť – jako vyjádření vděčnosti, touhy po duchovní obnově a společném dobrodružství.
Proč jsme se rozhodly jít na pouť?
O cestě do Santiaga de Compostela jsme se dozvěděly díky známým, kteří ji sami absolvovali. Jejich nadšení a silné zážitky nás okamžitě zaujaly. Rozhodnutí bylo spontánní, tak jsme si ze dne na den koupily letenky a začaly jsme plánovat. Toužily jsme na chvíli zpomalit, vystoupit z každodenního rytmu a vydat se na cestu, která není jen o kilometrech, ale hlavně o duchovním prožitku.
Jak jsme plánovaly a kudy jsme šly?
Celková doba pouti byla od 10. – 24. května, včetně samotného putování do Santiaga, letu a návratu domů.
Naší výchozí destinací bylo portugalské město Porto. Z katedrály Sé do Porto jsme si pořídily poutnický pas – tzv. credenciál, do kterého jsme po cestě sbíraly razítka. Ta slouží jako potvrzení, že jste trasu skutečně prošli, a především jsou nezbytná na posledních 100 kilometrech cesty, pokud si chcete v Santiagu vyzvednout oficiální Compostelu – certifikát poutníka.
V Caminhe, městě na severu Portugalska, jsme se rozhodly pro centrální trasu. Ta vede podél řeky přes město Valença, odkud se přechází do španělského Tui. Existuje i pobřežní varianta, která sleduje Atlantské pobřeží – ta je ale o 20–30 kilometrů delší, takže jsme zvolily kratší a klidnější trasu vnitrozemím.
Celkem jsme ušly přibližně 260 kilometrů během 10 dnů – každý den jiná krajina, jiná vesnička, nová setkání a vnitřní posuny, které si poneseme dál.
Porto
První den po příletu jsme si vyhradily na poznávání Porta a rozhodně to doporučujeme každému. Město má spoustu krásných zákoutí a historických památek, které stojí za to vidět. A samozřejmě nesmí chybět ochutnávka místního portského vína a tradičního žloutkového koláčku – pastel de nata, bez kterého by návštěva Portugalska nebyla úplná.
Jaká byla cesta?
Počasí nám většinou přálo. Teploty se pohybovaly mezi 20 až 28 °C a po většinu dnů nás provázelo slunce. Jen dva dny nás překvapil déšť, ale ani ten nás neodradil.
Trasa byla velmi dobře značená žlutými šipkami, takže orientace byla snadná a zabloudit se prakticky nedalo. Denně jsme ušly zhruba 25 až 30 kilometrů, někdy s lehkostí, jindy s větším úsilím.
Lidé v Portugalsku byli nesmírně milí a vstřícní. Jsou na poutníky zvyklí, zdravili nás s úsměvem a přáli nám „Buen Camino“ – dobrou cestu. Také poutníci, které jsme potkávaly, byli velmi přátelští. Na pouti jsme se potkávaly s lidmi z různých koutů světa, ale nejvíce nás obohatila setkání s krajany. S několika českými poutníky jsme si tak lidsky sedly, že z toho vznikla přátelství, která pokračují i po návratu domů. I to je jedno z velkých darů této pouti.
Cesta ale nebyla jen procházka růžovou zahradou. Simča měla před odjezdem obavy, zda to zvládne po fyzické stránce a jestli nepřijdou zdravotní komplikace, a nakonec všechno proběhlo bez větších potíží. Natálie naopak žádné obavy neměla… dokud nepřišly. Puchýře, bolest kolene a achillovky nám daly zabrat. Občas jsme vážně pochybovaly, jestli dojdeme až do cíle. Ale rozhodly jsme se, že to nevzdáme – i kdybychom měly dojít po kolenou. Vedla nás víra, síla Ducha svatého, a možná i pokušení, které jsme potřebovaly překonat.
První tři noci jsme spaly v poutnických ubytovnách – Albergue – bez rezervace. Platilo pravidlo: kdo dřív přijde, ten spí. Jak jsme se však blížily k Santiagu a počet poutníků přibýval, začaly jsme si raději ubytování rezervovat předem. Překvapilo nás, kolik lidí se na cestě nachází – šli pěšky, jeli na kole, přicházeli ve skupinkách i jednotlivě. Poutníků bylo opravdu mnoho.
Zajímavostí pro nás bylo i zjištění, že někteří poutníci využívali služby převozu batohů taxi službou. Nechápaly jsme, jak se jim vešly všechny věci do malých batohů – až když jsme zjistily, že hlavní zavazadla jim převáželo auto, bylo jasno.
Příchod do Santiaga
Poslední den jsme měly naplánovaných 18 kilometrů. Vyrážely jsme už v 6:30 ráno a přesně ve 12:00 jsme dorazily před katedrálu svatého Jakuba – právě ve chvíli, kdy začaly znít slavnostní zvony. Emoce byly obrovské. Slzy dojetí, radost, úleva… i vděčnost. Všude kolem panovala nádherná atmosféra – poutníci se navzájem objímali, gratulovali si, tleskali a oslavovali dosažení cíle.
Ten pocit se těžko popisuje slovy. Byly jsme šťastné, že jsme došly až sem, že jsme to zvládly. Zároveň nás však přepadl i zvláštní smutek z toho, že je cesta u konce. Uteklo to tak rychle. Ale co zůstalo, je hluboký vnitřní zážitek, který si poneseme s sebou ještě dlouho.
Co nám to dalo?
Na cestě se člověku změní pohled na svět. V každodenním životě řešíme spoustu věcí, které se na pouti najednou zdají nepodstatné. Najednou je důležité jen to, kde složíme hlavu, jestli stihneme nakoupit něco k jídlu a zda bude ve sprše téct teplá voda. Vrátily jsme se domů s větší pokorou a vděčností, protože jsme si uvědomily, že ke štěstí stačí opravdu málo.
Pouť nám také přinesla hlubší vědomí Boží přítomnosti. Každý den jsme cítily, že nás vede Pán, byl s námi ve chvílích radosti i v náročných momentech. Byly jsme vedeny k větší důvěře, že On ví, proč jsme na této cestě.
Naše přátelství se během pouti nejen utvrdilo, ale i prohloubilo. Uvědomily jsme si, jak moc jsme si navzájem blízké. Po návratu jsme v častějším kontaktu, a není dne, kdy bychom si nenapsaly nebo nezavolaly.
Uvědomily jsme si, kolik úžasných lidí kolem sebe máme – rodinu, přátele, kteří nás celou dobu podporovali, modlili se za nás a byli s námi i na dálku. A za to vše jsme vděčné Bohu.
Závěr
Pokud teď přemýšlíte, jestli se na pouť vydat, neváhejte. Je to zážitek do konce života s nádhernýma vzpomínkami plné modliteb.

Pouť D. Kounice a Kralice

V pondělí 1. května jsme společně podnikli pouť do Kralic nad Oslavou. Je to místo, kde žili čeští bratři a kde měli svou tiskárnu. Zde také byla vytištěna Bible kralická, literární i duchovní skvost 16. století.

Po cestě jsme se zastavili v Dolních Kounicích, v bývalém premonstrátském klášteře Rosa coeli, kde nás provedly paní průvodkyně.

Další zastávku v Náměšti nad Oslavou nás opustili pěší, kteří šlapali (cca 4 km) přes zámeckou oboru k cíli a kolaři, kteří vyrazili okruhem (cca 8 km) na kole do Kralic.

Paní vedoucí Památníku Bible kralické nás seznámila s historií tohoto místa místa i kostela, kde jsme společně slavili poutní mši sv. Ještě jsem se podívali na tvrz, kde údajně stála tiskárna i domy českých bratří.

No, a pak už nastal čas rozjezdu : Pěší vyrazili stezkou podél řeky Chvojnice do Senorad (13 km), cyklisti cyklotrasou až do Dolních Kounic (cca 34 km).
Ostatní užívali pěkného dne v Náměšti. Večer nás autobus postupně nabral a dopravil opět do Kroměříže.

Prožili jsme společné chvíle, slavili mši svatou, užili si krásného počasí i přírody. Díky Bohu za tento den!

Fotky si můžete prohlédnout

zde

Dvořákovi

Velikonoční dětská mše sv. a agapé

Dnešní dětská mše svatá byla opravdu radostná.😊Děti se zapojily s otcem Kryštofem nejen ke společné modlitbě, ale s radostí i k žehnání jídla. 😉😇

Po dnešní mši svaté byl na farní zahradě připravený k ochutnání pečený beránek, židovské placky macesy z nekvašeneho těsta a košer víno. Počasí nám přálo, nálada výborná.🌞🌞🌞

Tamara Suchánková

Dnešní sváteční den v naší farnosti.

18 dětí šlo k 1. sv.přijímání. 🌹🌹🌹 Bylo to krásné a nezapomenutelné pro všechny! Pro mě zvlášť … 9 dětí jsem doprovázela tři roky skoro každý týden, zvládli jsme i on-line a dnes byli úžasní. 🥰 Moc děkuju za dárky a krásné kytice. Mám Vás ráda! ❤ Na příští rok se připravujeme s dalšími dětmi. Už teď se těším! 🐞

Tamara Suchánková

Podívejte se na fotky

ADVENTNÍ AKTIVITA PRO DĚTI

Milé děti, připravili jsme pro vás na letošní adventní dobu opět předvánoční aktivitu, aby nám rychleji uběhl čas do Štědrého dne.

V loňském roce jsme lepili kapříkům šupinky a na Štědrý den jsme měli velký výlov našeho kostelního rybníka a vyhlášení vítěze s kapříkem s největším počtem šupinek.

V letošním roce je v kostele připravený zasněžený kopec s vánočním
stromečkem a vašim úkolem bude obdarovat Ježíška co největším počtem dárků.

Každý z vás si vezme v kostele jedny obrázkové sáně, které budou připraveny spolu s dárečky, lepidlem a perem a podepíšete si je, malým dětem pomohou rodiče.

Za každý láskyplný skutek si přilepíte na sáně jeden dárek. Čím více jich bude, tím lépe. Co to je láskyplný skutek? No všechno to, čím uděláte radost někomu druhému, čím ho potěšíte a na jeho tváři se objeví úsměv. Cokoli …třeba pomoc rodičům, kamarádům, babičce a dědečkovi, nebo vyrobíte někomu nějaký dárek, ale někdy stačí třeba jen úsměv. Určitě vás toho hodně napadne. Kdo přiveze Ježíškovi nejvíc dárků, vyhraje něco dobrého!

Tak Vám přejeme hezkou zábavu, hodně láskyplných skutků a těšíme se na plné sáňky.

Tamara a P. Kája

[supsystic-gallery id=13]

Advent 2019

Advent dnes začal i v našem kostele Panny Marie v Kroměříži dětskou mší svatou. Nálada byla opět výborná a tentokrát ještě ke všemu vánoční. Otec Karel se dnes opravdu mezi dětmi naběhal s mikrofonem, jak všechny chtěly něco říct. Připravili jsme pro ně „adventní rybník,“ do kterého si děti „vypustily“ svoje kapříky a za každý dobrý skutek a účast na mši svaté, si mohou přilepit jednu šupinku. Na Štědrý den bude na dětské mši vánoční výlov a mohou si je odnést domů. Kdo bude mít nejvíce šupinek, dostane od nás dárek! A tak přeji Všem krásný adventní čas!!!
                                                                        Tamara Suchánková

Svatý Mikuláš na večerní mši sv.

Rorátní mše sv. pro děti

Živý Betlém 2019

Skauti přivezli betlémské světlo