Čtrnáct kroměřížských zastavení

5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Tato farnost dodnes sklízí plody velkého kněze Zdeňka Čížkovského. Sám o sobě říkal, že měl sklony k dobrodružnému životu. Kdo si jej pamatuje, jistě dosvědčí, že to byl přesně ten Šimon, který když dostal tu výzvu: „pojď, nes můj kříž“, tak si prostě řekl: „jasně, vlastně proč ne já“. Těžko si jej představit jako někoho, kdo by před touto výzvou uhnul, kdo by nejprve špekuloval všechna pro a proti, kdo by se ohlížel na to, co si o něm řeknou ti lidé v davu kolem. Těžkosti přijímal tak, jak přicházely a sílu čerpal od toho, jehož kříž nesl. Pokud něčím africkým prosákla jeho osobnost, pak právě touto bezmeznou a okamžitou důvěrou v Boha. Nic mu na tom nepřišlo divného a stejně tak by na tom nemělo být nic exotického pro nás, pokud tedy o sobě máme mluvit jako o křesťanech.

Pane, dej, ať není motivací našeho života seberealizace, ale rozpoznávání toho, co je potřeba udělat.

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!