Čtrnáct kroměřížských zastavení

3. Ježíš padá pod křížem

K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ježíš na sebe přijal kříž a vydal se s ním na vrchol Golgoty. Židé ho odsoudili,  Židé se mu posmívali, Židé ho bili a mučili. Křesťanská Evropa na ně i v této souvislosti uvalila princip kolektivní viny a činila je zodpovědnými za každou morovou epidemii, neúrodu či živelnou pohromu. Přitom ale Kristus či jeho matka Maria byli také praktikující Židé!

Jen několik kroků od kroměřížského kostela Panny Marie se nachází separační zeď, která od sebe  oddělovala životní prostory křesťanů a Židů. Separování ale nebyli křesťané, nýbrž jen Židé, jejichž gheto se na noc zamykalo. Dnes zde již nikdo z nich nežije a hrstku z nich připomínají  jen nápisy v dlažbě. Povětšinou skončili v německých koncentračních táborech. Můžou za všechno nacisté? Evangelium je v tomto náročné. V úvodu každé bohoslužby prosíme za odpuštění nejen toho, co jsme udělali špatně, ale vyznáváme se také z toho, že jsme neudělali to, co jsme měli udělat!

Židé v Kroměříži. Je to dávná historie. Proč ji připomínat? Protože za náboženskou nebo rasovou nesnášenlivostí nejde udělat tečku a dnešní doba přináší nové výzvy. Když například papež František vyzve, abychom pomáhali uprchlíkům, leckdo jej nařkne z přílišného levičáctví. Podařilo se nám v našich městech zaplnit prázdné místo po židovských komunitách a jejich plnohodnotné kultuře a konzistentní víře, které po tisíciletí nastavovaly zrcadlo pevnosti a pravdivosti našeho křesťanství? Je dnes plnohodnotnou náhradou bezbřehý liberalismus? Je nám zrcadlem bída a utrpení lidí donucených opustit své domovy, kteří si často nesou sebou jen to nejcennější – víru svých otců?

Pane, ať raději chybujeme na cestě do Božího království, než abychom se zdánlivě svatě ničeho nedopustili!

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!