10. Ježíše svlékají ze šatů

K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Již od roku 1054 je církev bolestně rozdělena, ačkoliv měla zůstat celá, stejně jako Kristova nesešívaná suknice.

O jednotu křesťanů se mimořádně zasloužil moravský arcibiskup Antonín Cyril Stojan, rodák z Beňova na Přerovsku. Dlouhá léta působil jako probošt v Kroměříži. Snažil se, aby se sjednotili ve svém křesťanském vyznání všechny slovanské národy, kterým je společný odkaz svatých Cyrila a Metoděje. Současně také rozhodujícím způsobem přispěl k tomu, že po vniku Československa na Moravě neopustilo katolickou církev tolik křesťanů jako v Čechách. Pomohl církvi vrátit kredit pošramocený v důsledku její přílišné spolupráce s rakousko-uherským mocnářstvím. Podílel se na obnově obou nejvýznamnějších moravských poutních míst: Hostýnu a Velehradu. Všechny si dokázal získat svým prostým vystupováním, dobrotou a štědrostí. Jeho velkorysost v budování a štědrosti byla tehdy nad ekonomické možnosti arcibiskupství. Teprve budoucnost ukázala, jak dobré toto dílo bylo. Protože to, co nebylo takto investováno, bylo o pár let později zkonfiskováno a ukradeno dvěma totalitami.  Při vstupu do kostela svatého Mořice můžeme u Stojanovy busty číst jeho odkaz: Mám, co jsem dal druhým. V reáliích těchto darů žijeme, coby moravská církev do dnes.

Pane, dej, ať dokážu přispět k jednotě křesťanů vytvářením atmosféry lásky a milosrdenství mezi lidmi, se kterými žiji. Ať moudrost pramenící ze vzdělání, pokroku a touhy po životních jistotách nepřehluší v našich srdcích hlas Ducha Svatého 

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!