Myslím, že je málo lidí, kteří nevědí o vraždě, atentátu, o zabití Charlieho Kirka — jednoho z nejznámějších mladých konzervativních mužů v zemi. Bylo mu třicet jedna let, byl ženatý, myslím, že jen asi čtyři roky, a měl dvě děti. Byl evangelikálním křesťanem. Jeho žena je katolička, děti jsou vychovávány jako katolíci. A nedávno bylo jeho manželství v církvi povýšeno na svátost. Mluvil o naší požehnané Matce. Zdá se, že byl na cestě ke katolické církvi, k výuce. A my spolu s miliony lidí truchlíme nad jeho tragickou — jak bychom řekli — předčasnou smrtí.
Je to prostě symptom našeho upadajícího světa: lidí, kteří neznají Boha, kteří žijí bez cíle a kteří si své bezcílné, nesmyslné, vzpurné životy vybíjejí na těch, kdo věří. Je to tragická situace. Dnes ráno jsem četla o situaci v Anglii: John Smeen, vedoucí organizace Voice of the Family, psal o arcibiskupovi Anglie a biskupech, kteří schválili výuku LGBQT v katolických školách jako součást osnov a nařídili, že rodiče do toho nesmějí vůbec zasahovat. V katolických školách sice rodičům umožňují osnovy vidět, ale neříct k nim ani slovo.
Proti tomu můžeme bojovat. Bojujeme proti tomu i v naší zemi. Ale, jak jsem často říkala, rodiče, jediné řešení je, abyste žili povolání, které vám Bůh dal, a vyučovali své děti doma. Pokud nezměníme své priority, budeme odsouzeni zlou, zlou, zlou kulturou, ve které žijeme.
Máme sílu žít svou katolickou víru? Rozhodně ano. Bůh nám dá milost žít každé jedno nařízení, které nám dal: pro náš život, pro naše zdraví, pro naši pohodu na tomto světě a naše štěstí s ním navěky. Nic nám nechybí. A říkala jsem to už dříve, stále tomu věřím: důvod, proč je svět v tom strašném stavu, v jakém je dnes, jsou katolíci — my. My.
Kdyby jen katolíci v samotné Americe žili svou víru, neměli bychom ty hrozné prezidenty, které jsme měli: ničící naši kulturu, ničící naši víru, stahující tuto zemi do naprostého zla a zkázy. Katolíků je dost na to, aby kdyby žili svou víru, zvolili pro-life prezidenty, pro-life všechny. Ne preláty a ne správce, kteří říkají: „Já osobně jsem proti potratům, ale nemám právo to říkat ostatním.“ Ale ano, máte. Bůh nám to řekl a vy máte naprosté právo říct společnosti to, co nám řekl Bůh.
Oddělení církve od státu je klam. Stát byl zřízen, aby chránil církev, aby chránil křesťany. To měla být křesťanská země, založená na křesťanských principech. Už to není křesťanská země. Můžeme bojovat za ústavu, ale pokud ji nebudeme žít, je to k ničemu.
A většinou — říkala jsem to mnohokrát — katolíci svou víru nežijí. Možná dvacet procent z nás ano. Ale většinou není možné poznat rozdíl mezi katolíky a zbytkem světa, mezi křesťany a zbytkem světa, zvlášť mezi katolickými křesťany. Naše rozvodovost je stejná. Naše míra užívání antikoncepce je stejná. Naše míra potratů je stejná. Vypadáme jako svět. Oblékáme se stejně nemravně jako svět. Nakupujeme v neděli a nutíme ostatní, aby nám sloužili, přestože je to den odpočinku. A kdyby katolíci žili svou víru, obchody by byly opět — jako dříve — v neděli zavřené.
Zbytek světa by se v neděli ocitl osamocený, protože ulice by byly prázdné, obchody zavřené a nebyla by otevřená žádná restaurace, kde by lidé museli sloužit nám, jen abychom si mohli užívat svůj den volna. Není to den volna, je to den odpočinku od světských věcí, od světa samotného.
Nevím, co dělat, milovaní. Trápím se tím. Vím, že mnozí z vás se tím trápí. Přála bych si, aby existovalo něco, co bych osobně mohla udělat. Charlie Kirk dělal, co mohl. Byl křesťanem, výjimečným křesťanským mužem. Ale všechny své argumenty zakládal na jednoduchých morálních faktech o tom, co je správné a co špatné. Nekázal svou víru; dokázal odpovědět na jakoukoli otázku i bez Písma — potraty, cokoli vůbec — bez Písma. Prostý zdravý rozum.
Milovaní, pokud chcete podpořit Mother Miriam Live, jednoduše klikněte na thestationofthecross.com a umožněte nám nadále poskytovat vám pravé katolické vysílání.
Říkám to proto, že mé srdce touží obejmout celý svět. Bolí mě, že každá jediná duše nejenže nezná Krista, ale náš svět, naši mladí lidé se propadají do bažiny. Pomalu klesají do pekla a není pro ně východiska, pokud neuslyší a neuvěří pravdě. A co říkáme, je jim lhostejné. Jsou to naše názory proti jejich, pokud to nežijeme.
Pamatuji si na konverzi Malcolma Muggeridge. Trávil čas s Matkou Terezou, a nejen to, co kázala, ale to, co říkala — především však její život. Její život, její žitá víra, byla tím, co obrátilo tohoto ateistu. A napsal knihu Something Beautiful for God a stal se katolíkem díky jejímu příkladu.
Rodiče, trápí vás, že se vaše děti odvrátily od víry, protože říkáte, že byly vychovány jako katolíci. Ale byly opravdu? Byly vychovány v katolickém domově? Nebo byly vychovány rodiči, kteří chodí každou neděli do kostela a nazývají se katolíky, a přitom žijí jako svět?
Je toho tolik, co říct, a nechci v tom pokračovat. Přála bych si, abychom mohli něco udělat, dokud je ještě den a dokud mám ještě dech. Nezáleží to na mně, ale na nás všech. Dokud je ještě světlo, dokud je ještě dech, dokud máme svobodu dělat to, co chceme, co si přejeme, co nám Bůh přikazuje.
Pokud někoho napadne něco, co bychom mohli začít — mám pořád energii udělat cokoli — udělám to. Daughters of Mary, Mother of Israel’s Hope, žijeme svou víru. Nikdy v neděli nevycházíme do restaurace nebo jinam. Několikrát nás vzaly rodiny, a my jsme nechtěly ranit jejich city, tak jsme šly s nimi. Ale do budoucna už ne. Jednoduše řekneme, že to není dobré katolické svědectví.
A lidé řeknou: „Ale restaurace jsou stejně otevřené. Měli bychom je podpořit. Je to den, kdy mají nejvíc práce, a servírky si mohou vydělat nejvíc peněz, aby uživily své rodiny.“ Ano, vím. Ale to není Boží priorita. A my to už znovu neuděláme. Může nám chybět mléko, může nám chybět něco jiného, a stejně nezastavíme v levném obchodě, abychom to koupily. Pokud nám dojde benzín, zastavíme na benzínce — to je trochu nouze. Ale budeme plánovat dopředu, abychom už nikdy nemusely tankovat v neděli.
Nevím, co dělat, milovaní. Pořád se modlím, hledám a doufám v cestu, jak pomoci této kultuře. Nevím, co to bude. Potřebujeme vůdce. Charlie Kirk vedl miliony a ovlivnil životy milionů mladých lidí, přivedl je ke křesťanské kultuře a mnohé ke konverzi. Ale je pryč. A potřebujeme víc než jednoho Charlieho Kirka, o němž si někteří mysleli, že by se mohl jednou stát prezidentem — což by byla dobrá věc. Ale potřebujeme víc.
Co je naší nadějí? Co je naší léčbou? Ne mít změněné určité zákony — i když by to bylo skvělé. Ne mít určité lidi v úřadech — i když by to bylo skvělé. Ne mít nového papeže, který by skutečně věřil, následoval, učil a chránil katolickou víru — i když by to bylo skvělé. Je to na nás jednotlivě, milovaní, abychom žili svou víru jen proto, že je pravdivá. Ne proto, že chceme změnit svět, ale jen proto, že milujeme Boha.
Řekl to biskup Fulton Sheen: „Kdo zachrání naši církev? Kdo zachrání náš svět? Nebudou to biskupové a kardinálové, kněží ani řeholníci. Budou to laici.“ A my to musíme udělat, milovaní.
