kostel P.Marie

historie kostela


Krásný barokní kostel P. Marie se nachází na Riegrově nám. Archeologické nálezy potvrzují, že toto místo s okolím kostela je nejdříve osídleným územím Kroměříže. Sem je lokalizována původní slovanská trhová osada z 9. – 10. století. Kostel se zde předpokládá již v románském období; nasvědčuje tomu i věž, jediný zbytek původní stavby. V závěti olomouckého biskupa Roberta z let 1232-40 se uvádí, že v Kroměříži byla kaple, zřejmě na místě dnešního kostela P. Marie.

Na základě starší stavby postavil nový gotický kostel olomoucký biskup Bruno ze Schaumburka, který spravoval olomouckou diecézi v letech 1245-81.

V období husitských válek bylo město dobyto husity a kostel se dostal do jejich rukou. Jakmile však biskup Turzo /1496-1540/ vyplatil město a panství, přešel i kostel P. Marie znovu pod církev katolickou. Husitství přešlo u nás v utrakvismus podobný protestanství Lutherovu. Za biskupů Jana Doubravského /1541-53/ a Viléma Prusinovského /1565-72/ počet protestantů ve městě vzrostl, ale panujícím náboženstvím bylo katolictví. Jeho jasné vítězství a upevnění nejen ve městě, ale na Moravě vůbec znamená období panování biskupa Františka Dietrichštejna /1599-1636/.

Do poklidného života města rušivě zasáhla třicetiletá válka. R. 1643 bylo město dobyto vojskem švédského generála Torstensona a lutherskými Valachy, bylo vydrancováno a vypáleno. Také kostel vyhořel, zůstaly jenom holé zdi a očazená klenba, zvony se roztavily a spadly do trosek. Na jeho obnovu nebylo pro všeobecnou bídu pomyšlení, proto v l. 1643-51 se. bohoslužby konaly v kostele sv. Mořice. Teprve po r. 1651 se začalo s opravami, které pokračovaly za biskupa Karla Lichtenštejna-Kastelkorna /1664-95/ za jeho vydatného materiálního přispění V r. l675 byla na věž nasazena makovice s pamětním nápisem a tím byla oprava dokončena.. R. 1686 věnovala obec kostelu hodiny z radnice. Brzy se však ukázalo, že kostel je málo prostorný, proto se začalo jedna o vybudování nového. O stavbu nového kostela žádal děkan Jan Josef Hanel, dokonce r.1723 předložil obci hotové plány. Ta nejprve odmítla, ale nakonec ke stavbě svolila.

Dne 29.6. 1724 položil základní kámen k novostavbě sám biskup Schrattenbach /1711-38/. Autorem projektu byl ředitel biskupské stavební kanceláře Ignác Cyrani von Bolleshaus, který poznal italskou architekturu za studií v Římě. V našem městě projektoval nejvýznamnější. stavby barokního období – piaristický kostel sv. Jana Křtitele, kapli bolestné P. Marie při chrámu sv. Mořice, přestavbu kostela P. Marie i emeritního domu. Bývá mu též připisováno architektonické řešení stříleckého hřbitova.

Provedení stavby kostela P. Marie zajišťoval knížecí biskupský stavitel V Pleška. Starý kostel byl rozebrán, do novostavby byla pojata pouze gotická věž vysoká 42 m. Na ni byly již r.1726 dány hodiny. Dostavěný kostel vysvětil světící biskup olomoucký dne 1. května 1736.

Kostel bývá považován za variantu dispozice chrámu sv. Klimenta v pražském Klementinu z r. 1711. Má obdélníkový půdorys, uzavřený půlkruhovým kněžištěm. K němu přiléhají dva boční přístavky. Od hlavní lodi jsou oddělena krajní pole-kněžišťové a kruchtové – sloupy a pilíři. Z vnějšku pozorujeme přízemní pásovou rustiku a dvoupatrovou hlavní fasádu se zdvojenými pilastry. Budova je zastřešena sedlově, věž je zakončena cibulí, lucernou a makovicí.

K vnitřní výzdobě bylo použito několika oltářů z původního kostela, včetně hlavního oltáře. Vybudování dvou rozměrných bočních oltářů sv. Anny a sv. Mikuláše, provedl před r. 1740 slavný Ondřej Zahner /1675-1753/, olomoucký umělec, tvůrce tamního sloupu sv. Trojice. Hlavní oltář byl nahrazen až v 60. letech 18. st. prací Františka Hiernla /1727-73/, významného sochaře, který se usadil v Kroměříži. V našem městě je jeho dílem ještě tabernákl v zámecké kapli sv. Šebastiána a olověný náhrobek biskupa Eghka v kapli Bolestné P. Marie při chrámu sv. Mořice. V boční kapli je zajímavý oltář čtrnácti Božích pomocníků, kteří jsou zde zobrazeni jako květy stromu. Oltář zdobí starý obraz P. Marie Pomocné. Na kazatelně si všimněme překrásné sochy Imaculaty a čtyř evangelistů.

Ve. starém kostele byly sklípky, do nichž se pochovávali zemřelí z předních měšťanských rodin. Svědčí o tom zápis o smrti z r. 1662: „Pochován u Matky Boží v kapli sv. Vavřince, kdež se předkové jeho i celý rod klade.“ Pohřby se konaly i v novém kostele, ale stále řidčeji, protože farnímu kostelu začali konkurovat františkáni, kteří měli hrobkové hřbitovní kaple na novém hřbitově vedle svého kláštera na Oskoli /dnešní octárna/.

Malířská výzdoba není tak významná jako např. v kostele Sv. Jana Křtitele. Nejhodnotnější je malý obraz Matky Boží na hlavním oltáři od Josefa Führicha z r. 1838 a Nanebevzetí P. Marie nad hlavní oltářem, připisovaný F.A. Maulbertschovi /1724-90/. Tento významný umělec doby Marie Terezie vynikl především jako tvůrce fresek, v našem městě vyzdobil strop manského sálu na zámku. Jako druhý možný autor obrazu z farního kostela je uváděn J.J. Etgens /1693- 1757/ jehož freska zdobí kopuli kostele sv. Jana Křtitele. Dobrou úroveň má obraz sv. Kateřiny z 80. let 18. st. Je umístěn na oltáři čtrnácti Božích pomocníků, který má pozoruhodnou sochařskou výzdobu.

Velké obrazy na postranních oltářích v lodi, na oltáři sv. Mikuláše a P.M. /sv.Kateřina/, nesou stopy robustnosti a patosu zlidovělého stylu pozdního baroka.

V r. 1788 vichřice poškodila kostelní věž, která musela být i s hodinami snesena, a na holé zdivo dána nízká šindelová střecha. Teprve r.1823 byla opravena za přispění města, arcibiskupa Rudolfa Jana /1819 -1831/ a farníků. Větrná smršť ji znovu poškodila r.1889, tentokrát byla oprava provedena hned v následujícím roce. V 1. 1918- 25 byl kostel opraven uvnitř díky děkanu Cyrilu Bařinkovi. Za 1. svět. války byl sice ochuzen rekvizicí zvonů, ale brzy byly ze sbírek koupeny nové.

Kostel byl nákladně opraven v r. 1958-60 /exteriér/ a 1964 /interiér/. Byly zde instalovány též nové lavice a vytápění. V r. 1966 byly pořízeny obětní oltář, ambon a kredenční stolek podle návrhů arch. Fr. Šlapety. V r. 1975 byly přestavěny a rozšířeny varhany mistrem Karlem Zadákem z Brna. Mají 37 hracích rejstříků 3 manuálový hrací stůl.

Město Kroměříž bylo po staletí proslulé bohatým hudebním životem, který se soustřeďoval na zámku a v kostelích. Např. biskup Karel Lichtenštejn měl na zámku kapelu, která snesla srovnání s císařskou. Jejími kapelníky byli vynikající hudebníci Fr. Biber nebo P.J. Vejvanovský. O vysoké hudební produkci svědčí zámecky hudební archiv, jehož součástí je i hudební archív kostela P. Marie. Získal jej zámecký archivář A. Breitenbacher od děkana kolegiální kapituly a faráře u P. Marie C. Bařinky a r. 1927 jej dal dopravit na zámek. Sbírka dokládá vysokou úroveň zvláště místních skladatelů J. L. Konertha /1784-1865/, F.M. Lorence /1800-63/ nebo K. Cigny /1819-80/.

U kostela P. Marie byla zřízena farní škola, spravovaná děkanem. První dochované zprávy o ní pocházejí z r. 1320. Pravděpodobně se v ní učil i slavný kroměřížský rodák Jan Milíč z Kroměříže /kol. 1320-74/, proslulý kazatel a předchůdce M. Jana Husa. Za husitských válek přešla škola do rukou husitů, ale po nástupu biskupa Turza se znova pokatoličtila. Rektor školy býval váženou osobou ve městě. Učilo se zde až do r. 1751, kdy byla škola přestěhována na Nový rynk.

Ke kostelu patřil odedávna hřbitov kde se pohřbívalo až do r. 1788. Byla zde také kostnice. Proti Židovně byl ohrazen zdí, kterou dal r.1680 vybudovat biskup Karel Lichtenštejn. Zeď byla ve výklencích zdobena krásnými malbami. Na zrušeném hřbitově vybudovalo město kol r.1800 domy pro ponocné, ale na žádost děkana Ant. Schildera je r. 1835 zbořilo.

Podle tradice prý vznikla u kostele P. Marie kaple sv. Michala, a to již kolem r. 1200. Za jejího budovatele byl označen jistý Michal z Kravař. Za biskupa Turza, kolem r.1500, byla přestavěna v renesančním stylu a patřila literátům. Za třicetileté války spolu s kostelem vyhořela, za biskupa Karla Lichtenštejna byla přestavěna a vyzdobena štukami /l687/. Když císař Josef II.. zrušil všechny literátské družiny, kostelík byl odsvěcen, zavřen a pobořen. Poblíž kostelíka byla v hradbách branka, kterou byla s městem spojena židovská obec.

Vedle kostela si můžeme prohlédnout pěknou barokní budovu děkanství zbudovanou r. 1738 biskupem Schrattenbachem. Starší budova totiž r. 1643 vyhořela a město ji opravilo nepříliš důkladně. Architektem této přestavby byl zřejmě Ignác Cyrani von Bolleshaus, autor projektu farního kostela a dalších významných staveb barokní Kroměříže. Jednopatrová budova s mansardovou střechou má dva boční vchody, které zajišťují spojení ve vnitřním prostoru domu. Prostřední, portálek vede do kaple, zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Kaple má oválný půdorys s kopulí, zdobenou Etgensovou freskou s ústřední postavou Jana Nepomuckého. Ve čtyřech rozích jsou namalovány alegorie čtyř ctností. Dílo připomíná freskovou výzdobu kostela sv. Jana Křtitele. Kaple byla koncem 18. stol. proměněna na vojenské skladiště. Děkanu A. Schilderovi se však podařilo, že byla r. 1838 znovu upravena na bohoslužby a vysvěcena. Celá budova sloužila jako emeritní dům, tj. příbytek starých kněží z celé diecéze.

Přestavba byla financována z odkazu vyškovského děkana V.A. Neupaura. R.1785 byl emeritní dům císařským dekretem zrušen, obnovil, jej až r. 1854 arcibiskup Fürstenberg /1853- 92/. K domu přiléhá farní zahrada, jež je na jižní stráně ohraničena dobře zachovalými hradbami.

Před kostelem, směrem k židovně je. kamenný kříž z r. 1764, opravený v letech 1549 a 1897.Kostel Panny Marie a jeho okolí jsou místem, kde k nám promlouvá dávná historie. Jak málo o ní víme! Jak jsme často zahleděni do naší neklidné doby, která za jediný znak pokroku považuje technickou vyspělost a výkonnost průmyslu. Věřme, že mladá generace se poučí z pošetilosti svých rodičů a naučí se obracet do historie, naučí se chápat zákonitosti vývoje lidské společnosti i lidského života. Jen to jsou předpoklady důstojné a smysluplné budoucnosti.

MVDr.Karel Petráš

informace o dění ve farnosti, zprávy, pořad bohoslužeb