Archiv rubriky: Informace z farnosti

informace o dění ve farnosti, připravované akce, poutě apod.

PASTÝŘSKÝ LIST ARCIBISKUPA JANA GRAUBNERA O MŠI SVATÉ

PASTÝŘSKÝ LIST ARCYBISKUPA JANA GRAUBNERA O MŠI SVATÉ

I. neděle adventní

Drazí bratři a sestry, vstupujeme do posvátné doby adventní, která nás má připravit na setkání s Kristem, který přichází. Mysleme tentokrát nejen na Vánoce, které jsou jednou za rok, ale i na příchod Krista do našich srdcí ve svatém přijímání. To prožíváme mnohem častěji. V mnoha synodálních kroužcích se mluvilo o mši svaté a volalo se o pomoc k lepšímu prožívání. Nabízím malou pomoc prostřednictvím tohoto listu, který budeme číst na pokračování po tři neděle. Dovolte mi použít jednoduchý jazyk, aby rozuměly i děti, a poprosit vás, abyste se k tématu vrátili při domácím rozhovoru.

Jak to vypadá ve vaší rodině, když se chystáte na návštěvu k dědečkovi, nebo babičce, abyste popřáli k narozeninám? Jistě připravíte dárek, ale nejen to. Připravíte i děti na tuto slavnostní chvíli, aby chtěly jít s vámi a těšily se. Budou muset na chvíli opustit své hry, a dokonce se umýt a převléct, protože nemohou jít, tak jak přiběhly z pískoviště. Zvlášť musíte mluvit s těmi staršími, protože ti už mají své představy. Uděláte dokonce domluvu, kdo bude co říkat, možná všechno nacvičíte, ba připravíte i společnou písničku.

Když nastane dohodnutá chvíle, přijdete ke dveřím dědečkova domu a dřív, než zazvoníte, ještě rychle zkontrolujete oděvy dětí, dárky, jestli žádný nezapomněl, co má dělat a říkat. Dokonce se může stát, že se děti mezi tím pohádají a pozlobí, takže je musíte usmířit, aby slavnostní chvíli nic nepokazilo.

Když vstoupíme, pozdravíme se a přivítáme, zazpíváme oslavenci připravenou píseň, někdo za nás všechny řekne přání a pak má slovo oslavenec, který poděkuje a vyjádří radost, že jsme přišli, někdy zavzpomíná a přidá zkušenost či poučení. Pak předáme dárky, a ještě vzpomeneme na ty, kteří s námi nemohou být na oslavě, protože třeba odcestovali, nebo jsou nemocní, či museli do práce. Hostitel potom pozve všechny ke stolu a nabídne nějakou dobrotu. Kolem stolu se při vzájemném sdílení a přijímání vytváří společenství velké rodiny, upevňují se vztahy přátelství. Na závěr poděkujeme za pohoštění, rozloučíme se a oslavenec nám popřeje šťastnou cestu domů. Možná přidá i nějaký dárek, či výslužku, jak se někde říká.

Podobné je to v rodině Božích dětí, která přichází oslavit Pána Ježíše. Nejde o narozeniny, ale náš oslavenec nám ukázal nekonečnou lásku a obětoval svůj život na kříži za nás a za naši spásu. Udělal to však takovým způsobem, že nejen přemohl zlo, ale i smrt. On umřel a vstal z mrtvých, žije. My jsme osvobozeni od pout hříchu, vykoupeni. To je důvodem naší radosti a oslavy. Na mši svatou přichází mnoho lidí, ale ne všichni z toho mají užitek a dovedou to dobře prožít. Snad by někomu pomohlo, kdybychom měli před očima tu rodinnou oslavu.

Protože mše svatá je opravdu významná slavnost a taky společenská událost, je třeba na ni připravit jak svou duši, tak i svůj zevnějšek. Sváteční oděv k bohoslužbě není přežitkem staré módy, ale projevem úcty ke Kristu i celému společenství, ukazuje, že vnímám velikost slavnostního okamžiku. Bůh se však dívá víc než na šaty do srdce člověka, a proto je třeba mít srdce čisté, oblečené do roucha křestní nevinnosti, vyhřáté láskou a vyzdobené ctností. Takový stav vyžaduje soustavnou péči o své nitro.

Když jde na mši svatou rodina, je třeba myslet nejen na osobní přípravu jednotlivce, ale i společenství. Společné těšení se na slavnost a společný vstup do svatých tajemství je duchovní zkušenost, která rodinu stmeluje, obohacuje její vnitřní život. To ovšem předpokládá i společnou přípravu, především úpravu vzájemných vztahů a budování atmosféry vzájemné lásky, která dovede omlouvat, odpouštět, znovu dávat důvěru, upřímně chtít dobro druhého a při tom být trpělivá.

Při vstupu do chrámu se žehnáme svěcenou vodou a poklekáme. Přicházíme domů, jako děti Boží do Božího domu, domu našeho Otce. Uvědomujeme si, že vstupujeme před Pána, samotného Boha, jemuž patří všechna moc na nebi i na zemi, před toho, který zná srdce člověka a před kterým nezůstane nic skryté a utajené. Už ve Starém zákoně se ti, kdo přistupovali ke stanu setkávání a když se přibližovali k oltáři, omývali v nádrži na omývání. Smočení prstů v kropence a přežehnání svěcenou vodou při vchodu do kostela má být spojeno s prosbou, aby Pán sám očistil naše srdce, a tak nás připravil, abychom mohli vstoupit na svaté místo setkávání s Bohem. Chrám byl přece slavnostně zasvěcen, tedy vyňat z běžného užívání, aby se stal výsostným místem našeho setkávání s Bohem. Jen vzpomeňme na Mojžíše u hořícího keře, když slyšel Hospodinův hlas: Nepřibližuj se. Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je svaté.

Ministrant zazvoní (jako u dědečkova bytu) a my stojíme připraveni na slavnostní setkání, které právě začíná. Vystoupí kněz, který při bohoslužbě zastupuje Krista, jedná v jeho jménu. Všichni uděláme znamení kříže, abychom si uvědomili, že nyní tu chceme být ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, ne ve jménu svém. Navzájem se pozdravíme. Vědomí Boží svatosti a našeho zapojení do svatého společenství Božího lidu nám znovu připomíná naši nehodnost, proto se Bohu omlouváme, přiznáváme své hříchy a prosíme za jejich odpuštění. Zároveň také odpouštíme i my každému, kdo se nějak provinil proti nám, protože když odpustí Bůh nám, musíme odpustit i my.

Hned se však dáme do zpěvu k poctě oslavence Krista. Zpíváme: Sláva na výsostech Bohu. Potom vyzve kněz: Modleme se. V krátké chvilce ticha vyjádří každý z nás své přání a kněz je shrne do hlasité modlitby. Po tomto našem přání mluví sám oslavenec. Posadíme se a pozorně mu nasloucháme. Jeho slovo máme v Písmě svatém a lektor z něj přečte jeden nebo dva úryvky. Mezi tím si zazpíváme a jáhen nebo kněz přečte další úryvek, tentokrát z evangelií. Když se při mši svaté čte Boží slovo, to k nám mluví sám Kristus. Proto z úcty k němu při čtení evangelia stojíme a zároveň tím chceme vyjádřit svou připravenost jít a uskutečnit jeho slovo.

Po evangeliu se posadíme a kněz nám vysvětluje, co jsme slyšeli z Písma, protože Božímu slovu je třeba rozumět, abychom je byli schopní správně uvést do života. Nejde jen o zapamatování, ale o skutečné vtělení Božího slova do našich skutků. Nejlepší příklad nám dává Panna Maria, která uměla říct Bohu ANO i když dobře nerozuměla, protože ji Boží tajemství přesahovalo. Tehdy se Slovo stalo tělem. Bůh přišel skrze Marii novým způsobem na svět. Podobně, když se slovo Boží vtěluje do našich skutků, vstupuje Bůh novým způsobem do našeho světa.

Tak vstupujeme do velké Boží hry, do samotných dějin spásy světa. Dáváme se k dispozici, stáváme se nejen nástroji, ale i spolupracovníky samotného Boha v posvěcování a zbožšťování světa. Dnes, kdy se říká, že svět je od Boha daleko, máme zvláštní úkol. Ten svět nebude bez Boha, když věřící nechají Boha vstupovat do světa skrze své skutky a svůj život ve shodě s vůlí Boží. K tomu se hlásíme, když po kázání povstaneme a voláme: Věřím. Neříkáme to vlastními slovy, ale formulí v církvi užívanou po dlouhá staletí, abychom vyjádřili ochotu svědčit o Bohu a jeho slově sice osobně, ale ne podle svého, nýbrž v jednotě s církví všech dob.

Jsme plní radosti z toho, že nás Bůh vtahuje do své blízkosti, do svého života a jednání a toužíme po tom, aby to zakusili všichni. Proto v přímluvných modlitbách připomínáme všechny, které nosíme v srdci. Prosíme za celé společenství církve, zvláště za ty, kdo nesou odpovědnost, za ty, kteří jsou v církvi noví, za ty, kdo potřebují zvláštní Boží milost a pomoc, za trpící a nemocné, ale i za zemřelé, protože i s nimi tvoříme jedno společenství církve. Neuzavíráme se jen do svého společenství, prosíme i za lidi ve světě, kteří k církvi nepatří, nebo ji neznají. Čím víc je naše srdce naplněné radostí z pozornosti, kterou nám projevil sám Bůh, tím více lidí objímá naše modlitba.

Milí přátelé, snad se někomu může zdát, že to bylo moc informací najednou. Ale když si o tom s někým ještě dnes popovídáme, jistě nám zůstane v paměti něco pro nás důležitého. Pokusme se podle toho na příští neděli připravit a uděláme důležitou náboženskou zkušenost.

Il. neděle adventní

Milé sestry a bratři, jestli jsme se na dnešní mši svatou připravili podle toho, co jsme si řekli minule, začali jsme dnešní bohoslužbu radostněji než jindy. Jestli se v nás nic krásného neudálo, nevzdávejme se a pokračujme v pronikání do tajemného setkání s Bohem. Dnes se zamysleme na druhou částí mše svaté.

Bohoslužba oběti začíná předáním darů. Už ve Starém zákoně čteme: Neukážeš se před Hospodinem s prázdnýma rukama. I první křesťané přinášeli do shromáždění dary ve prospěch společenství a Skutky apoštolů dosvědčují: Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak kdo potřeboval. Přinášeli také jídlo a šaty. (Z toho nám zůstalo v mešním obřadu umývání rukou kněze po obětování. Když přijímal nejrůznější dary, bylo třeba se umýt. Ke svatým tajemstvím se může jen s čistým srdcem. Proto celebrant při mytí rukou prosí i o očistu srdce.) Jde tedy o dary dvojího druhu: dary pro Boha a dary pro společenství věřících. I my dáváme nějaký peníz do sbírky pro potřeby kostela a společenství církve. Na oltář však neklademe peníze ze sbírky, ale dary chleba a vína.

Na tomto místě katecheze kdysi prohlásil jeden chlapec: Dědovi k svátku bychom nemohli přinést takovou trošku vína. Měl pravdu. To, co neseme na oltář, jsou dary velmi nepatrné hodnoty, pár oplatků a troška vína. Co je to za dar od tak mnohých? Jsou to dary symbolické. Malou část z úrody, kterou nám Bůh dal, přinášíme jako projev vděčnosti. Jsou to však také znamení darů duchovních, které každý účastník přináší. V některých kostelích je zvyk, že každý, kdo chce jít ke svatému přijímání, si hned po příchodu do kostela dá na obětní misku svou hostii. To by nemělo být bezduché gesto. V té chvíli by si člověk měl v duchu říct: Pane, tato hostie je znamením všeho, co ti přináším: ten dnešní dobrý skutek, ten včerejší sebezápor, tu trpělivou práci, která mi nebyla po chuti, ale udělal jsem ji dobře z lásky k tobě. A jestli se to v každém kostele nedělá? Nevadí. V každém kostele při každé mši svaté kněz pozvedá misku s hostiemi, než ji položí na oltář. Kdo chce být aktivně účasten na mši svaté, měl by na misku dát svůj duchovní dar.

V evangeliu svatého Matouše čteme: Přinášíš-li svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Kdybychom to vzali všichni vážně, asi bychom se vté chvíli rozešli. A než bychom se vrátili, bylo by po mši svaté. Ale představte si, co by se stalo, kdybychom to vzali opravdu vážně. Mohlo by trvat mezi námi nějaké nedorozumění déle, než do nejbližší mše svaté? Jak by to změnilo náš život a naše vztahy v rodinách i na pracovištích a v sousedství! Kolik trápení a infarktů by nebylo! Kolik by se zlepšilo i v našich vztazích s okolním světem! Ano, musíme to brát vážně. K oltáři je třeba přicházet pravdivě. Pokud to dokážeme, uvidíme úžasné plody.

Starší lidé si ještě pamatují, že před svatým přijímáním byl kdysi půst od půlnoci. Tehdy byla mše svatá ovšem jen dopoledne. Když se zavedla večerní mše svatá, zkrátil se eucharistický půst na tři hodiny a později jen na hodinu. Dnes se zdá, že na něj mnozí úplně zapomněli. Je pravda, že hodinový půst je maličkost. Hodinu nejíst a nepít? To přece není žádná oběť! Oběť je to sice maličká, ale moc dobrá pomůcka. Rozhodně se na ni nemá zapomínat. Jestli si máme odřeknout jídlo, či nějaký mls, musíme vědět proč. Ano, pokaždé si tak můžeme připomenout, co se má stát už za hodinu. Půjdeme na mši. Máme připravený dárek? Jestli ne, máme ještě hodinu na nějaký dobrý skutek. Nebude třeba se vracet kvůli smíření s někým? Mám ještě hodinu na to, abych řekl někomu z blízkých: Odpusť. Či k tomu použil telefon.

V knize Malý princ, moudré pohádce pro dospělé, vypráví autor Saint-Exupéry o krásném setkávání malého prince a lišky. Jednou mu liška říká: Bylo by lépe, kdybys přicházel vždy ve stejnou hodinu. Přijdeš-li například ve čtyři odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Cím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce…

Je to podobné, jako se svatým přijímáním. Kdybych se na mši připravoval a uvědomil si, co bude za hodinu, s kým se to setkám, jak mi na něm záleží, tak bych nejen připravil dárek a napravil své vztahy k lidem, ale taky vyzdobil své srdce, těšil bych se, objevil bych cenu štěstí. Neměl bych být už hodinu přede mší celý štěstím rozechvělý?

Nad dary položenými na oltář vzdává církev nebeskému Otci, skrze Krista v Duchu Svatém, díky a chválu za jeho dílo stvoření, vykoupení a posvěcení. Připojujeme se k oslavě Boha, kterou mu vzdávají v nebi všichni andělé a svatí. My sice ještě nejsme v nebi, ale už v této chvíli prožíváme společenství celé církve. Naše liturgie je jen předobrazem té nebeské, ale už nyní spolu s nebešťany radostně zpíváme: Svatý, Svatý, Svatý…

S celou církví jsme soustředěni na oltář a prosíme Otce, aby poslal svého Svatého Ducha, který posvětí dary chleba a vína. Jsme jako učedníci s Ježíšem při poslední večeři. Ve chvíli proměnění přichází Ježíš svátostným způsobem. Jako kdysi vzal na sebe lidské tělo a narodil se z Panny Marie, tak je nyní přítomen pod způsobami chleba a vína. Kněz pozvedá chléb i víno, aby všichni viděli a v úžasu se na kolenou klaněli Pánu. To je ten, který se pro nás stal člověkem, za nás se obětoval, vstal z mrtvých a žije ve slávě Otcově. Projevem úžasu je i zvolání celebranta: Tajemství víry. Úžasné tajemství vtahuje do adorace.

Mnozí dnes putují do Svaté země. K vrcholům pouti patří návštěva Kalvárie, možnost sáhnout rukou do díry, kde stál kdysi Kristův kříž, držet se té skály, na níž jsme byli vykoupeni. Je to opravdu silná chvíle, být na místě, kde se stala největší událost lidských dějin. Ale to se přeci událo už před dvěma tisíci lety! Za to při každé mši svaté se uskutečňuje zpřítomnění Kristovy kalvárské oběti. Když stojíme u kteréhokoliv oltáře při mši svaté, je to přece stejné, jako kdybychom stáli na Kalvárii ve chvíli, kdy na kříži visel Kristus a vedle stála Maria, apoštol Jan a ti další! Kdyby toto došlo všem křesťanům, pak by nikdo nemusel nařizovat, že máme přijit v neděli na mši svatou. Každý by cítil, že taková událost nemůže být bez něho, že nemůže nevyužít každou příležitost být u toho.

Jsme-li v duchu na Kalvárii, ptáme se při pohledu na Ukřižovaného: To je výsledek úspěšného života? Kudy chodil, dobře činil. I do poslední vesnice šel hlásat Boží království. Ted‘ jeho nohy přibili na kříž. Ruce vkládal na nemocné, aby je uzdravil, hladovým rozdával chléb, žehnal dětem… teď jsou přibity na kříž. Budoval v lidských srdcích království spravedlnosti, lásky a pokoje… kdo je k němu teď spravedlivý? Co všechno vykonal pro své přátele… a kde jsou teď? A nebeský Otec? Ježíš vždycky plnil vůli Otcovu. Slyší ho Otec, když k němu teď volá? Proč neodpovídá? Všemi opuštěný, zkrachovalý… on však ani v této situaci nepřestává milovat. Otče, odpusť jim, oni nevědí, co činí, volá z posledních sil. My bychom asi uvažovali jinak. On hledá omluvu, protože miluje. Protože nikdy nepřestal milovat, nedostalo se do jeho srdce zlo. Protože ho nepřemohl hřích, nezvítězila nad ním ani smrt. Svou smrtí smrt přemohl. Jako vítěz vstává z hrobu. Smrt a vzkříšení jsou tu neoddělitelně spolu. Stejně tak to prožíváme i ve mši svaté. S dojetím stojíme pod křížem a zároveň se radujeme z jeho vítězství.

Ale jeho vítězství, je i naše vítězství, vždyť jsme jeho tajemné tělo. Patříme k němu. Pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale kdy, až jednou? Svatý Pavel píše Rímanům: My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, jsme tím křtem byli ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti jsme byli spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít úplně novým životem. Neboť, jestliže jsme s ním srostli tím, že jsme mu podobni v jeho smrti, budeme mu také podobni i v jeho zmrtvýchvstání.

I v našem životě jsou bolestné chvíle, zklamání a neúspěchy? I ty jde ve spojení s Kristem proměnit. K našim darům, které přinášíme ke mši svaté, je možné přidat i všechny bolesti, těžkosti, zranění, zklamání, neúspěchy, vlastní selhání a jejich bolestné důsledky… To všechno je také možné dát na paténu či do kalicha ve chvíli obětování, přidat to ke Kristově oběti. A můžeme počítat s tím, že tak jako se víno promění v Kristovu krev, promění Pán i tyto nabídnuté bolesti v požehnání a novou milost. Správně prožívaná mše svatá mění i hodnoty našeho života. I každá nehodnota a odpad se zde může proměnit v poklad.

Sestry a bratři, za malou chvíli budeme přinášet na oltář dary. Zapojme se novým způsobem, abychom mohli zakusit takovou sílu setkání s Bohem, která proměňuje i všední život.

K tomu vám ze srdce žehná

arcibiskup Jan

Pastýřský list pro 1. neděli adventní 2022


Drazí bratři a sestry,

vstupujeme do doby adventní, na niž se mnozí z nás těší. Vesměs pozitivní vnímání tohoto období letos narušuje válka na Ukrajině a s ní spojený nárůst cen za energie a obecně ekonomická nejistota či stále přítomný covid, tedy skutečnosti, které někdy až bolestně zasahují do našich životů. S touhou a nadějí očekáváme zprávy o tom, že se situace začíná měnit k lepšímu, ale prognózy dalšího vývoje nejsou příliš optimistické. A tak nezaškodí položit si otázku: Co mohu spolu se svými nejbližšími dělat, abych jen nečekal a nespoléhal se na to,
že to za mě někdo vyřeší?

Nejen křesťané, ale všichni lidé touží po větší míře jistoty. A tu nám nabízí Bůh. Zaposlouchejme se do slov proroka Izaiáše v úryvku dnešního 1. čtení:
„Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky.“
Kolik věcí se za poslední roky ve světě změnilo, jak snadno vzalo za své naše přesvědčení, že přinejmenším některé z nich mají pevnou, trvalou hodnotu? Hospodinova hora je to, co nabízí Bůh člověku – oporu, svou blízkost, vnitřní světlo, lásku a naději. A ta se nezměnila, ani se nestala pro nás nedostupnou.

Napodobme počínání národů a kmenů z Izaiášova vidění a s odhodláním zvolejme: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Možná jsme některé Hospodinovy cesty opustili a putovali po svých stezkách. Inu, stalo se. Ale je povzbuzující vědět, že se máme ke komu vrátit a kudy jít.
Apoštol Pavel nás v dnešním úryvku z listu Římanům vybízí: „Víte, jaký je (nyní) čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku.“ Nám lidem se stává, že při něčem usneme, na něco zapomeneme, cosi důležitého se vytratí z naší mysli. Ale začíná advent, doba, kdy se dá mnohé udělat a změnit.

Z řady možných výkladů slova advent je mi nejbližší tvrzení, že pochází z latinského slovesa advenio, tedy přicházím: to Pán Ježíš přichází a chce vstoupit do mého srdce, do mého života, rodiny, práce a starostí. Proto chci vystoupat na Hospodinovu horu a vejít do jeho domu, proto se chci probrat ze spánku, do něhož jsem upadl.

Hledáme-li vzor hodný následování, pak opravdu dobrý příklad nám poskytuje životní odkaz Božího služebníka Antonína Cyrila Stojana, od jehož smrti uplyne v příštím roce 100 let. Byl bych rád, bratři a sestry, kdybychom se vrátili k jeho dílu, které si budeme v nadcházejících měsících připomínat jak na Velehradě, kde je v královské kapli baziliky pohřben, tak na Svatém Hostýně a jiných místech spjatých s jeho životem. Veden Božím duchem dokázal vhodně reagovat na nedostatky své doby a na bolesti svých bratří a sester.

Například jeho zásluhy o pořádání Unionistických sjezdů Slovanů nás mohou inspirovat k úsilí o sjednocování lidí, neboť rozporů a rozdělování je v dnešní společnosti více než dost. Z vynikajících ctností tohoto Božího služebníka můžeme vyzdvihnout lásku, s níž budoval vztahy, a osobní zájem, který mnohým projevoval oslovením či dopisem, a na jehož základě získal pojmenování »tatíček«. Také naše osobní vztahy často potřebují posílit, oživit opravdovou láskou a srdečným zájmem o druhého. Možná právě snaha přispět k jednotě a dobrým vztahům kolem sebe bude tím správným předsevzetím pro nadcházející adventní dobu.
K pokojnému prožití adventu Vám všem žehná

+Josef Nuzík, administrátor diecéze

Adventní aktivita pro děti i dospělé

Milé děti,

opět přišel adventní čas a s ním tradiční aktivita, na kterou se již určitě těšíte. Tentokrát je pro každého z vás připravený v kostele pod nástěnkou jeden milý  sněhulák. Nejdříve si ho podepište a potom na něj můžete každou neděli po mši svaté nalepit jednu ze čtyř barevných vánočních baněk, které jsou rovněž připraveny v druhém košíčku a připevníte ho na nástěnku, kde na vás počká do další neděle.

Ale nebude to jen tak … každý týden vyhlásíme úkol, který byste měli splnit a tak na Štědrý den, než si je budete moci po dětské mši vzít domů, ponesou za vás veselí sněhuláčci do Betléma k jesličkám spoustu baněk s dobrými skutky, ze kterých se bude právě narozený Ježíš radovat nejvíc.

I dospělí se mohou zapojit, najdou v kostele krabici s adventními výzvami na každý den a mohou tak růst v lásce k Bohu, lidem i k sobě.

Úkoly na jednotlivé adventní neděle budou postupně zveřejňovány ve farním týdeníku FIAT a na webu farnosti:

Tamara Suchánková

Výsledky ankety

Děkujeme všem, kteří se zúčastnili naší ankety, týkající se vysílání mší sv. z našeho kostela Panny Marie. Již více jak dva roky vysíláme denně ranní mši sv. a v neděli dokonce dvě mše sv. Vyskytují se obavy, zda sledování mše sv. není pohodlnou náhražkou za osobní účast v kostele.  Proto jsme uspořádali tuto anketu, abychom zjistili skutečnou motivaci sledujících na internetu. Streamování mší sv. již není ojedinělou záležitostí a kdo má zájem, má spoustu možností kam se připojit. Jenže když jsem celý život chodil denně na mši sv. do „svého“ kostela a nyní již z důvodu zdraví nejsem schopen chodit ani v neděli, pak je jistě povzbuzující, moci se  účastnit bohoslužeb alespoň na dálku“ právě v tom svého kostele, se svými farníky a knězi.

A to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme k vysílání mší sv. přistoupili. Aby ti, co nemohou přijít do kostela, měli i nadále možnost prožívat mši svatou alespoň tímto způsobem.  Samozřejmě že doba „kovidová“ tomu výrazně pomohla.

V anketě se objevily i další důvody. Maminka na rodičovské dovolené, vypraví ráno děti do školy a pak v klidu může sledovat mši svatou. Farník, který se ocitne mimo svou farnost, může na dálku být spojen se svými farníky při mši sv. Ne všude jsou denně mše sv. a tak lidé z jiných farností mohou být denně účastni mše sv.

Není u nás mše sv. každý den, jsem z jiné farnosti a líbí se mi důstojnost mše svaté z tohoto kostela.
Jsem na mateřské, takže vnímám jako úžasnou příležitost pustit si ráno mši sv.
Když jsem mimo náš okres, mohu být pomyslně se svými spolufarníky.

Důležitost vysílaných mší sv. byla ohodnocena pěti hvězdičkami v 70,6% odpovědí, pět hvězdiček dalo 84,3% respondentů u otázky: „Jak jste spokojeni se sledováním mší sv. z našeho kostela“.  Pravidelně naše vysílání sleduje 24,5% a 49% nepravidelně. Necelých 10% sleduje naše mše sv. jen ve všední den a 12,7% jen v neděli.
Z celkového počtu respondentů se účastní mše sv. v našem kostele i osobně 34,2% a v jiném kostele 22.2%.

Velmi nás těší hodnocení respondentů, v čem jim naše vysílání vyhovuje. Vedle výše uvedených důvodů ke sledování mší sv. na internetu jste hodnotili i vynikající kvalitu kázání např.:
Duchovní síla mše svaté sloužené s láskou, hezká kázání k zamyšlení. Mnohokrát děkuji.On-line přenosy pomohly zvláště při koronavirovém období, karanténě, v nemoci apod.

a také vynikající  kvalitu přenosů. Namátkou např.:
-Citlivé přibližování důležitých okamžiků mše sv., lépe vše prožívám.Také bezporuchovost a záběry na krásy kostela.
-Velmi pěkný přenos blížící se přenosu bohoslužby na tv noe či ČT
-Pravidelnost, profesionální úroveň

Přínosem, pro některé z vás také je možnost vrátit se ke čtení, evangeliu nebo kázání pro lepší zapamatování.

Z ostatních odpovědí na otázku „v čem vám naše vysílání vyhovuje“ vybíráme např.:

Kostelíček mého dětství a naší rodiny
Že můžeme prožívat poctivou českou mši svatou i v zahraničí
Váš kostel je nádherný, mše svatá je vzorně připravená. Především děkuji otci Bohouškovi, který např. sloužil mši sv. dnes v 8.00 hod. Jeho každé SLOVO je řečené s velkou svatostí a noblesou. Příjmení tohoto kněze neznám, v modlitbě mu denně vyprošuji pevné zdraví, štěstí, spokojenost a mnoho úspěchů a darů Ducha sv. v jeho další duchovní činnosti. Velmi děkuji za každou Vaši mši svatou ve vašem krásném kostele. 15. 10. 2022 Veselá Marta z Tvarožné u BRNA
Dostupnost, povzbuzení
četnost a kněží

Z uvedeného grafu vyplývá, že 42% respondentů vyhovuje vysílání mše sv. proto, že z různých důvodů nemohou přijít na mši sv. osobně (nemoc aj. důvody).

Zajímavý také je rozsah míst, odkud naše vysílání sledujete. Přímo z Kroměříže nebo blízkého okolí nás sleduje celkem 55% respondentů. Podrobný seznam si můžete zobrazit na odkazu níže.

Poslední otázka nabízela možnost sdělit něco navíc. V jednom případě se divák pozastavuje nad tím, že při přijímání nezabíráme přímo lidi, kteří k přijímání přistupují, ale dáváme tam jiné záběry z kostela. Táže se, zda jsme farnost za oponou.

Při vysílání během koronaviru byly omezené počty účastníků mše sv. v kostele, takže z toho důvodu jsme nedávali záběry na lidi. Ne vždy se dařilo povolené počty dodržet.  Tuto praxi dodržujeme i nadále, protož není smyslem ukazovat kolik lidí a kdo jde ke sv. přijímání. Naopak je důležité pro ty, co nemohou přijít osobně, aby měli k dispozici na obrazovce modlitbu duchovního svatého přijímání. V některých odpovědích bylo také kvitováno s povděkem, že ukazujeme i krásy kostela, což se děje právě v průběhu podávání svatého přijímání.

Na tuto poslední otázku nám přišlo hodně pěkných odpovědí, které si stejně jako podrobné tabulky a grafy můžete

přečíst zde.

I když se ankety zúčastnilo jen 104 respondentů, jsou získané poznatky povzbuzující a optimistické pro nás, kteří se na vysílání podílíme i pro kněze, sloužící mše sv. Převažují evidentně pozitiva, kvůli kterým stojí za to pokračovat. Vašich komentářů si velmi ceníme a pokud to bude možné, budeme nadále vysílat.

V anketě se vyskytují vyšší počty hlasů z toho důvodu, že u některých otázek byla možnost zatrhnout více odpovědí.

Manželská setkání v Blatné

Manželská setkání jako prostor pro setkání srdcí

Rádi bychom Vám představili aktivitu Manželských setkání, kterých jsme se zúčastnili v létě 2022/se zúčastňujeme s přestávkami v průběhu xxx  let našeho manželství.  

Manželská setkání jsou křesťanská iniciativa, usilující o obnovu, zlepšení a upevnění manželství a rodiny. Program kurzu je připraven podle finského modelu YMCA Whole Marriage Ministries, který inspiroval podobné aktivity v mnoha evropských státech. V ČR probíhají tyto kurzy od konce 80. let.

Přednášky ze širokého okruhu témat vzájemných vztahů muže a ženy jsou doplněny skupinovou prací. To vše v duchu modlitby a důvěry v Boží přítomnost a milost.

Pro zájemce funguje i nabídka duchovního programu s úzkou souvislostí s obnovou partnerských vztahů. Zahrnuje přednášky, společné modlitby, bohoslužby i příležitost k osobním rozhovorům s kněžími. V průběhu týdne funguje i nabídka přidružených sportovních a kulturních aktivit – divadlo, koncert, taneční večer, volejbalový a fotbalový turnaj a další.

Děti, pro které nelze zajistit jiné hlídání, je možné vzít s sebou. Péče o ně je zajišťována týmem mladých pečovatelů, kteří s organizátory dlouhodobě spolupracují a na svou letní službu se v průběhu roku pečlivě připravují.

Přednášejícími jsou manželé, kteří neprezentují jen teorii, ale otevřeně ji dokumentují svým vlastním životním příběhem. Po celou dobu akce je k dispozici tým zkušených odborníků: psycholog, psychiatr – rodinný terapeut a kněží s bohatými zkušenostmi v oblasti partnerských vztahů. Tým je připraven nabídnout pomoc nejen na místě, ale i doporučit následné kroky, případně nabídnout kontakty na další odborníky. Do programu je zařazen také čas pro odpočinek, výlety, sdílení a sport. Kurz je veden v duchu křesťanských zásad, ale je otevřen širokému okruhu zájemců, kteří se rozhodli poznat a prohloubit svůj vztah. Program je určen všem, bez rozdílu věku.

Za dobu našeho působení v tomto hnutí jsme byli svědky, a v našem manželství sami také zakusili, mnoho malých zázraků v podobě obnovy vztahu, znovunalezení nebo obnovení vzájemné lásky a prohloubení tolerance ve vztahu. Velmi přínosná pro nás byla svědectví manželů žijících v dlouholetém svazku nejen o obdobích bezproblémových, ale především o překonávání překážek, které život chtě nechtě sám přináší, nebo si je způsobujeme my sami.

Tato aktivita není jistě jedinou možností jak o naše vztahy pečovat, nemusí vyhovovat každému a určitě není „samospasitelná“. Jsme ale přesvědčeni, že o naše vztahy má smysl bojovat jakýmkoli způsobem. Nakonec je to to nejdůležitější co doopravdy máme a odchod jednoho z partnerů je až tou poslední variantou. Už mockrát jsme se v našem manželství přesvědčili o tom, že když vyhraje jeden z partnerů na úkor toho druhého, ve skutečnosti prohrávají oba.

Rádi bychom vás tímto také pozvali na další kurz manželských setkání, který se bude konat 22. 7. – 29. 7. 2023 v jihočeské Blatné a je organizován spolkem Šance pro manželství, z.s.

Pokud byste chtěli zjistit více, neváhejte nás kontaktovat.

Pro více info: www.manzelskasetkani.cz, FB: manželská setkání, Šance pro manželství, Insta: manzelaky



Více zde: http://www.familia.cz/manzelska-setkani/

Mary’s meals děkuje všem dárcům

Jménem humanitární organizace Mary’s Meals (MM) bychom chtěly poděkovat všem, kteří se minulou neděli rozhodli přispět do sbírky na pomoc dětem v nejchudších zemích světa.

Váš příspěvek pro ně znamená každodenní jistotu jednoduchého jídla a možnost chodit do školy. Děti se tak mohou učit nové věci, a tím zvyšují naději na lepší život pro sebe i pro svou zemi. Během nedělního stánku v našem kostele jsme pro MM vybrali celkem 8250 Kč. Pán Bůh zaplať!

Propagační stánek byl součástí výzvy „Hrnečku vař!“ kterou MM uspořádalo u příležitosti „Dne kaše“, připomínaného každoročně 10. října. Jednorázový příspěvek je jednou z možností podpory činnosti Mary’s Meals – o mnoha dalších se dočtete na webu marysmeals.cz.

Patří mezi ně také modlitba a výroba drobných dárků na propagační stánky MM: korálky, kamínky, hliněná srdíčka a další. Pokud byste společně s námi chtěli Mary’s Meals podpořit společnou modlitbou, navlékáním korálků či vyráběním dalších drobností, budeme moc rádi. Plánujeme setkání s modlitbou a vyráběním.

Zájemci o zapojení mohou kontaktovat Evu Merenusovou, tel. 776 882 367.

Jana Dominika Pláteníková a Eva Merenusová

Modleme se za nového arcibiskupa

„Stojí před námi společný úkol: modlitbou provázet proces jmenování nového olomouckého arcibiskupa,“ vybízí všechny věřící arcidiecéze její současný administrátor, biskup Josef Nuzík.

Upozorňuje rovněž, že je možné využít i příslušné bohoslužebné texty Českého misálu (oddíl Texty pro mše a modlitby za různé potřeby – Za církev – Za dobrou volbu papeže nebo biskupa).

K modlitbě můžete využít také text uvedený níže v textové podobě i ve formě plakátu.

Bože, Dobrý pastýři,

svěřujeme ti jmenování nového olomouckého arcibiskupa a prosíme:
veď svým Duchem mysl Svatého otce i všech, kdo nesou za tuto volbu odpovědnost.

Dej nám takového arcibiskupa, který bude tvým obětavým a věrným služebníkem
a bude usilovat o to, co se ti líbí a co je k prospěchu Božího lidu i celé církve.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen

Modlitba ke stažení zde

Diecézní fáze synodálního procesu 

Dopoud nemáme k dispozici výstup z farní fáze synodálního procesu. Nevíme, jaký výstup byl odeslán na arcibiskupství za nás za všechny, nejen za ty co se účastnili setkání farní synodální skupinky. Proto vítáme zveřejnění výstupu z diecézního shrnutí na webu ado.cz. Přinášíme ho v plném znění:

Členové diecézního synodálního týmu předali v pátek 20. května 2022 arcibiskupu Janu Graubnerovi závěrečnou syntézu – desetistránkové shrnutí výstupů z jednání synodálních skupin, aby ji stvrdil svým podpisem. Úplný text syntézy si lze přečíst v přiloženém dokumentu.

Syntéza shrnuje texty 782 výstupních formulářů, na kterých se podílelo celkem 5 350 členů skupinek ve farnostech i jiných společenstvích. Ti za východisko synodality označili osobní vztah k Bohu, který se uskutečňuje ve společenství církve. K jeho posílení navrhují klást ve farnostech větší důraz na vzdělávání a duchovní doprovázení v oblastech života ve víře, Písma svatého, liturgie a schopnosti vést malá společenství nebo třeba podporovat růst neformálních „prostor“ farnosti, kde se může odehrávat diskuze.

V péči o lidi na okraji účastníci synodálního procesu upozorňují na množství těch, kterým církev odsunutím působí zranění, a oni se proto necítí být plnohodnotnými členy: lidí rozvedených a znovu sezdaných, homosexuálů nebo osob nežijících předmanželskou čistotu, ale také všech sympatizujících, hledajících nebo nově přistěhovaných, kteří dosud nemají vazby na komunitu. Na začlenění všech, kdo se mohou cítit na okraji života farnosti a jimž se dosud věnovala jen malá pozornost, kladou účastníci synodálního procesu skutečně veliký důraz: častěji než dosud se k nim má přistupovat individuálně a je třeba nebát se je oslovovat.

Největší část syntézy se pak zabývá tématy souvisejícími s fungováním církevního společenství, účastí na jeho životě, spoluzodpovědností věřících za fungování farnosti a synodalitou. O farnosti mluví jako o provázané síti malých společenství, vzájemně si nekonkurujících, nýbrž doplňujících a povzbuzujících se. Účastníci synodálního procesu volají po týmové spolupráci a otevřenosti, v níž jsou farníci dostatečně a srozumitelně informováni o všem, co se jich týká, nebo po probuzení zájmu věřících o nejrůznější služby: nejen při liturgii, ale také při péči o nemocné nebo přípravě na svátosti. Většího zapojení se podle nich má dostat ženám a navrhují také myšlenku farního sněmu jako praktického příkladu synodality ve farnosti.

Důležitým nástrojem spoluzodpovědnosti má podle synodálního souhrnu být pastorační rada farnosti, od níž očekávají nejen hojnější zapojení věřících, ale také zlepšení komunikace s knězem. Za největší problém v tomto ohledu označují účastníci synodálního procesu autoritativní styl vedení ze strany kněze, který má podle nich nahradit spíše lidsky zralá komunikace a blízkost věřícím. K tomu je ovšem mimo jiné třeba, aby duchovní nebyl přetížen starostmi o správu kostelů a administrativu, ale měl prostor a čas věnovat se farníkům a vést je.

Vedle toho se účastníci synodálních skupin zabývali také ekumenismem nebo liturgií, v níž požadují například změnu přímluv při bohoslužbě, aby lépe odrážely aktuální dění ve společnosti i farnosti, dále srozumitelnější a radostnější homilie nebo častější slavení křtu během nedělní mše svaté.

Celý text závěrečné syntézy ve formátu pdf lze stáhnout zde.