7. zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé

Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,

(lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Může kněze napadnout tváří v tvář farníkům: Tolik roků chodí každý týden do kostela, tolik kázání vyslechl či vyslechla a nic! Nic! Místo aby se změnil či změnila, jen se utvrzuje v tom, že má “papíry na nebe”, když se počítá mezi katolíky. Přitom dál terorizuje svoji rodinu, zatápí jiným farníkům, myslí si, že dobro se na světě může dít jen pokud to on nebo ona řídí. Támhle ten či támhle ta zase v životě ničím nepřispěli k životu farnosti. Uznávají modli se, nikoli však pracuj.

Řekl bych i přísná slova, jenže ty, co svůj život reflektují, by to zarmoutilo a ti, co jsou si sebou jistí, se stejně nezmění. Mysleli by, že to říkám těm druhým.

Hledím do samých vážných tváří. Inspirují všechna ta kázání k radostnému křesťanství nebo vedu společenství neurotiků?

Pane, vyprávění křížové cesty o tvých opakovaných pádech je pro nás inspirací k novým začátkům, protože ty jsi vstal a ne jen z prachu cesty, ale i z mrtvých! Pomáhej nám, ať nepropadáme beznaději my ani naši kněží.

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!