Čtrnáct kněžských zastavení

2. zastavení: Ježíš na sebe bere kříž

Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,

(lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Mladý muž se rád modlil, a proto se rozhodl pro povolání kněze. Vystudoval bohosloveckou fakultu, prožil krásný obřad svěcení, primiční mši svatou a pak …

Ocitl se ve farnosti, kde má najednou rozumět opravám budov, hospodaření, společensky reprezentovat farnost, jednat s památkáři, učit náboženství, umět to s dětmi i dospělými, lidmi nemocnými na těle i na duchu, hostit bezdomovce či je umět vyprovodit z kostela, očekává se od něj denně moudrost v jednání i kázání, v neděli tři mše svaté… Den za dnem, rok za rokem. Když v kostele říká: Pán s vámi, jeho tělo má tvar kříže. Do důchodu nepůjde. Sloužit bude do úmoru. Přáli bychom toto povolání i svému synovi, když se modlíme za kněžská povolání? A modlíme se za ně? Je toto povolání ve výsledku takové, za jaké se modlíme?

Pane, prosíme tě za nová kněžská povolání. Pomáhej církvi dávat kněžství takovou podobu, která bude odpovídat na potřeby naší doby.

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!

1 komentář u „Čtrnáct kněžských zastavení“

  1. Krásný text křížové cesty. Sama jsem jednou uvažovala nad podobnými zastaveními, neboť byl v rodině kněz a člověk díky němu viděl i tak trochu dál než za oltář. Važme si našich kněží a modleme se za ně. MP z Vysočiny

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.