Čtrnáct kněžských zastavení

13. zastavení: Ježíš sňat z kříže

Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,

(lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kněz z farnosti odvolán, kněz z farnosti přeložen. Část farníků je tomu rádo, část toho lituje – tak už to bývá. Každému je blízký jiný člověk, způsob jednání, kázání. Co když ale farnost byla jeho rodina, v níž si našel blízké lidi, s nimiž mohl sdílet radosti i starosti? Co když se mu stala domovem? Co když není každý kněz stavěný na to, aby se pořád stěhoval a budoval vztahy odznovu? Kdo z nás takto žije? Jsme spjati s naším domovem, krajem, mentalitou lidí a pokud máme zkušenost s tím, že jsme se přistěhovali: kolik let nám trvalo, aby to tady bylo pro nás doma?

Kněz by se neměl vracet do farnosti, z níž odešel, nebo jen velmi výjimečně. Nesvědčí to budování vztahů s novým dochovním pastýřem. Jak moudré a jak těžké – zejména v prvních měsících. Co jej čeká na novém působišti?

Okamžik, kdy Krista snímali z kříže, byl plný smutku. Kdo v té chvíli mohl tušit, že už klíčí velikonoční radost? Co když se knězi odchodem z farnosti dokonce uleví? Co když v odchodu klíčí nová radost, nové povolání?

Pane, dej nám nápaditost a citlivost v tom, jak vytvářet kněžím domov v naší farí rodině.

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!

1 komentář u „Čtrnáct kněžských zastavení“

  1. Krásný text křížové cesty. Sama jsem jednou uvažovala nad podobnými zastaveními, neboť byl v rodině kněz a člověk díky němu viděl i tak trochu dál než za oltář. Važme si našich kněží a modleme se za ně. MP z Vysočiny

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.