Pane Ježíši Kriste, chceme meditovat nad tvým utrpením, které jsi snášel během křížové cesty na Golgotu a současně se zamýšlet nad působením kněze ve farnosti.

Kněz je pro nás obrazem tebe, když s námi slaví mši svatou. Zároveň je to člověk chybující jako my. V evangeliu jsou kněží – představitelé židovské náboženské obce – lidmi, se kterými jsi vedl nejvíce sporů. Poukazoval jsi na jejich pokrytectví, lpění na vnějších předpisech. V pašijích figurují také jako ti, kdo tě nechali zatknout, iniciovali tvoje odsouzení a asistovali při tvém skonání.

Je tedy kněz v této křížové cestě  křižující nebo křižovaný?

Jsme my společně s Kristem ukřižováni nebo se svým jednáním podílíme na důvodech jeho ukřižování?  

l. zastavení: Ježíš odsouzen

Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,

(lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Soudy a žalování se snadněji vynášejí ústy, než když si člověk musí dát tu práci a formulovat je na papír. Tak či tak je snahou mnoha lidí přenést stížností odpovědnost někam výš, než se sebrat a snažit se vyřešit své pochybnosti nejdříve dialogem či diskuzí, přímou domluvou. A u kněze – tam je to zvláštní případ: Na jedné straně je nepopiratelná autorita, na straně druhé je tu od toho, aby nám sloužil do roztrhání těla, ideálně podle našich představ. A co když jim neodpovídá? Je moc mariánský nebo málo mariánský, má se k farníkům až příliš či naopak příliš málo, mluví složitě a nebo příliš lidově, věnuje se křesťanské meditaci a jsou tedy pochybnosti o pravosti jeho víry, setkává se podezřele často s nekatolíky. Měl by předpokládat, vytušit, pochopit …

Pane, pomáhej nám dávat kněžím zpětnou vazbu přímo, z očí do očí a ať jsme v tom citliví. Ať také věnujeme modlitbě za kněze alespoň tolik času, kolik ho strávíme jejich kritikou či posuzováním.

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!