Čtrnáct kněžských zastavení

6. zastavení: Veronika podává Ježíši roušku

Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,

(lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Rouška je slovo, které v uplynulém roce nabylo na významu. Užíváme jej ale v jiné souvislosti, než jak jej známe z křížové cesty. VERA IKON – věrný obraz Kristovy tváře – nalezla Veronika na roušce, kterou Ježíši podala. Nám se naopak tváře pod rouškami a respirátory už rok ztrácejí.

Co je to statečnost a kdo je silný ve víře? Ten, kdo jde koronaviru v ústrety a roznášení infekce mezi bezbranné spolubratry a spousestry nepokládá za eticky komplikované? Nebo ten, kdo je ochoten na sebe vzít oběť sociální distance?

Jak se mají v takové situaci zachovat kněží? Mají se jakožto osoby setkávající se s mnoha lidmi stranit svých farníků, protože jsou pro ně rizikem? Nebo se mají především snažit zmírňovat jejich izolovanost právě setkáváním se a vysluhováním svátostí? Celý život zvali lidi do kostela a najednou to mají farníkům rozmlouvat?

Veronika dokázala nalézt cestu. Udělala, co se nečekalo a Kristovi pomohla s rouškou.     


Pane, jediný kmen neviditelného viru prověřuje kvalitu našeho farního společenství. Pomáhej nám v čele s našimi kněžími žít Veroničinu solidaritu.  

Ukřižovaný Ježíši                 (lid): smiluj se nad námi!

1 komentář u „Čtrnáct kněžských zastavení“

  1. Krásný text křížové cesty. Sama jsem jednou uvažovala nad podobnými zastaveními, neboť byl v rodině kněz a člověk díky němu viděl i tak trochu dál než za oltář. Važme si našich kněží a modleme se za ně. MP z Vysočiny

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.