V kostele Panny Marie je jako každý rok připravena postní aktivita pro děti.
Tentokrát bude trochu jiná. Na boční tabuli je velká „brána milosrdenství,“ která nás spojuje s letošním Jubilejním svatým rokem, kdy se otevírají tzv. Svaté brány, jako symbolický vstup k Bohu a spáse.
Papež František zvolil pro tento Svatý rok téma „Poutníci naděje“, které odkazuje na potřebu naděje a solidarity v dnešním světě. Proto i my se staňme poutníky a začněme kráčet postní dobou. Každý týden se můžete inspirovat myšlenkami a nápady, jak prožít toto období půstu.
Děti si mohou vzít tentokrát DOMŮ, jednu barevnou vytištěnou tenisku, která bude symbolizovat jejich duchovní pouť. Na ni si mohou doma např. nakreslit křížek za každý dobrý skutek a na Velikonoční pondělí samy uvidí, jak dalekou cestu ušly.
Pro dospělé, kteří budou mít zájem, je v přední části kostela umístěna tabule s Ježíšem; kolem Něho je spousta zapíchaných křížků s podněty k rozjímání i k modlitbám. Opatrně si můžete každý týden jeden vytáhnout a rovněž se inspirovat.
Přeji Vám pokojný postní čas

Vaše katechetka Tamara

Úterý, 4.3.2025Vyhlášený 2. března 2025

Pavel Ambros

Modleme se za uzdravení papeže Františka a jeho brzký návrat do plné služby.

Papež František při tradiční modlitbě Anděl Páně na první březnovou neděli řekl: „V srdci cítím požehnání, které se skrývá v křehkosti, protože právě v těchto chvílích se učíme ještě více důvěřovat Hospodinu; zároveň děkuji Bohu, protože mi dává příležitost sdílet na těle i na duchu stav tolika nemocných a trpících lidí.“ Andrea Riccardi, zakladatel komunity Sant’Egidio, reagoval na ohlasy na sociálních sítích: „Krkavci začínají opět kroužit.“ Vždy, když je papež hospitalizován, nastává doba spekulací. Jeho stav je vážný, ale stabilizovaný. Může trvat déle, než se plně zotaví z oboustranného zápalu plic. Je mu 88 let a je nyní druhým nejstarším papežem v úřadu. Jeho plíce zůstávají jeho Achillovou patou: V mládí mu byla chirurgicky odstraněna část pravé plíce.

Vzpomeňme, „podmíněné prohlášení o rezignaci“ předložil kardinálu státnímu sekretáři Pietru Parolinovi již v roce 2013! Pro všechny případy: nehoda, riskantní operace a možnost upadnutí do kómatu, chronická nemoc, která ho učiní nezpůsobilým k výkonu úřadu, pokus o atentát. Bylo by nezodpovědné, kdyby se i takto nepřipravil. A že se můžeme dočíst, že si někteří kardinálové sbalili kufry na cestu do Říma? Někteří působí tímto dojmem. Které obavy jsou opravdové a které předstírané? Které spekulace jsou prostě nevkusné? Ti, kdo spekulují nahlas, také vyvolávají určitý obraz: klerikální neúctu. Nestačí si říci: Čekat a doufat. Otázky zní: na co? Kánon 232 § 2 CIC/1983 stanoví: „Má-li se papež vzdát svého úřadu, vyžaduje se k platnosti, aby vzdání se bylo učiněno svobodně a dostatečně zveřejněno, nikoli však, aby bylo někým přijato.“ Papež Benedikt XVI. to učinil. Někteří mu to vyčítali. Jeho odvážný krok však ukázal, že pokud se papež již necítí na svůj úřad, je lepší, když odstoupí.

Ve své autobiografii s názvem Naděje říká: „Pokud jde o mou smrt, mám velmi pragmatický postoj. A totéž platí i pro riziko možných pokusů o atentát. Až přijde čas, nebudu pohřben v bazilice svatého Petra, ale v bazilice Santa Maria Maggiore: Vatikán je místem mého posledního působení na zemi, ale ne místem mého pobytu na věčnosti.“ Papež je připraven na život i na smrt. Jedno i druhé je pro něj cesta k tomu jedinému důležitému. Nepřipravuje sebe, ani církev na „konec“, nýbrž na „dovršení“. Vidí ve všem počátek toho, v čem křesťan nachází sílu naděje: Pán na nás nejen čeká, ale jde nám naproti.

Modlitba za papeže
Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že jsi nám daroval papeže Františka.
Prosíme Tě za jeho uzdravení, žehnej mu a naplňuj ho stále svým Duchem Svatým, ochraňuj ho ode všeho zlého a naplňuj ho svou láskou. Amen.

Nové stránky Celosvětové sítě modlitby s papežem ZDE.

Svátek Stolce sv. Petra připomíná převzetí římského biskupského stolce apoštoly. V církvi se slaví od 4. století 22. února. Od 6. století slavila církev dvojí svátek Stolce, jeden v Římě a druhý v Antiochii.

Tam původně Petr působil. Oba svátky zavedl pak Pavel lV. roku 1558.
Liturgické texty tohoto dne vedou ke dvojímu zamyšlení. Především připomínají předání klíčů Petrovi, Skále, na které Pán postavil svou církev (evangelium), a dále k zamyšlení nad úlohou těch, kterým je svěřena jako pastýřům péče o velké či malé stádce (čtení).

V Cesareji Filipově se Ježíš ptal učedníků: .“Za koho pokládají lidé Syna člověka?“ Když apoštolové vysloví různé názory. o kterých se doslechli, položil jim rozhodující otázku: „A za koho mě pokládáte vy?“ Podle toho se i dnes rozlišují duchové. Protože on byl a je povolán. aby skrze něho přišli mnozí k pádu. nebo ku povstání (srov. Lk 2.34).

Byl to tehdy Šimon Petr, který jako mluvčí apoštolů odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ A Pán pochválil Šimona, syna Janova, a řekl o něm. že to byl Otec, kdo mu to zjevil, a tím jej vyvolil za Skálu, která převezme klíče od Božího království.

Nikoliv lidské bádání. nikoliv tělo a krev nám umožňují poznat pravého Krista, Vykupitele a Božího Syna, nýbrž Duch. který vychází od Otce. Víra je dar, je to milost.

Kdo to ví a je o tom přesvědčen. ten si o to více bere k srdci slova z prvního Petrova listu, že pastýř se musí starat o svěřené stádo.
A autor listu k tomu dává určité tipy: Píše, že pastýři se musí o své stádo starat nikoliv proto, že musí, ale dobrovolně, jak to chce .Bůh. Je jedno přísloví. že pes, kterého je třeba na lov přinést. nestojí za nic. Tak nestojí za nic pastýř. který nepečuje o své poslání s horoucím srdcem, který nenásleduje zcela a bezvýhradně Dobrého pastýře.

Ne pro špinavý zisk, ale ochotně se mají pastýři starat o Boží stádce. A také z této výzvy zaznívá, že jen nezištnost otevírá cestu k lidským srdcím. Je to stará zkušenost, že lidé jsou ochotni leccos odpustit svým pastýřům. Jen jedno ne. Když totiž upadnou do podezření. že pasou nikoliv duše, ale zlaťáky.

A dále zde stoji: Nebuďte jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem!

Skutečně je mnoho možností, i velice subtilních, jak se chopit pevně otěží ve farnosti, jak srovnat její krok. Nějaký čas se může zdát, že to jde dobře. ale nikoliv nadlouho, dnes ještě méně než v minulých dobách. Více než cokoliv jiného přitahuje naopak dobrý a nenásilný příklad. U takových pastýřů, kteří každého respektují podle jeho osobní jedinečnosti a nemají na všechny „jeden metr“. cítí lidé. že jsou příjímání a chápáni.

V minulosti i v přítomnosti může být v církvi i na pastýřích leccos, na co si můžeme oprávněně stěžovat. Ale Petrovo svědectví, jimž vyznal víru v Ježíše Krista zůstává neotřeseno po všechna staletí. Takže i my můžeme a musíme věřit: Brány. pekelné ji nepřemohou.

Převzato z časopisu Světlo č. 7/2025

V poslední době se v naší farnosti ději věci. Ještě nedávno bychom si ani představit nedovedli, že se v naší farnosti budou při mši svaté střídat všichni kněží ve městě, nebo že při kritickém nedostatku kněží, budou ve všední dny u nás i dva kněží u oltáře. Na první pohled je to příjemné zpestření farního života. Podobné jsme zažívali v době, kdy tady působili kněží řádu Oblátů Panny Marie neposkvrněné. To koncelebrovalo i více kněží, někdy i z různých částí světa. Byla to devadesátá léta minulého století a začátek tohoto století, kdy po době náboženského „půstu“ se nám „otvírala okna do světa“.
Dnes je to jiné. Začalo to rušením večerních mší svatých v našem kostele. Slyšel jsem názor, že v našem městě se slouží na počet obyvatel moc mší sv. Není mi jasné, jaká je norma např. na 1000 obyvatel mší sv. a jestli vůbec nějaká existuje. Je normou např. počet přítomných věřících? Určitým omezením je nedostatek kněží, aby pokryli všechny farnosti. Město Kroměříž, ale nedostatkem kněží netrpí.
Myslím, že odsloužených mší svatých za účasti lidu není nikdy dost. Je to nejvyšší bohopocta a největší tok božích milostí, jichž se účastní nejen přítomní věřící, ale celé nebe, jak říká o. Kája. Mše sv. je tou největší událostí v kosmu, zpřítomnění Ježíšovy kalvárské oběti, jak říká o. Bohumil. A to je snad hlavním posláním kněží ve farnosti – sloužit mši svatou a udělovat svátosti.
Dlouhou dobu se o. Bohumil snažil zvládnout všechno sám, když nebyl nikdo, kdo by mu pomohl v době obvinění našeho kaplana. To ale nešlo do nekonečna a stalo se, že jsme přišli i o faráře.
Ze dvou mší svatých ve všední dny zůstaly pouze ranní mše svaté, na které pochopitelně chodí většinou důchodci. Přišli jsme o farníky v produktivním věku, kteří navštěvovali večerní mše svaté. V neděli ze tří mší svatých zůstaly dvě. V minulosti navštěvovalo nedělní mše sv. v našem kostele podle sčítání 900 věřících. Při posledním sčítání to bylo cca 420. Farnost vymírá a noví nepřibývají.
Je s podivem, proč se musí kněží honit po všech možných kostelích a kaplích v Kroměříži a okolí. Zmapoval jsem cesty kněží v týdnech od 6. do 19. ledna 2025. Z toho mi vyšlo, že za ty dva týdny bylo celkem 57 mší sv. a kněží najeli téměř 132 km. Pokud by byl starý pořádek, tak z farnosti sv. Mořice by najeli kněží při 7 jízdách 55 km za uvedené 2 týdny a z farnosti Panny Marie 20 km, celkem tedy 75 km.
Na druhou stranu z hlediska návštěvníků mší sv. je to zpestření. Otázka je, jestli to skutečně slouží něčemu dobrému, nebo je to mrhání peněz, času a zdraví kněží. Když místo dojíždějícího kněze může sloužit kněz ve farnosti bydlící.
Mám dojem, že se jedná o dílčí kroky k dosažení stanoveného cíle. Zrušením některých mší sv. donutíme farníky kroměřížských farností, aby migrovali mezi kostely a kaplemi, místo aby byly součástí farního společenství ve svém farním kostele a se svým farářem. Už nebudeme farníky farnosti sv. Moříce (Panny Marie, Hradiska) , ale budeme „kosmopolitní“ farníci imaginární Kroměřížské farnosti. Zatím ještě neexistuje, ale je to cílem tohoto snažení, jak nám bylo oznámeno při instalaci nového kroměřížského děkana, samotným arcibiskupem.
Migrací kněží po kostelích a kaplích se dosáhne toho, že farníci kroměřížských farností si zvyknou na střídání kněží a odpoutají se od „svých“ kněží ve farnosti. Vztah farář, či kaplan a jejich farníci (a naopak) se vytratí.
Sloučení farních zpravodajů TRIA a FIATu do jednoho společného TRIOFIATU (nebo FIATTRIA?) je dalším krokem ke společné farnosti. Všichni musí mít stejné informace. Co bude dál?
Pravděpodobně si zvykneme a život půjde dál. A jaký přínos to bude mít pro církev? Jak to souvisí se snahou o obecné dobro? Myslím, že se neušetří ani farní peníze, ani kněží. A náboženský život farností bude upadat. Jak se tomu ostatně, alespoň v naší farnosti, již léta děje. Svůj podíl na tom má jistě i období covidu. Ale jenom?

V sobotu opět začal týden, v němž jsme zváni k intenzivnější modlitbě za jednotu křesťanů. Přestože si náš dobrý Pán ví rady i s nepřesnostmi našich proseb, je vhodné si připomenout, jak se to s tou jednotou myslí:
Nabízí se představa, že to znamená spojení jedné instituce s druhou, a i to je věc, ve kterou máme doufat – spíše s důvěrou v srdci než s diářem v ruce. Obraz, který jako hospodáři vynášející ze svého pokladu nové i staré (srov. Mt 13, 52) připomínají otcové II. vatikánského koncilu, pak předkládá kruhové schéma: jediným středem je Kristus a všichni jsou obráceni a směřují k němu. Ano, katolická církev věří, že se nachází ve vnitřním kruhu. To však nemění nic na tom, že ti, kdo touží po dobru v kruhu a kruzích vzdálenějších i skutečně vzdálených, jsou právě tak obráceni ke Kristu a směřují k němu. Patří sem všichni – i ti, kteří jsou tak daleko, že Krista ještě ani nezahlédli. A pokud jde o nás, pokřtěné, budeme-li se věrni svému povolání blížit ke Kristu, nutně se budeme přibližovat také k sobě navzájem.
Je bezpochyby vhodné a užitečné, dějí-li se společné modlitby křesťanů různých konfesí, kteří mezi sebou také vedou diskusi. Kruhy se však nemají blížit jen k sobě navzájem. Podstatné a rozhodující je tedy být stále blíže Bohu blízkému (jak o něm mluvíval pan kardinál Vlk, velký přítel a aktér ekumenismu).

j. Pavel Černuška

V úterý 4. března 2025 proběhne od 14:00 hodin Den otevřených dveří na obou stupních naší školy:

* 1. stupeň: Velké náměstí 49, Kroměříž
* 2. stupeň: Pilařova 3/3 (vchod před budovu Arcibiskupského gymnázia)

Těšíme se na vás i vaše děti! Přijďte zažít příjemné odpoledne plné
objevování a radosti.

Tým pedagogů Církevní základní školy v Kroměříži

Vážení rodiče předškoláků,

s radostí vás i vaše děti zveme na přátelská setkání předškoláků v naší Církevní základní škole na Velkém náměstí v Kroměříži. Přijďte si
prohlédnout školní prostředí, poznat budoucí učitele a seznámit se s dalšími kamarády, kteří se společně s vaším dítětem chystají na první školní rok.

Kdy?
📅 Úterý 4. února 2025
📅 Úterý 4. března 2025
⏰ Od 15:30 do 16:30 hodin

Co vás čeká?

* Hudební dílnička
* Pohybová chvilka v tělocvičně
* „Hrajeme si na předškoláky“ – vyzkoušíme si, jaké to je sedět v lavici
* Tvořivá chvilka s výtvarnými aktivitami

Setkání jsou připravena tak, aby děti získaly pozitivní vztah k prostředí
školy a těšily se na nový začátek.

Prosíme, aby měly děti přezůvky, které budou při aktivitách potřebovat.