V poslední době se v naší farnosti ději věci. Ještě nedávno bychom si ani představit nedovedli, že se v naší farnosti budou při mši svaté střídat všichni kněží ve městě, nebo že při kritickém nedostatku kněží, budou ve všední dny u nás i dva kněží u oltáře. Na první pohled je to příjemné zpestření farního života. Podobné jsme zažívali v době, kdy tady působili kněží řádu Oblátů Panny Marie neposkvrněné. To koncelebrovalo i více kněží, někdy i z různých částí světa. Byla to devadesátá léta minulého století a začátek tohoto století, kdy po době náboženského „půstu“ se nám „otvírala okna do světa“.
Dnes je to jiné. Začalo to rušením večerních mší svatých v našem kostele. Slyšel jsem názor, že v našem městě se slouží na počet obyvatel moc mší sv. Není mi jasné, jaká je norma např. na 1000 obyvatel mší sv. a jestli vůbec nějaká existuje. Je normou např. počet přítomných věřících? Určitým omezením je nedostatek kněží, aby pokryli všechny farnosti. Město Kroměříž, ale nedostatkem kněží netrpí.
Myslím, že odsloužených mší svatých za účasti lidu není nikdy dost. Je to nejvyšší bohopocta a největší tok božích milostí, jichž se účastní nejen přítomní věřící, ale celé nebe, jak říká o. Kája. Mše sv. je tou největší událostí v kosmu, zpřítomnění Ježíšovy kalvárské oběti, jak říká o. Bohumil. A to je snad hlavním posláním kněží ve farnosti – sloužit mši svatou a udělovat svátosti.
Dlouhou dobu se o. Bohumil snažil zvládnout všechno sám, když nebyl nikdo, kdo by mu pomohl v době obvinění našeho kaplana. To ale nešlo do nekonečna a stalo se, že jsme přišli i o faráře.
Ze dvou mší svatých ve všední dny zůstaly pouze ranní mše svaté, na které pochopitelně chodí většinou důchodci. Přišli jsme o farníky v produktivním věku, kteří navštěvovali večerní mše svaté. V neděli ze tří mší svatých zůstaly dvě. V minulosti navštěvovalo nedělní mše sv. v našem kostele podle sčítání 900 věřících. Při posledním sčítání to bylo cca 420. Farnost vymírá a noví nepřibývají.
Je s podivem, proč se musí kněží honit po všech možných kostelích a kaplích v Kroměříži a okolí. Zmapoval jsem cesty kněží v týdnech od 6. do 19. ledna 2025. Z toho mi vyšlo, že za ty dva týdny bylo celkem 57 mší sv. a kněží najeli téměř 132 km. Pokud by byl starý pořádek, tak z farnosti sv. Mořice by najeli kněží při 7 jízdách 55 km za uvedené 2 týdny a z farnosti Panny Marie 20 km, celkem tedy 75 km.
Na druhou stranu z hlediska návštěvníků mší sv. je to zpestření. Otázka je, jestli to skutečně slouží něčemu dobrému, nebo je to mrhání peněz, času a zdraví kněží. Když místo dojíždějícího kněze může sloužit kněz ve farnosti bydlící.
Mám dojem, že se jedná o dílčí kroky k dosažení stanoveného cíle. Zrušením některých mší sv. donutíme farníky kroměřížských farností, aby migrovali mezi kostely a kaplemi, místo aby byly součástí farního společenství ve svém farním kostele a se svým farářem. Už nebudeme farníky farnosti sv. Moříce (Panny Marie, Hradiska) , ale budeme „kosmopolitní“ farníci imaginární Kroměřížské farnosti. Zatím ještě neexistuje, ale je to cílem tohoto snažení, jak nám bylo oznámeno při instalaci nového kroměřížského děkana, samotným arcibiskupem.
Migrací kněží po kostelích a kaplích se dosáhne toho, že farníci kroměřížských farností si zvyknou na střídání kněží a odpoutají se od „svých“ kněží ve farnosti. Vztah farář, či kaplan a jejich farníci (a naopak) se vytratí.
Sloučení farních zpravodajů TRIA a FIATu do jednoho společného TRIOFIATU (nebo FIATTRIA?) je dalším krokem ke společné farnosti. Všichni musí mít stejné informace. Co bude dál?
Pravděpodobně si zvykneme a život půjde dál. A jaký přínos to bude mít pro církev? Jak to souvisí se snahou o obecné dobro? Myslím, že se neušetří ani farní peníze, ani kněží. A náboženský život farností bude upadat. Jak se tomu ostatně, alespoň v naší farnosti, již léta děje. Svůj podíl na tom má jistě i období covidu. Ale jenom?