V rozhovoru promluvil o tom, jak se LGBT a genderová tématika propisuje do českých škol. Přiblížil konkrétní případy duhových akcí či výukových materiálů, které podle něj překračují hranici běžné výuky. A rodičům, kteří s podobnou věcí bojují, nabídl řešení.

Ve své praxi se zabýváte hlavně LGBT tematikou. Posunula se podle vás někam debata v době, kdy se v některých zemích začínají více prosazovat tradiční hodnoty?

S nástupem Donalda Trumpa k moci jsme očekávali, že woke agendu výrazně omezí, což také udělal. Organizace, kterým přestala kvést pšenka v USA, se teď snaží o to víc prosadit v Evropské unii. Je to strašně vidět a znát, stačí se podívat na návrhy zákonů, které jsou teď v Evropské komisi. Jeden z nich se týká sebeurčení pohlaví — od nulového věku. Nedokážu si představit, že by si malé děti určovaly vlastní pohlaví.

Podobný zákon už platí v Německu od čtrnácti let a jde tak daleko, že pokud rodič nesouhlasí, je dítěti přidělena nezisková organizace, která před soudem hájí jeho právo na změnu pohlaví místo rodičů. A tlak přichází i odjinud — Světová zdravotnická organizace před třemi lety přišla s příručkami pro školy, které nabádaly k tomu, aby vzdělávání o sexualitě začalo už od narození. To jsou věci, které vám žádný psycholog neodsouhlasí.

Jaká podle vás vyplývají hlavní rizika z toho, když jsou děti v útlém věku seznamovány s možností změny pohlaví?

Jedním z problémů je špatná diagnóza. Při afirmačních metodách je postup příliš rychlý — nehledají se příčiny, proč se dítě cítí, že se narodilo do jiného těla. A to je zásadní problém, protože za tím pocitem může stát deprese, úzkost nebo porucha osobnosti. Ale rodiče jsou postaveni před hotovou věc a ještě jim řeknou: „Pozor, pokud dítě nebudete podporovat, hrozí až čtyřiačtyřicetiprocentní riziko sebevraždy“. To číslo je pravdivé — jenže platí pro lidi, kteří skutečně žijí v cizím těle. Neplatí pro dívku, která má třeba jen poruchu osobnosti nebo prožívá těžkou pubertu.

Finská psychiatrička Riittakerttu Kaltiala byla průkopnicí afirmační metody a dokonce se stala vládní pověřenkyní pro genderové záležitosti u dětí. Po letech práce s teenagery ale sama přiznala, že vedla diagnostiku tendenčně. Vydala přes dvě stě osmdesát vědeckých článků, ve kterých riziko špatné diagnózy jasně popsala.

Obzvlášť nebezpečné jsou blokátory puberty. Jeden z představitelů organizace Transparent — se kterou spolupracoval i bývalý ministr školství — byl přichycen na videu, jak studentům na gymnáziu říká, že pokud si nejsou jistí svým pohlavím, mohou použít blokátory puberty. Existují přitom studie, které poukazují na jejich negativní vliv na zdraví — mohou vést ke zpomalení nárůstu svalové hmoty a snížení kostní denzity. Látky používané jako blokátory se ve vyšších dávkách navíc používají k chemické kastraci sexuálních delikventů. Pokud pacient po blokátorech přejde na cross-sex hormony, což se děje ve více než 95 % případů, je riziko trvalé neplodnosti velmi vysoké.

Jak velkou roli hraje v tom všem digitální svět?

Obrovskou. Já tomu říkám digitální debilizace. Děti jsou v pubertě, mají hormonální bouři, jsou náchylné k vlivům zvenčí — a do toho jim přijde svět sociálních sítí, kde být heterosexuální prostě není cool. To jsem slyšel přímo od dětí. Chtějí být in, chtějí lajky, přátele, a ovlivňují je i různé organizace.

Jezdíte i na školy, jak vypadá situace tam?

Zmínil bych například Duhovou příručku, která se dostala k učitelům. Obsahuje návod, jak mají dětem vysvětlovat genderovou ideologii a genderové názvosloví — včetně bodů, které si mohou odškrtávat, co udělali pro genderovou výchovu. Na základě toho se na školách pořádají duhové dny nebo dny obráceného pohlaví — dětem se řekne: chlapečku, zítra přijdeš jako holčička. To mi přijde naprosto stresující. Nejvíc v tom jedou gymnázia, která se snaží být tolerantní za každou cenu a vůbec si neuvědomují, že ta ideologie může děti poškodit.

Narazil jsem třeba na gymnázium, kde udělali nultý ročník na téma Happy Pride. Pustili si film o transgenderovi, který byl nejdříve nešťastný, pak začal s hormonální léčbou a pak mu bylo skvěle — přesně taková motivace k tomu, aby děti šly tou cestou. Soutěžilo se tam v genderovém slovním kvízu a výsledkem bylo, že mi volala maminka, jejíž dvanáctiletá dcera přišla domů a řekla: už mi neříkej Danielka, jsem Vilje. Když se jí ptali, jestli se skutečně cítí jako muž v ženském těle, řekla, že ne. Volí si identitu podle toho, co je in. Naprosto se ztratila biologie a osobnostní rozvoj.

V Ústeckém kraji, kde nejvíc operujeme, mám zdokumentované případy například z Prahy, Chomutova, Mostu i Děčína. V Chomutově si paní učitelka udělala mimoškolní genderovou skupinu — skončilo to tím, že třináctileté dívce, která se před skupinou přiznala, že je heterosexuální, řekli, že zradila. Brala to tak vážně, že spolkla prášky a skončila na psychiatrii, dnes je na psychofarmakách.

Zakladatel projektu Restart Česko Adam Šejna v rohovoru pro Epoch Times hovořil i o tom, že se k vám dostávájí různé výukové materiály…

Ano, volala mi jedna maminka, která zjistila, že její dítě, které je v 5. třídě, má v čítance úryvek z knihy Kluk v sukních a k tomu přiloženou křížovku s tajenkou transgedner. Podle ní si ji děti neměly nosit domů a číst z ní pouze ve škole. Fotku dala i na sociální sítě, kdy vzbudila rozruch. Reportáž o ní točila i televize CNN Prima News.

Snažil jsem se situaci vyřešit s ředitelem školy a dostat učebnici pryč, ale odmítal komunikovat. Nezbylo nic jiného, než s pomocí senátorky a advokátky Jany Zwyrtek Hamplové (nezařazená) připravit usnesení, že genderová ideologie nepatří do škol. Jelikož k incidentu došlo v Děčíně, spolu s aktivistou Danielem Blackem a zastupitelem Janem Skalickým (PRO) jsme jej na místním zastupitelstvu přednesli. I když se nakonec neschválilo, docílili jsme toho, že čítanku z prvního stupně základní školy stáhli. Mám v plánu usnesení před komunálními volbami rozeslat různým politikům, aby bylo jasné, jak se k tématu staví. Tak to je jeden z příkladů – je jich samozřejmě více.

A co je vlastně smyslem vaší iniciativy Budoucnost pro děti?

Snažíme se rodičům pomoci v konkrétních případech se školami, zastupujeme je na zastupitelstvech, poskytujeme právní odůvodnění, studie, formuláře. Spolupracujeme s odborníky — psychology, psychiatry, etopedy. Pomáháme ale i jinak — třeba sbíráme peníze pro talentované děti nebo pro děti s hendikepem, jako byl malý Ondrášek s poruchou hybnosti, kterému pomohla delfinoterapie. Po ní začal sedět a vždycky když přijde, usměje se na vás.

Ale hlavně říkám rodičům: jděte s dětmi do přírody, nechte je zažít skutečné věci. Děti dnes swipují na TikToku – a jsou přitom prázdné schránky. A my jim místo toho, abychom je vedli k tomu, aby byly šťastné samy se sebou, říkáme: „Nemusíš se přijímat takový, jaký jsi — můžeš se změnit“. To je podle mě ten největší problém.

Nová vláda se hlásí k tradičním hodnotám. Změnilo se něco?

Strašně rád bych řekl, že ano. Ale musím být upřímný. Pan ministr Robert Plaga je zastáncem inkluze, pan ministr Adam Vojtěch chce spolupracovat s WHO. Oba říkají, že být tolerantní k tomuto je správné. Já jejich přesvědčení respektuji, ale chtěl bych, aby přijali odborníky a podívali se na data. Na slovenské straně podepsalo přes čtyři sta třicet psychologů, psychoterapeutů a profesorů dokument proti tomu, aby afirmační metody vstupovaly do škol. Taková diskuse u nás chybí.

A pak je tu inkluze — spojili nadané žáky s těmi, kteří potřebují speciální péči. Výsledek je, že ti, co potřebují speciální péči, jsou na tom ještě hůř, a nadaní se brzdí. Severské země, které byly průkopníky, teď přestávají dotovat tablety a vracejí se k tužkám a knihám. Poprvé od dob Marie Terezie se ukazuje, že máme hloupější generaci, než byli jejich rodiče. To je alarmující.

Co by tedy podle vás skutečně pomohlo?

Především přehodnotit inkluzi a zakázat neziskovým organizacím indoktrinaci ve školách. Nepouštět tam afirmační metody. Máme na to právní základ — rozsudek Nejvyššího správního soudu jasně říká, že stát nesmí provádět indoktrinaci v rozporu s filozofickým přesvědčením rodičů. Zákony jsou zatím na naší straně. Ale jen dokud nepřijmeme evropskou legislativu, která to celé obrátí.

Proto říkám rodičům: čas je teď. Poskytuji jim vše potřebné — žádosti, právní odůvodnění, studie. Ale ozvat se musí oni sami. Kytka s Danielem Blackem to sami nespasí.

převzato z epochtimes.cz