Svátek Stolce sv. Petra připomíná převzetí římského biskupského stolce apoštoly. V církvi se slaví od 4. století 22. února. Od 6. století slavila církev dvojí svátek Stolce, jeden v Římě a druhý v Antiochii.

Tam původně Petr působil. Oba svátky zavedl pak Pavel lV. roku 1558.
Liturgické texty tohoto dne vedou ke dvojímu zamyšlení. Především připomínají předání klíčů Petrovi, Skále, na které Pán postavil svou církev (evangelium), a dále k zamyšlení nad úlohou těch, kterým je svěřena jako pastýřům péče o velké či malé stádce (čtení).

V Cesareji Filipově se Ježíš ptal učedníků: .“Za koho pokládají lidé Syna člověka?“ Když apoštolové vysloví různé názory. o kterých se doslechli, položil jim rozhodující otázku: „A za koho mě pokládáte vy?“ Podle toho se i dnes rozlišují duchové. Protože on byl a je povolán. aby skrze něho přišli mnozí k pádu. nebo ku povstání (srov. Lk 2.34).

Byl to tehdy Šimon Petr, který jako mluvčí apoštolů odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ A Pán pochválil Šimona, syna Janova, a řekl o něm. že to byl Otec, kdo mu to zjevil, a tím jej vyvolil za Skálu, která převezme klíče od Božího království.

Nikoliv lidské bádání. nikoliv tělo a krev nám umožňují poznat pravého Krista, Vykupitele a Božího Syna, nýbrž Duch. který vychází od Otce. Víra je dar, je to milost.

Kdo to ví a je o tom přesvědčen. ten si o to více bere k srdci slova z prvního Petrova listu, že pastýř se musí starat o svěřené stádo.
A autor listu k tomu dává určité tipy: Píše, že pastýři se musí o své stádo starat nikoliv proto, že musí, ale dobrovolně, jak to chce .Bůh. Je jedno přísloví. že pes, kterého je třeba na lov přinést. nestojí za nic. Tak nestojí za nic pastýř. který nepečuje o své poslání s horoucím srdcem, který nenásleduje zcela a bezvýhradně Dobrého pastýře.

Ne pro špinavý zisk, ale ochotně se mají pastýři starat o Boží stádce. A také z této výzvy zaznívá, že jen nezištnost otevírá cestu k lidským srdcím. Je to stará zkušenost, že lidé jsou ochotni leccos odpustit svým pastýřům. Jen jedno ne. Když totiž upadnou do podezření. že pasou nikoliv duše, ale zlaťáky.

A dále zde stoji: Nebuďte jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem!

Skutečně je mnoho možností, i velice subtilních, jak se chopit pevně otěží ve farnosti, jak srovnat její krok. Nějaký čas se může zdát, že to jde dobře. ale nikoliv nadlouho, dnes ještě méně než v minulých dobách. Více než cokoliv jiného přitahuje naopak dobrý a nenásilný příklad. U takových pastýřů, kteří každého respektují podle jeho osobní jedinečnosti a nemají na všechny „jeden metr“. cítí lidé. že jsou příjímání a chápáni.

V minulosti i v přítomnosti může být v církvi i na pastýřích leccos, na co si můžeme oprávněně stěžovat. Ale Petrovo svědectví, jimž vyznal víru v Ježíše Krista zůstává neotřeseno po všechna staletí. Takže i my můžeme a musíme věřit: Brány. pekelné ji nepřemohou.

Převzato z časopisu Světlo č. 7/2025