Dnešní úryvek evangelia společně s evangeliem minulé neděle a evangeliem, které se bude číst za týden, tak tyto tři úryvky mají připravit katechumeny ke svátosti křtu, protože každý z těch příběhů obsahuje určitou metaforu, která je symbolem křtu. Minulou neděli to bylo téma vody, dnes v příběhu o uzdravení slepého je to osvícení nebo prozření a příští neděli v evangeliu o vzkříšení Lazara To bude téma vzkříšení
Dnes tedy osvícení. Apoštol Pavel v listu Římanům říká že celé stvoření hovoří o Bohu o svém původci. Vidíme kolem sebe v přírodě mnoho krásných věcí a všecko by k nám mělo volat Stvořitel existuje Toto vše ti dal abys ho poznával a abys ho viděl. Všechny věci všechny stvořené věci na této naší krásné planetě by měly pozvedat naši duši k Bohu. Taková je jejich přirozenost A člověk si možná říká: jak to že se to neděje?
Církevní otcové to vysvětlují tím, že po prvotním hříchu se člověk stal slepý pro pravý smysl reality, vidíme jenom povrch Možná by někteří namítli, že tady máme přírodní vědy, které udělali v posledních staletích neskutečné pokroky. Vždyť víme o této naší planetě a o stvoření tolik věcí. No dobře, ale stačí to k vysvětlení světa? Možná by se to dalo vysvětlit tímto příkladem: představme si umělce, který namaluje krásný obraz a vystaví ho a lidé jej přijdou pozorovat.
Některé zaujme jeho velikost, jiní se ptají, jak dlouho na něm malíř pracoval, další odhadují ekonomickou cenu malby. Mistrovi jsou ovšem všechny tyto úsudky naprosto lhostejné. Čeká, až se objeví konečně někdo, kdo porozumí tomu, co chtěl svým obrazem vyjádřit.
Takovým uměleckým dílem je náš svět. Přírodní vědy jej mnoho studují a je to užitečné, je to velice dobře, ale umělec, Stvořitel, čeká na někoho, kdo porozumí myšlence, která je tu vyjádřena. Je to smysl duchovní. Ve Starém zákoně se lidem, kteří chápali a viděli duchovní smysl věcí, říkalo vidoucí, proroci. Lidé za nimi chodili, aby jim vysvětlili okolnosti života, kterým nerozuměli, události, které byly pro ně temné. Slova proroků otvírala vhled do skutečnosti. do světa. A mnoho z jejich výroků se zapsalo. Vznikly knihy, které se dodnes považují za Písmo svaté. Když je čteme, otvírají nám oči abychom dovedli ponenáhlu i my vidět skutečnost. Tak jak ji viděli tito vidoucí.
Čtením písma lépe poznáváme svět a sami sebe, a naopak zase čím lépe poznáváme svět a sami sebe, tím lépe porozumíme tomu, co se čte v písmu. Každé dítě když začíná vnímat, chce poznávat svět a tento proces se v životě nikdy nezastaví. Inteligentní člověk chce vědět stále víc a víc, je to přirozené A chvályhodné. Ale všechna moudrost vědění není v tom, že poznáváme stále víc a víc, že své poznání rozšiřujeme do šířky. Moudrý člověk chce jít v každém svém poznání do hloubky. Odkrývá to, co je za povrchem vnějšího pozorování a když objeví, že je za vším Boží prozřetelnost, znamená to, že mu Bůh sám otevřel oči. Bible to vyjadřuje větou Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.