Před týdnem jsem vyrazil na kole z Kroměříže do Lipníka.

Slunce už zapadalo, tak jsem se obklopil všelijakými blikátky a reflexními páskami. Pouze přední bílé světlo jsem trochu podcenil. Nevěnoval jsem tomu nejdřív velkou pozornost, když jsem ale v Přerově dostal nápad najet na cyklostezku a pokračovat po ní podél Bečvy, okamžitě jsem pochopil, že jsem udělal chybu. Moje světýlko svítilo jak bludička, a já stěží rozeznával, kde končí asfalt a kde začíná svah k řece.

Další napětí nastalo mezi Prosenicemi a Osekem, kde je dlouhodobě cyklostezka podemletá řekou Bečvou a hrozí nebezpečí pádu dolů do řeky. Tam už jsem se trochu bál. Chybami se člověk učí. Přežil jsem to. Ale vím, že potřebuji světlo.

Všichni potřebujeme v životě světlo, především světlo Ducha Svatého. A to nejen teď před politickými volbami: Každý den volíme mezi dobrými a horšími rozhodnutími. Tak si nezapomínejme to nenahraditelné světlo Boží stále vyprošovat ke svým denním krokům!

P. Petr Utíkal