Milí bratři a sestry,

začal školní rok a na faře se znovu rozezněl dětský smích a štěbetání. Netrpělivě jsme vyhlíželi, kolik dětí bude pokračovat v náboženství, kolik dětí přijde nových a kolik jich letos půjde k 1. svatému přijímání. Každý rok s velkou pokorou děkuji Vám, že nám je svěřujete a také Bohu, za to, že nám je skrze Vás přivádí, protože právě děti jsou těmi největšími poklady, které nám Bůh dává, abychom je opracovali, vybrousili, jako ty nejcennější drahokamy, aby zářily k radosti Boží. A často to není úplně jednoduché. My je máme toho spoustu naučit a oni nám zase hodně připomenout.

Výuka náboženství se vyvíjí a má dnes podobu katecheze. Katecheze (z řec. κατέχειν katechein vzdělávat) je celistvá a systematická formace za účelem výchovy víry dětí, mládeže i dospělých ke křesťanské zralosti (Instrumentum Laboris č. 43).

O co ve výuce náboženství jde?

Nejde o „biflování se“ modliteb, není to abstraktní sdílení teoretických poznatků, které je třeba znát nazpaměť jako matematické vzorečky. Je to spíše zkušenost těch, kteří se sami nejdříve setkali s Kristem, který je povolal, aby se stali misionářskými učedníky. Máme trvat na tom, aby jádrem katecheze byla tato skutečnost: Zmrtvýchvstalý Ježíš tě miluje a nikdy tě neopustí,“ řekl papež František na setkání v Římě, nazvaného „Katecheze a katecheté pro novou evangelizaci,“ kde je vyzval ke svobodě a tvořivosti. Říkám dětem, že jsme s našimi otci vlastně takoví zahradníci, kteří zasévají semínka Lásky k Bohu do jejich srdcí, a když je budeme dobře zalévat a starat se o ně, bude z nich na konci roku krásná zahrádka a jednou možná velká krásná zahrada, plná těch nejkrásnějších květin, které budou tvořit vzory stejně úchvatné jako v naší Květné zahradě.

Potřebujeme vaši pomoc

Ale na to „zahradničení“ už nestačíme sami. Potřebujeme i Vás rodiče a prarodiče, kteří děti krom „zalévání“ milým slovem a vlastním příkladem, sem tam ohnutím a zaštípnutím kde je třeba, aby rostly jako vinná réva a dávaly dobré plody (i když se jim to někdy nemusí líbit), vezmou děti i na sluníčko, které květiny potřebují k životu. A tím slunečním světlem myslím v tomto slova smyslu světlo Ježíše a přítomnost dětí na dětské mši svaté, která je upravena právě pro ně tak, aby se tam cítily dobře, aby lépe pochopily evangelium. Je nesmírně povzbuzující vidět přicházet děti do náboženství s radostí a s mnoha zážitky, které touží sdílet a při tom se dozvědět něco nového. Největší odměnou je, když mi řeknou na konci hodiny: „To už je konec? To je škoda.“ 

Je to jejich první „společenství,“ které by ale právě na mši mělo pokračovat. Když přivedete děti a sedíme vpředu s kamarády, neseme dary, modlíme se u oltáře, jsme tam spolu, učíme se tak prakticky nenásilně prožívat liturgii. To je ve třídě na faře nenaučíme. Je to další společný prožitek, který má dětem přinést uvědomění si, že je nám tam ve společenství Ježíše, kamarádů i maňásků andílků dobře a že si i potom budeme mít o čem povídat a na tu další  dětskou mši se budeme všichni těšit. Věřte mi, že takovou mši si prožijete ve větším pokoji i Vy. Když jsem se ale rozhlédla kolem sebe v kostele na poslední dětské mši, která byla plná pohody, krásné muziky s milou promluvou otce Bohouška, opět upravenou dětem a uviděla jen pár dětí (možná byly nemocné) … bylo mi tam samotné v lavici u srdce docela smutno a rozhodla jsem se Vás oslovit. Vás … maminky a táty, babičky a dědečky, tety a strejdy … Dívala jsem se na barevnou tabuli s obrázkem Ježíše a spousty dětí kolem něho a na ty prázdné lavičky kolem. Hluboce se mě dotkla slova evangelia toho dne:

„Když to Ježíš uviděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“(Mk 10;14) Bez Vás ale do kostela ještě nepřijdou…

Často od dětí slyším, že je na mši nebaví chodit, nebo že by šli, ale rodiče neměli čas, protože museli někam jet, nebo šli všichni v neděli na mši dříve, aby maminky stihly uvařit apod. Ale taky slyším povzdechy rodičů, jak je pro ně těžké děti přesvědčit aby na mši chodily. Tak proč si nevyjít vstříc navzájem. Cílem dětských mší je naučit děti chodit do kostela s láskou a ne jen z povinnosti, protože se to prostě podle přikázání v neděli musí. Už jste někdy s někým chodili bez lásky? Asi se teď usmějete a řeknete si, že to je snad něco jiného. Ale není. Láska je jen jedna, má jen spoustu podob.

Proč se zlobit na děti, že nechtějí chodit za Ježíšem z povinnosti. Naučme je … naučme se Ho milovat. Děti jsou svobodné duchem jako někde uvnitř každý z nás, ale za ty roky už jsme zformátovaní jako naše notebooky. Učím děti, že Bůh je láska a ta se musí projevit, nějak zhmotnit, ukázat třeba nějakým činem. A nemusí to být nic velkého, dar nebo velké gesto. Někdy stačí maličkost … jen úsměv, přítomnost ve společnosti toho, s kým je mi dobře, koho mám rád. A často díky úsměvu najdeme i nová přátelství. Láska je klíčem k otevírání srdcí. A my se učíme v náboženství mít druhého rád.  Někdy mě napadá, kdo vlastně koho a co učí. Neučíme je my tomu, proč něco často nejde a hledat si výmluvy?

Zkuste prosím alespoň tyto dvě neděle v měsíci, které jsou určené právě pro ty nejmenší ale zároveň největší naše poklady, přizpůsobit si a vyčlenit čas na mši právě pro ně. Je to čas setkání s Ježíšem nás všech v našem farním společenství, chvíle kdy my všichni probouzíme ta semínka víry a Lásky společně, i v těch našich už dospělých, často ztvrdlých srdcích a věřte mi, že by i nám dospělým prospělo opět takové malé „náboženství“, abychom oprášili nánosy z trápení a každodenních starostí a stali se uvnitř alespoň na chvíli opět dětmi.  Jejich upřímnost, radost, otevřenost a nesmírná touha dozvídat se něco víc o tajemství víry, je výzvou pro další práci a cestu katecheze.

Tento čas ve společenství církve a tou jsme my všichni, je tím nejcennějším co dětem i nám můžete dát a tím pokračovat i v nádherné katechetické práci nás všech.

S láskou Vaše katechetka Tamara+

Diecézní biskupové Čech, Moravy a Slezska se dnes setkali se členy národního synodálního týmu, aby společně debatovali o dokumentech i fázích synodálního procesu „Za církev synodální“, který bude zahájen již tento víkend ve Vatikánu a následně 17. října v jednotlivých diecézích. Biskupové také vydali společnou výzvu pro věřící, aby se do synodálního procesu zapojili.

Drahé sestry a drazí bratři!
 
Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu. Slovo synoda znamená doslova „společně na cestě“. Jde o nový impuls papeže Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění poslání církve.
 
Od neděle 17. října 2021, začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody 2021 – 2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.
 
Při zahajovací mši svaté v neděli 17. října v katedrálách, stejně jako ve farních kostelích po všech našich diecézích a v apoštolském exarchátu, budeme vzývat Ducha Svatého a prosit ho, aby nám ukázal správnou cestu, po které se máme vydat.

K samotnému setkávání ve skupinkách v rámci farností a jiných pastoračních celků je určeno deset témat, z nichž je možno si vybrat. Pro každou diecézi je ustanoven diecézní koordinátor, který bude v kontaktu s koordinátory na úrovni farností, pro které zprostředkuje materiály a poskytne základní informace.

Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou, pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme spoluzodpovědnost za církev!
 
Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v únoru 2022 se mají zpracovávat podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na podzim 2023 a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.
 
Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: „Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7).

V Praze 5. října 2021
Vaši čeští a moravští biskupové

 převzato z webu cirkev.cz
 

V úvodu nového souboru svých spisů o Evropě Benedikt XVI. uvádí, že „s uzákoněním tzv. stejnopohlavního manželství v šestnácti evropských zemích nabyla problematika manželství a rodiny nové dimenze, kterou nelze přehlížet“, a že jsme svědky „pokřivení svědomí“, které také zasáhlo některé církevní kruhy.

„Jsme svědky deformace svědomí, která zjevně pronikla hluboko mezi skupiny katolíků,“ píše emeritní papež. „Na toto nelze reagovat nějakým drobným mravním poučením, dokonce ani exegetickým odkazem. Tento problém je hlubší, a proto musí být řešen v základních pojmech.“

Úvod, který byl 16. září uveřejněn italskými novinami Il Foglio, byl napsán k italské knize s názvem „Skutečná Evropa: Identita a mise“. Kniha zahrnuje texty Benedikta XVI. napsané jak před, tak během jeho pontifikátu, který trval od roku 2005 do roku 2013. Autorem předmluvy ke knize je papež František.

V této předmluvě papež František píše, že „za mnoha slovy a prázdnými proklamacemi je v dnešní Evropě samotná myšlenka respektu ke každému lidskému životu stále více ztracena, počínajíc ztrátou vědomí jeho posvátnosti, tedy právě zmatkem ve vědomí, že jsme Božími tvory“.

„Benedikt XVI. se nebojí po celá léta s velkou odvahou a předvídavostí odsoudit mnohé projevy tohoto dramatického zřeknutí se myšlenky stvoření až do současných, konečných důsledků, popsaných přesvědčivým a naprosto jasným způsobem v úvodním textu,“ píše papež.

Ve svém úvodu emeritní papež poukazuje na to, že důležité je všímat si, že koncept „stejnopohlavního manželství“ je „v rozporu se všemi kulturami lidstva, které následovaly jedna po druhé až po současnost, a tedy značí kulturní revoluci, která se příčí celé tradici lidstva do dnešního dne.“

Zdůraznil, že není pochyb o tom, že různé kultury mají rozdílné právní a morální koncepce manželství a rodiny, jako například dalekosáhlé rozdíly mezi polygamií a monogamií. Také ale upozornil, že základní společenský celek nikdy nezpochybňoval skutečnost, že existence lidské bytosti ve své mužské a ženské formě je určena k plození, „stejně jako skutečnost, že společenství muže a ženy a otevřenost k předávání života určují podstatu toho, co je nazýváno manželstvím“.

„Základní jistota, že lidstvo existuje jako muž a žena; že předávání života je úloha přidělená lidstvu; že je to společenství muže a ženy, které tomuto úkolu slouží; a že v tomto, mimo všechny rozdílnosti, spočívá podstata manželství – jde o počáteční jistotu, která byla lidstvu až dosud zřejmá,“ píše Benedikt.

Emeritní papež dále napsal, že zásadní otřes této myšlenky přišel s vynálezem hormonální antikoncepce a možnosti oddělení plodnosti od sexuality, které nabízí. „Toto oddělení ve skutečnosti znamená, že v tomto smyslu jsou všechny formy sexuality ekvivalentní. Základní kritérium již neexistuje.“

Toto nové poselství podle emeritního papeže hluboce přetváří mužské a ženské svědomí – nejdříve pozvolna a nyní jasněji. Z oddělení sexuality od plodnosti pak docházíme k opaku, že „o plodnosti lze přirozeně smýšlet i bez sexuality.“ Benedikt XVI. poznamenává, že se tudíž zdá jako správné již nenechávat plození lidí na „příležitostné vášni těla, ale spíše plánovat a produkovat člověka racionálně“.

Lidská bytost tedy již není „plozena a počata, nýbrž vyráběna“, což naznačuje, že lidská osoba není darem, který má být přijat, ale „produktem plánovaným naším počínáním,“ zdůraznil. Pokud můžeme naplánovat vytvoření života, pak musí také platit, že dokážeme naplánovat jeho zničení, dodal a poukázal na to, že rostoucí podpora asistované sebevraždy a eutanázie jakožto „plánovaného konce života jedince je nedílnou součástí popisovaného trendu“.

Otázka stejnopohlavního manželství není otázkou toho být „trochu více tolerantní a otevřený. Spíše se nabízí základní otázka: Kdo je člověk? A s ní také otázka, zda existuje Stvořitel, nebo jsme všichni jen vyrobenými produkty.“

„Nabízí se tato alternativa: buď je člověk Božím výtvorem, je obrazem Boha, je jeho darem, nebo je člověk produktem, který sám ví, jak vytvářet,“ píše Benedikt.

Emeritní papež dále uvádí, že ekologické hnutí stanovilo, že existují limity přírody, které nemůžeme přehlížet, a že stejně tak lidská osoba ovládá přírodu, která jí byla dána, a „její porušení nebo popření vede k sebedestrukci.“

„To je i případ stvoření člověka jako muže a ženy, které je v hypotéze tzv. stejnopohlavního manželství ignorováno,“ zdůraznil.

_{Zdroj: Catholic News Agency}

převzato z cirkev.cz

Srdečně Vás zveme na výstavu fotografií „Život a víra,“ která je od dnešního dne, 13. 8. 2021, instalována v prostorách kostela Panny Marie v Kroměříži a bude zde po dobu jednoho měsíce.
Využijte dnů do konce srpna, kdy můžete kostel navštívit v dopoledních i odpoledních hodinách v rámci „Otevřených bran.“

• 

• 

• 

Na dnešní neděli 25. července připadá první Světový den prarodičů a seniorů, který vyhlásil papež František. Připomínáme, že při této příležitosti je možné získat plnomocné odpustky pro sebe a pro duše v očistci.

Modlitba k prvnímu Světovému dni prarodičů a seniorů

Děkuji ti, Pane, za útěchu tvé přítomnosti:
i v časech osamocení jsi ty mou nadějí a důvěrou,
jsi mi skálou a útočištěm od mládí!
Děkuji ti, že jsi mi dal rodinu a požehnal mi dlouhým životem.
Děkuji ti za chvíle radosti i těžkostí, za sny, které se v mém životě již splnily, i za ty, které mě teprve čekají.
Děkuji ti za tento čas obnovené plodnosti, ke kterému mě voláš.
Dej mi, Pane, více víry, učiň mě nástrojem svého pokoje, nauč mě, jak objímat ty, kdo trpí víc než já, jak nepřestávat snít a o tvých divech vyprávět novým generacím.
Chraň a veď papeže Františka a církev, aby světlo evangelia dosáhlo až na konec světa.
Sešli svého Ducha, Pane, ať obnoví svět, aby se utišila bouře pandemie, chudí došli útěchy a skončily se války.
Podpírej mě v mé slabosti a pomáhej mi žít naplno každý okamžik, který mi dáváš, v jistotě, že ty jsi se mnou po všechny dny až do konce věků.
Amen.

Odpustky ke Světovému dni prarodičů a starých lidí

U příležitosti prvního Světového dne prarodičů a seniorů, který připadá na 25. července, bude možné získat plnomocné odpustky pro sebe a pro duše v očistci. Informovala o tom Apoštolská penitenciárie.
Odpustky mohou získat také staří lidé, nemocní a všichni, kdo z vážných důvodů nemohou opustit své domovy a obětují své modlitby, bolesti a utrpení milosrdnému Bohu duchovně zúčastní oslav tohoto světového dne, zejména papežské liturgie přenášené médii.

Apoštolská penitenciárie také vyzývá všechny kněze ke zvláštní připravenosti slavit svátost smíření, která je jednou z běžných podmínek pro získání odpustků.

Zdroj: Vatican News, česká sekce