informace o dění ve farnosti, připravované akce, poutě apod.
Dnešní dětská mše svatá s úžasným hudebním doprovodem Scholy a přáním všeho nejlepšího k svátku našemu otci Bohumilovi. Místo kytice vonící, zvolili jsme jako dárek sýr vydatně zrající 
(víme jak ho má rád).
Tamara Suchánková
zdravím Vás všechny i Vás, kteří do kostela chodíte jen příležitostně. Chtěl bych se Vám představit jako Váš nový kaplan. Jmenuji se Krzysztof Leon Klat a mám 57 let. Pocházím z Polska.
Narodil jsem se ve Varšavě, kde jsem vyrůstal, a tam mne také našel Ježíš Kristus. Povolal mě ke kněžské službě, jako povolával i ostatní apoštoly.
Po ukončení střední stavební školy jsme s kamarádem založili malířskou firmu, která dost dobře prosperovala. Jako mladí kluci jsme chtěli rychle zbohatnout, byla to 90. léta. Zakázek bylo hodně a my jsme pracovali lidově řečeno „od nevidím do nevidím“. Peníze sice byly, ale nebyl ani čas je utrácet.
Chtěl jsem se oženit. Zasnoubil jsem se, ale nakonec měsíc před svatbou, kdy už bylo všechno připraveno, jsem změnil své rozhodnutí. Cítil jsem, že ani já ani má snoubenka, bychom nebyli šťastní. Dlouhou dobu jsem byl zmatený a nešťastný. Všichni moji kamarádi měli už rodinu a děti. Já prožíval těžké období samoty, smutku a zmatenosti.
Pak přišel druhý pokus o svatbu, ale skončilo to stejně. Měl jsem peníze, za které jsem si koupil veliký byt v paneláku, nové auto a spoustu vymožeností, ale nebyl jsem šťastný. Chyběl mi smysl života. Jako věřící člověk jsem chodil do kostela, ale vlastně jsem ani nevěděl proč. Neuměl jsem se modlit a naslouchat Bohu.
A pak to najednou přišlo. „Pojď za mnou“, řekl mi ten, kterého jsem tehdy ještě neznal a který před 2000 léty povolal podobným způsobem své učedníky. Ale jak bych já slabý, hříšný člověk mohl být knězem?
Jednou jsem přišel do kostela a vzadu na lavici ležela knížka: „Vyznání“ od sv. Augustina. A uvnitř této knihy byl obrázek Božího milosrdenství s nápisem: „Ježíši, důvěřuji Ti“. Začal jsem tuto knihu číst, a to byl pro mne další hlas od Boha. Řekl jsem: dobrá, já to zkusím, zkusím Ti, Ježíši, svěřit svůj život. Vstoupil jsem do kněžského semináře. Tehdy jsem měl už 29 let.
Opustil jsem svou firmu, peníze jsem rozdal rodině, vzal jsem s sebou jen pár věcí. Dnes jsem velice šťastný, že jsem svůj život svěřil do Božích rukou. Bylo to dobré rozhodnutí. I když někdy prožívám bolest, i když někdy zakouším svou slabost a cítím se, jako ten poslední, i když jsem opustil svou vlast, svou rodinu, stálo to za to. Být šťastným znamená svěřit svůj život do Božích rukou a spolehnout se ve všem na Boha.
P. Krzysztof Leon Klat, šťastný kněz
V úvodu nového souboru svých spisů o Evropě Benedikt XVI. uvádí, že „s uzákoněním tzv. stejnopohlavního manželství v šestnácti evropských zemích nabyla problematika manželství a rodiny nové dimenze, kterou nelze přehlížet“, a že jsme svědky „pokřivení svědomí“, které také zasáhlo některé církevní kruhy.
„Jsme svědky deformace svědomí, která zjevně pronikla hluboko mezi skupiny katolíků,“ píše emeritní papež. „Na toto nelze reagovat nějakým drobným mravním poučením, dokonce ani exegetickým odkazem. Tento problém je hlubší, a proto musí být řešen v základních pojmech.“
Úvod, který byl 16. září uveřejněn italskými novinami Il Foglio, byl napsán k italské knize s názvem „Skutečná Evropa: Identita a mise“. Kniha zahrnuje texty Benedikta XVI. napsané jak před, tak během jeho pontifikátu, který trval od roku 2005 do roku 2013. Autorem předmluvy ke knize je papež František.
V této předmluvě papež František píše, že „za mnoha slovy a prázdnými proklamacemi je v dnešní Evropě samotná myšlenka respektu ke každému lidskému životu stále více ztracena, počínajíc ztrátou vědomí jeho posvátnosti, tedy právě zmatkem ve vědomí, že jsme Božími tvory“.
„Benedikt XVI. se nebojí po celá léta s velkou odvahou a předvídavostí odsoudit mnohé projevy tohoto dramatického zřeknutí se myšlenky stvoření až do současných, konečných důsledků, popsaných přesvědčivým a naprosto jasným způsobem v úvodním textu,“ píše papež.
Ve svém úvodu emeritní papež poukazuje na to, že důležité je všímat si, že koncept „stejnopohlavního manželství“ je „v rozporu se všemi kulturami lidstva, které následovaly jedna po druhé až po současnost, a tedy značí kulturní revoluci, která se příčí celé tradici lidstva do dnešního dne.“
Zdůraznil, že není pochyb o tom, že různé kultury mají rozdílné právní a morální koncepce manželství a rodiny, jako například dalekosáhlé rozdíly mezi polygamií a monogamií. Také ale upozornil, že základní společenský celek nikdy nezpochybňoval skutečnost, že existence lidské bytosti ve své mužské a ženské formě je určena k plození, „stejně jako skutečnost, že společenství muže a ženy a otevřenost k předávání života určují podstatu toho, co je nazýváno manželstvím“.
„Základní jistota, že lidstvo existuje jako muž a žena; že předávání života je úloha přidělená lidstvu; že je to společenství muže a ženy, které tomuto úkolu slouží; a že v tomto, mimo všechny rozdílnosti, spočívá podstata manželství – jde o počáteční jistotu, která byla lidstvu až dosud zřejmá,“ píše Benedikt.
Emeritní papež dále napsal, že zásadní otřes této myšlenky přišel s vynálezem hormonální antikoncepce a možnosti oddělení plodnosti od sexuality, které nabízí. „Toto oddělení ve skutečnosti znamená, že v tomto smyslu jsou všechny formy sexuality ekvivalentní. Základní kritérium již neexistuje.“
Toto nové poselství podle emeritního papeže hluboce přetváří mužské a ženské svědomí – nejdříve pozvolna a nyní jasněji. Z oddělení sexuality od plodnosti pak docházíme k opaku, že „o plodnosti lze přirozeně smýšlet i bez sexuality.“ Benedikt XVI. poznamenává, že se tudíž zdá jako správné již nenechávat plození lidí na „příležitostné vášni těla, ale spíše plánovat a produkovat člověka racionálně“.
Lidská bytost tedy již není „plozena a počata, nýbrž vyráběna“, což naznačuje, že lidská osoba není darem, který má být přijat, ale „produktem plánovaným naším počínáním,“ zdůraznil. Pokud můžeme naplánovat vytvoření života, pak musí také platit, že dokážeme naplánovat jeho zničení, dodal a poukázal na to, že rostoucí podpora asistované sebevraždy a eutanázie jakožto „plánovaného konce života jedince je nedílnou součástí popisovaného trendu“.
Otázka stejnopohlavního manželství není otázkou toho být „trochu více tolerantní a otevřený. Spíše se nabízí základní otázka: Kdo je člověk? A s ní také otázka, zda existuje Stvořitel, nebo jsme všichni jen vyrobenými produkty.“
„Nabízí se tato alternativa: buď je člověk Božím výtvorem, je obrazem Boha, je jeho darem, nebo je člověk produktem, který sám ví, jak vytvářet,“ píše Benedikt.
Emeritní papež dále uvádí, že ekologické hnutí stanovilo, že existují limity přírody, které nemůžeme přehlížet, a že stejně tak lidská osoba ovládá přírodu, která jí byla dána, a „její porušení nebo popření vede k sebedestrukci.“
„To je i případ stvoření člověka jako muže a ženy, které je v hypotéze tzv. stejnopohlavního manželství ignorováno,“ zdůraznil.
Zdroj: Catholic News Agency
převzato z cirkev.cz
Dennis Prager, zakladatel nejvlivnějšího amerického konzervativního média v USA – PragerU, při své návštěvě Prahy poskytl rozhovor Alianci pro rodinu. Zde Vám přinášíme jeho přepis. Jako jeden z předních obhájců manželství – svazku muže a ženy u Nejvyššího soudu v USA, upozorňuje na to, kam se situace po redefinici manželství ve Spojených státech dostala. Varuje před redefinicí manželství, protože podle jeho slov, levicová snaha změnit společnost na tomto bodě neskončí.
Čeští LGBTIQ+ aktivisté často říkají, že redefinice manželství nikomu neublíží a mnohým pomůže. Je to podle vás pravda? Změnilo se po přijetí stejnopohlavního manželství v americké společnosti něco?
Kdyby to nikomu neublížilo, nikdo z nás s tím nebude mít problém. Dovolte mi, abych něco osvětlil. Z pohledu homosexuála zcela rozumím tomu, že si chtějí vzít někoho stejného pohlaví. Máme s manželkou rádi mnoho homosexuálních párů a jsme si s nimi blízcí, ať už jde o ženy nebo o muže. Naše pozice není “proti homosexuálům”. Ale redefinice manželství je velká věc. A ta myšlenka, že to nikomu neublíží, je prostě lichá. Dám vám příklad z americké společnosti. Vy v Česku máte tu výhodu, že vidíte, co to dělá v Americe. Myslíte, že od té doby, co bylo manželství redefinováno, je ten vývoj zdravý? Jsem pro narovnání práv, ale ne pro to, aby se tomu svazku říkalo manželství. Pamatuju si, že když jsem v tomhle byl nejjasnější, tak že mi říkali, že na genderu přece nezáleží. A že vše na čem záleží je láska. A pamatuju si, jak jsem si řekl, fakt na genderu nezáleží? Nezáleží na tom, jestli jste muž nebo žena? To je nebezpečné. A pokud je to jen o lásce, tak jsem se dohadoval s gay představiteli a aktivisty a na jeden jediný argument mi nikdo z nich nebyl schopný odpovědět. Když jsme byli v národním rádiu, tak jsem se jich mezi jinými otázkami slušně zeptal na tuto. Jestliže je láska tím jediným kritériem, proč jste proti tomu, aby si bratr vzal sestru? Bratr může milovat sestru a sestra může milovat bratra. Proč byste tedy byli proti tomu? A nikdo, nikdy, za desítky let, co se tomuto tématu věnuji, nebyl schopen tu otázku zodpovědět. Ve společnosti se v sázku dává mnoho. Nikdy to neskončí. Požadavek levice na změnu společnosti nikdy neskončí. Za několik málo let jsme se od redefinice manželství dostali k tomu, že se redefinuje to, kdo je muž a kdo je žena. A to samé se stane tady.
Často jsme obviňováni z toho, že když jsme pro něco – pro ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy – jsme proti někomu. Proti homosexuálům a celé gay komunitě. Jenže tak to není. Jak se s takovým argumentem vyrovnáváte Vy?
To je to, co levice dělá úplně ve všem. Nediskutují ten problém, ale označí vás za ty zlé. Není jediná věc, ve které by to nedělali. Například ve Spojených státech, vy to tu ještě nemáte, ale kdyby prošlo homosexuální manželství, tak by to byla hned další věc. Každý, kdo nebude říkat, že muž rodí, bude brán jako nenávistný člověk. To se právě děje v Americe. Můžou vám zablokovat twitterový účet, když budete sdílet, že muž nemůže rodit. To stačí k tomu, abyste byl nařčen z toho, že jste proti translidem a že jste transfob. Jako když vám dnes říkají, že jste homofob. A tak je to se vším. Nediskutují o problémech. V USA máme jako v každé jiné zemi mužské a ženské sporty. Ale muž, který se prohlásí za ženu, může soutěžit proti ženám v ženských sportech.To už se v mnohých státech děje. Máme jedno PragerU video o dívce na střední škole, ve státě Connecticut. Ta byla národní šampionkou v běhu. Pak se začali muži prohlašovat za ženy a začali soutěžit v ženských sportech. A tahle dívka už není šampionkou, ve všech záznamech jsou jako vítězové zapsány tyto transženy, tedy biologičtí muži. Copak je to fér k ženám? Zbláznili jste se? Pokud si myslíte, že je to k ženám fér, tak je s vámi něco špatně. A tak je to s množstvím Američanů. Přestali přemýšlet. Tak moc se bojí levice, že přestali přemýšlet. Každý přece ví, že je to nefér, aby biologický muž soutěžil proti biologické ženě. To proto existují ženské sporty. Pokud je to fér, pojďme zrušit ženské a mužské kategorie. Přísahám vám na všechno svaté, že tohle všechno přijde hned další den po uznání stejnopohlavního manželství. Nikdy to neskončí. Jde to proti tomu, co jsme tu měli v celých dějinách.
A je něco, co byste chtěl vzkázat českým zákonodárcům a široké veřejnosti ve věcech redefinice manželství?
Myslím, že klíčovým poselstvím toho, co jsem říkal je, že to prostě uznáním stejnopohlavního manželství neskončí. Když redefinujete manželství a dáte mu definici, kterou nikdy v lidských dějinách nemělo, zahráváte si s ohněm.
Video rozhovor můžete vidět zde.
Převzato od Aliance pro rodinu
Srdečně Vás zveme na výstavu fotografií „Život a víra,“ která je od dnešního dne, 13. 8. 2021, instalována v prostorách kostela Panny Marie v Kroměříži a bude zde po dobu jednoho měsíce.
Využijte dnů do konce srpna, kdy můžete kostel navštívit v dopoledních i odpoledních hodinách v rámci „Otevřených bran.“
dovolte mi prosím. abych se představil. Vyrůstal jsem ve vesničce jménem Křtomil, která patří do dřevohostické farnosti a leží na úpatí Svatého Hostýna. Po základní škole jsem se rozhodl jít na AG, zde jsem se stihl pořádně zamilovat. odmilovat, a ještě lépe zamilovat do Ježíše Krista a jeho církve.
V Kroměříži jsem také zvládl udělat autoškolu a díky tomu jsem si uvědomil, že znalost místních jednosměrek rozhodně není na škodu l
Napoprvé jsem byl v tomto kostele pravděpodobně jako malý kluk se svou tetou a křestní kmotrou, a to přímo na hody. Pamatuji si farní zahradu, a jak mi chutnaly koláče.
Na faře jsem byl poprvé za otcem Karlem Skočovským. Přicházel jsem k němu na kávu a na kus životní moudrosti, abych se vhodně rozhodl, zdali je cesta kněžství pro mě, nebo ne.
Jednou jsem se ho zeptal, zdali v prostorách fary nestraší, a on so začal smát způsobem jemu vlastním a řekl: No, my si tu strašíme sami. Od té doby s tímto fenoménem nemám problém, zvláště v těchto vznešených prostorách.
Po gymnáziu jsem vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. V rámci studia v semináři jsem měl příležitost studovat ve Věčném městě, v Římě, na Lateránské univerzitě a bydlet v Nepomucenu. Bylo mi ctí tam na velikonoční vigilii ministrovat Svatému otci a také nést kardinála Berana při jeho repatriaci. Povzbuzením mi také bylo, že v tomtéž městě studoval jistý otec Karel Skočovský. S jeho pobídnutím jsem začal psát diplomovou práci na téma o Panně Marii v díle Tomáše Špidlíka.
Potom jsem šel „na zkušenou“ pracovat do Svitavské nemocnice, a to jako sanitář/ošetřovatel na covidovém odděleni – interně. Viděl a zažil jsem tam ledacos. Byl to čas nesmírně těžký, ale v mnohém obohacující.
V sobotu 19. června jsem se stal jáhnem. Byl jsem poslán do zdejší farnosti a věci si vybalil v pokojíku po otci Skočovském… Boží humor je krásný.
Těším se z toho, že mohu být v tomto nádherném městě s vámi a mohu vám jako jáhen sloužit a hlásat Boží slovo, Ježíše Krista l
Váš bratr jáhen Pavel Fiala
Na dnešní neděli 25. července připadá první Světový den prarodičů a seniorů, který vyhlásil papež František. Připomínáme, že při této příležitosti je možné získat plnomocné odpustky pro sebe a pro duše v očistci.
Modlitba k prvnímu Světovému dni prarodičů a seniorů
Děkuji ti, Pane, za útěchu tvé přítomnosti:
i v časech osamocení jsi ty mou nadějí a důvěrou,
jsi mi skálou a útočištěm od mládí!
Děkuji ti, že jsi mi dal rodinu a požehnal mi dlouhým životem.
Děkuji ti za chvíle radosti i těžkostí, za sny, které se v mém životě již splnily, i za ty, které mě teprve čekají.
Děkuji ti za tento čas obnovené plodnosti, ke kterému mě voláš.
Dej mi, Pane, více víry, učiň mě nástrojem svého pokoje, nauč mě, jak objímat ty, kdo trpí víc než já, jak nepřestávat snít a o tvých divech vyprávět novým generacím.
Chraň a veď papeže Františka a církev, aby světlo evangelia dosáhlo až na konec světa.
Sešli svého Ducha, Pane, ať obnoví svět, aby se utišila bouře pandemie, chudí došli útěchy a skončily se války.
Podpírej mě v mé slabosti a pomáhej mi žít naplno každý okamžik, který mi dáváš, v jistotě, že ty jsi se mnou po všechny dny až do konce věků.
Amen.
U příležitosti prvního Světového dne prarodičů a seniorů, který připadá na 25. července, bude možné získat plnomocné odpustky pro sebe a pro duše v očistci. Informovala o tom Apoštolská penitenciárie.
Odpustky mohou získat také staří lidé, nemocní a všichni, kdo z vážných důvodů nemohou opustit své domovy a obětují své modlitby, bolesti a utrpení milosrdnému Bohu duchovně zúčastní oslav tohoto světového dne, zejména papežské liturgie přenášené médii.
Apoštolská penitenciárie také vyzývá všechny kněze ke zvláštní připravenosti slavit svátost smíření, která je jednou z běžných podmínek pro získání odpustků.
Zdroj: Vatican News, česká sekce
S podivem sleduju veřejné debaty: hlavním tématem je ona šílená diskriminace plynoucí z očkování. Postrádám reflexi na to, co znepokojuje mě. Naši zemi navštívil Franz Timmermans, výkonný místopředseda Evropské komise. O obsahu jednání, která tu vedl, jsme se mnoho nedozvěděli.
Na pražském Hlavním nádraží před odjezdem do Ostravy sdělil, že jeden z důvodů, proč přijel, jsou výkyvy počasí a ty že jsou důsledek klimatické změny a ta že plyne z lidské činnosti. Načež odjel do Ostravy a tam ho ujistili, že se v Ostravě už brzy nebude těžit uhlí, budou se tam těžit data. To mě utvrdil v obavě, že jsme v rukou naprostých šílenců.
Bohužel najdeme šílence mezi těmi, kdo svými rozhodnutími ovlivňují naše životy, jako mezi těmi, kdo na sebe berou roli veřejného hlasu.
Pandemie přejde, čím víc lidí se nechá naočkovat, tím dřív to bude. Odhodíme roušky, začneme chodit do biografu a v nočních podnicích, považte, se bude smět tančit bez rizika, že dovnitř trhne URNA. Ale za benzín budeme platit šedesát korun za litr, topit budeme v zimě na 16 stupňů a piráti se postarají o to, aby provedení nařízení opatření bylo dodržováno (třeba nám instalují dálkově odečitatelný teploměr). Za komunismu býval jeden den v týdnu bezmasý (ano, jsem pamětník), dočkáme se jednoho dne v týdnu s masem (pokud možno umělým z mořských řas). A tak dále, mohu ve své realistické sci-fi vizi pokračovat.
Tohle je reálná hrozba a řeči pana Timmermanse o cirkulární ekonomice a řeči našich magorů o těžbě dat na Ostravsku mě utvrzují ve víře, že to přijde dřív než bych čekal i já.
Je to správná doba pro nekonečné debaty o tom, zda má hrdý občan deklarovat svobodnou vůli odporem proti očkování?
Já spíš doporučuju chystat si žlutou vestu.
Připomenu, že tu si navlékali Francouzi, než vyrazili do ulic, když jim vláda zdražila benzín. Mnohem míň, než jak se dá čekat v důsledku klimašílenství přicházejícího od Timmermanse a jeho spřeženců.
Převzato z Neviditelného psa
Přítomni: O. Bohumil, Tamara Suchánková, Vlaďka Kapounková,
Jiří Stodůlka, Marie Štěpančíková
Omluveni: Dr. Olga Loučková, Mgr. Pavel Motyčka, Pavel Dvořák
1) 15. 8. 2021 – neděle – farní hody, mše sv. v 8:00 hod., v 9:15 hod. a v 10:30 hod.
Odpoledne na faře bohatý program pro děti + občerstvení zajištěno.
2) 18. 9. 2021 – sobota – plánovaná farní pouť do Kostelního Vydří
program a podrobné informace zveřejníme postupně
3/ Změna v časech bohoslužeb ve všední dny od 1. 7. 2021.
Po zjištěných tříměsíčních zkušenostech se zrušením večerních mší svatých, na návrh farní rady, po domluvě a souhlasu s farářem o. Bohumilem se mění pořad a čas mší svatých ve všední dny
takto:
pondělí: večer v 18.00 hodin
úterý: ráno v 8.00 hodin přes prázdniny, v 7.45hodin ve školním roce
středa: ráno v 8.00 hodin
čtvrtek: ráno v 8.00 hodin
pátek: večer v 18.00 hodin
v sobotu a v neděli zůstávají zachovány všechny mše svaté tak, jako doposud.
Zapsala: Štěpančíková Marie
v Kroměříži 25. 6. 2021
18 dětí šlo k 1. sv.přijímání. 
Bylo to krásné a nezapomenutelné pro všechny! Pro mě zvlášť … 9 dětí jsem doprovázela tři roky skoro každý týden, zvládli jsme i on-line a dnes byli úžasní. 
Moc děkuju za dárky a krásné kytice. Mám Vás ráda! 
Na příští rok se připravujeme s dalšími dětmi. Už teď se těším! 
Tamara Suchánková
