zdravím Vás všechny i Vás, kteří do kostela chodíte jen příležitostně. Chtěl bych se Vám představit jako Váš nový kaplan. Jmenuji se Krzysztof Leon Klat a mám 57 let. Pocházím z Polska.

Narodil jsem se ve Varšavě, kde jsem vyrůstal, a tam mne také našel Ježíš Kristus. Povolal mě ke kněžské službě, jako povolával i ostatní apoštoly.

Po ukončení střední stavební školy jsme s kamarádem založili malířskou firmu, která dost dobře prosperovala. Jako mladí kluci jsme chtěli rychle zbohatnout, byla to 90. léta. Zakázek bylo hodně a my jsme pracovali lidově řečeno „od nevidím do nevidím“. Peníze sice byly, ale nebyl ani čas je utrácet.

Chtěl jsem se oženit. Zasnoubil jsem se, ale nakonec měsíc před svatbou, kdy už bylo všechno připraveno, jsem změnil své rozhodnutí. Cítil jsem, že ani já ani má snoubenka, bychom nebyli šťastní. Dlouhou dobu jsem byl zmatený a nešťastný. Všichni moji kamarádi měli už rodinu a děti. Já prožíval těžké období samoty, smutku a zmatenosti.

Pak přišel druhý pokus o svatbu, ale skončilo to stejně. Měl jsem peníze, za které jsem si koupil veliký byt v paneláku, nové auto a spoustu vymožeností, ale nebyl jsem šťastný. Chyběl mi smysl života. Jako věřící člověk jsem chodil do kostela, ale vlastně jsem ani nevěděl proč. Neuměl jsem se modlit a naslouchat Bohu.

A pak to najednou přišlo. „Pojď za mnou“, řekl mi ten, kterého jsem tehdy ještě neznal a který před 2000 léty povolal podobným způsobem své učedníky. Ale jak bych já slabý, hříšný člověk mohl být knězem?

Jednou jsem přišel do kostela a vzadu na lavici ležela knížka: „Vyznání“ od sv. Augustina. A uvnitř této knihy byl obrázek Božího milosrdenství s nápisem: „Ježíši, důvěřuji Ti“. Začal jsem tuto knihu číst, a to byl pro mne další hlas od Boha. Řekl jsem: dobrá, já to zkusím, zkusím Ti, Ježíši, svěřit svůj život. Vstoupil jsem do kněžského semináře. Tehdy jsem měl už 29 let.

Opustil jsem svou firmu, peníze jsem rozdal rodině, vzal jsem s sebou jen pár věcí. Dnes jsem velice šťastný, že jsem svůj život svěřil do Božích rukou. Bylo to dobré rozhodnutí. I když někdy prožívám bolest, i když někdy zakouším svou slabost a cítím se, jako ten poslední, i když jsem opustil svou vlast, svou rodinu, stálo to za to. Být šťastným znamená svěřit svůj život do Božích rukou a spolehnout se ve všem na Boha.

P. Krzysztof Leon Klat, šťastný kněz