Letošní postní doba je bezesporu mimořádná. Po mnoha letech si nemusíme vymýšlet žádné rozmanité formy sebezáporu, neboť život před nás postavil zcela reálné kříže.
Když sleduji zprávy o současné pandemii, přicházejí mi na mysl slova žalmu: „Co je člověk, že na něho myslíš?“ (Ž 8,5) Čím je člověk, když přes veškerou vyspělost lékařské vědy a techniky je tak zranitelný? Čím je, že se takřka ze dne na den jeho život může radikálně změnit? Čím je, jestliže se to, na co spoléhal, bortí jako domeček z karet? Co je člověk? Čím je každý z nás? Myslím, že odpověď nám dává druhá část věty osmého žalmu: co je člověk, že na něho myslíš? Na nás v naší křehkosti myslí Bůh. V nejistotě a obavách, které vnímáme navenek i uvnitř, nám poskytuje svou jistotu náš Pán, který na nás myslí. Pamatuje na nás, protože mu ležíme na srdci. A i když se v našem světě mnoho věcí příliš rychle zapomíná, Bůh nás nikdy nenechává v zapomnění. Jsme maličcí pod nebem, býváme bezmocní a snadno zranitelní, avšak pro Boha máme nekonečnou hodnotu. Tváří v tvář pokušením zármutku a jitřením obav, které zdánlivě nemají konce, pamatujme, že jsme pro Něj jedinečnými, nenahraditelnými, milovanými dětmi. Uchovat si v paměti tuto skutečnost dodává sílu a naději, abychom nepodléhali protivenstvím života.
Když člověk náhle o něco přichází nebo když je něčím omezen, má šanci objevit a docenit to, co stále má. Na skutečnost, že patříme Bohu, který nás miluje, nemá nic vnějšího vliv. V radosti i bolesti, v ohrožení i bezpečí patříme Pánu, který nás nechce ztratit. Pán Ježíš se nedá umístit do žádné karantény. Je s námi a stále nám nabízí svou blízkost. Myslím, že právě nyní, kdy je tolik věcí zásadně omezeno, je příhodná doba na to, abychom oživili aktivní a dospělou víru. Využijme tohoto období k obnově osobní a rodinné modlitby. Dopřejme dětem, aby zakusily společnou modlitbu s rodiči, neboť ta je bude jedinečně formovat a posvěcovat. Nezůstávejme jen u pasivního sledování bohoslužeb a náboženských pořadů v televizi či internetu. Každá vlastní snaha o upřímnou modlitbu nám přinese mnohem lepší plody než sebekrásnější kázání a děti obohatí víc než sebelepší hodina náboženství.
Až současné těžkosti pominou, kéž z nich vyjdeme moudřejší, pokornější, hlouběji zamilováni do Krista. Kéž Bůh, který na nás pamatuje, nám pomáhá být tvůrci dobra a dodávat naději a blízkost všude tam, kde je toho třeba.
o. Bohumil Kundl