Obraz hlavního oltáře kostela sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě
Uprostřed horní časti obrazu trůní v oblacích Panna Maria se žehnajícím Ježíškem na klíně. Při pohledu na obraz je zprava obklopena svými rodiči sv. Annou a sv. Jáchymem a po levé straně svatými Josefem, Václavem, Cyrilem a Metodějem. Vlevo níže se P. Marii s dítětem klaní sv. Karel Boromejský, patron biskupa-zakladatele Karla z Lichtensteina-Kastelkornu a ochrance proti moru, a ještě níže hlavní patron starovodského kostela sv. Jakub Větší. Tři andílci uprostřed kompozice podávají Ježíškovi na míse dary poutníků, kterými jsou zlaté a stříbrné bohoslužebné předměty a svíce.
Zcela dole je vyobrazena skupina poutníků, odpočívajících cestou na poutní místo, které je umístěno v ideální krajině italského charakteru. Na pravé straně vidíme v dálce jine poutníky, směřující k symbolickému(?) kostelu. Vlevo vztahuje mlady muž ruce sepjaté k modlitbě směrem k horní skupině. Před ním je postupně zobrazeno několik dalších osob: Dívka přemlouvající starce k další cestě, matka ukazující P. Marii nemocné dítě, mladý poutník, nabádající k pokračování v cestě a odpočívající či nemocný muž.
V minulosti byl obraz chybně nazýván Panna Maria s Ježíškem v nebeské slávě, v inventářích kostela je jmenován jako malba na plátně, představující celé příbuzenstvo sv. Anny.
Architekt a inženýr Giovanni Pietro Tencalla, který projektoval starovodský kostel, klášter i přiléhající zahradu, navrhoval zhotovit starovodské plátno podle obrazu hlavního oltáře neuvedeného kostela v italské Ankoně (Ancona). K tomu nedošlo, ale některé typické znaky Ankony na obraze najdeme. Zobrazeny kostel vzdáleně připomíná tamní románskou katedrálu sv. Cyriaka. Za ním se do moře svažuje vysoká hora. Lze připustit, že tato hora, zachycena při pohledu od jihu, tj. od Loreta (Loretto), je Conero. Na ní se rozkládá město Ankona.
V každém případě však byl námět obrazu promyšlený a malíř se dané koncepci musel podřídit. Proto vidíme na díle italského umělce i typicky české patrony. Do Ankony nás vede také jiná stopa. Tamější biskup, kterým byl pravděpodobně Luigi Gallo, daroval údajně v roce 1631 z ankonského katedrálního kostela sv. Cyriaka ostatky sv. Anny piaristům, vyslaným do Mikulova. z těchto relikvií byla odebrána částečka, kterou v roce 1690 do Staré Vody přenesli první dva starovodští piaristé. Již tehdy byla na našem poutním místě uctívána milostná soška sv. Anny Matky Starovodské. Ta pak byla nově umístěna na relikviářovou skříňku, do které byly tyto ostatky sv. Anny vloženy.
Popisovaný obraz musel být hotový, jak si přál zakladatel kostela biskup Karel z Lichtensteina-Kastelkornu, k patrociniu kostela roku 1688. V úvahu přicházelo několik malířů. Biskup ale spěchal, vyžadoval římského umělce a požadoval, aby obraz za odměnu 250-300 scudů zhotovil římský malíř Luigi Garzi (1638-1721), načež se malíř po mnoha domluvách rozhodl obraz zhotovit jen za 250 scudů. Plátno dokončil s předstihem již 21. prosince 1686. Namaloval ho v Itálii, do Staré Vody byl dopraven povozem během února 1688.
Kníže-biskup Lichtenstein objednal do starovodského kostela ještě dva další oltářní obrazy, všechny však trpěly vlhkostí vystupující z čerstvého zdiva. Proto již v září roku 1694 Garziho obraz proti vlhkosti izoloval kroměřížský malíř Elias Finsterwalder se svým pomocníkem, který tuto práci ještě v září roku 1702 zopakoval. Znovu v roce 1761, neznámo, v jakém rozsahu, obraz opravoval údajně tehdy teprve třiadvacetiletý malíř Johann Franz Klein.
V roce 1858 byly obrazy hlavního, a také bočních oltářů, znovu nepoužitelné, jak uvádí kronika piaristů. Proto byly sundány a v roce 1873 opravovány malířem z Moravského Berouna Josefem Kristenem za honorář 100 zlatých. Jeho signatura je jediná, která se na hlavním oltářním obraze zachovala. Až do posledního restaurování zůstal na rubové straně plátna podpis: Jos. Kristen.
Obraz hlavního oltáře kupodivu visel v pozlaceném rámu ve zničeném in teriéru starovodského kostela ještě v roce 1964. Tehdy děkan P. Jan Bartek jednal za děkanský farní úřad v Kroměříži s tehdejším správcem vojenského újezdu Libavá pplk. Rajnoldem Miskarem o jeho převezení do Kroměříže. Převzetí obrazu písemně potvrdil P. J. Bartek Újezdnímu úřadu vojenského újezdu Libavá dne 23. listopadu. Totožné datum nese dopis újezdního správce adresovaný ministerstvu národní obrany, kde se uvádí: Pokud se týká obrazu nad oltářem zmíněného ve stížnosti s. Vacy(!), je tento v cárech. Děkanský farní úřad v Kroměříži mě požádal rovněž o zbytky tohoto obrazu s tím, že se pracovníci arcibiskupské obrazárny pokusí o jeho renovaci. Jednání nebylo dosud skončeno.
Skutečnost byla trochu jiná. Krátce předtím byl obraz, vyjmutý z rámu a poškozený ,,jen“ několika střelami, odvezen do Kroměříže. Na povoz se vešly i obě kamenné sochy sv. Anny (obě pořízené kroměřížskými poutníky), železná brána pocházející z kaple sv. Anny na Anenském vrchu aj. drobnější předměty. Je zřejmé, že poškození obrazu újezdní správce zveličil, snad aby se před nadřízenými mohl případně ospravedlnit. V Kroměříži bylo plátno prozatímně umístěno na kůru kostela Blahoslavené P. Marie, jelikož právě v roce 1964 se interiér kostela maloval a dával do pořádku. Po získaní potřebného obnosu měl být obraz předán k odborné opravě restaurátorovi Státní galerie v Kroměříži Františku Syslovi a potom umístěn opět v kostele Panny Marie v Kroměříži. K tomu ale nedošlo.
Později zástupci Arcibiskupství olomouckého Ing. arch. Tomas Černoušek a Břetislav Baran povazovali za vhodné začít s opravou obrazu, jak se vyjádřili na kontrolním dni 27. listopadu 1991. Nakonec byl ale obraz restaurován až péčí oblátů, resp. P. Zdeňka Čížkovského OMI. Restaurátorské práce proved! malíř Karel Benedík z Veselí nad Moravou, který dílo dokončil v září roku 1995. Obraz byl znovu umístěn do kostela Blahoslavené Panny Marie v Kroměříži, tentokrát ,,na stojato“, do boční kaple. Zásahem restaurátora zmizely stopy po střelbě, trhliny v plátně a také Kristenův podpis.
Torza rámu starovodských obrazů a jine řezby, rovněž přivezené do Kroměříže, byly částečně použity na mariánském oltáři a varhanní skříni. Dekorační práce prováděl bratr P. J. Bártka, řezbář Karel Bártek, který žil v Červeném Kostelci a zřejmě před znárodněním pracoval ve firmě Břetislava Kafky (Umělecký závod sochařský, řezbářský, pozlacovačský a malířský, pro kostelní práce odborně zařízený). Dle osobního sdělení P. Josefa Mikulíka i kroměřížská soška Pražského Jezulátka měla některé ozdoby(!) pocházející z kostela ve Staré Vodě, patrně pláštík ze šatníku sv. Anny Starovodské a snad i nějaké votivní ověsky.
V roce 2011 pořídil Junák-český skaut, středisko Velký Týnec, fotokopii obrazu, která byla zavěšena do presbytáře starovodského kostela. Jednání o navrácení obrazu do Staré Vody proběhlo v den dvacátého výročí úmrtí P. Z. Čížkovského OMI (t.j. 26. listopadu 2004). Originál plátna by! jako zápůjčka vrácen do Staré Vody s podporou Mons. Antonina Baslera a díky pochopeni farní rady a kroměřížského děkana P. Pavla Hofírka. Odvezen byl v březnu 2025 spolu s některými řezbami, dosud uloženými v depozitáři kroměřížského kostela.
Převzato z brožurky, kterou vydal spolek Poutní místo Stara Voda u Libavé z. s. Text a příprava Jana Krejčová
Dne 8. května 2025, obraz požehnal olomoucký pomocný biskup Mons. Antonin Basler.
Video ze žehnání obrazu zde fotky ve fotogalerii: