V sobotu 26. dubna se vypravili muži z Kroměříže na pouť do Skalky a Trenčína. Mši svatou jsme slavili na poutním místě Malá Skalka v kostele sv. Svorada a Beňadika. Tato svatyně patří k těm, kde lze letos projít svatou bránou. Otec Bohumil v kázání vzpomenul zesnulého papeže Františka, se kterým zůstáváme ve spojení: věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí. Po mši jsme se vypravili na procházku k Veľké Skalce – zaniklému benediktinskému klášteru a poustevně. Zde nám místní průvodkyně vyprávěla o historii místa. Okružní procházka pokračovala údolím Váhu ke kostelu, kde byl pro nás připraven oběd v poutním domě. Poté jsme se přesunuli do Trenčína, kde jsme navštívili historické centrum, místní pivovar a někteří zájemci také Trenčianský hrad. K prožití poutě a pěkného setkání přispělo slunečné počasí v čase jara. Velký díky za zorganizování pouti patří Lojzovi Hanincovi, který je v navštíveném kraji rodákem.
ZÁDUŠNÍ MŠE SVATÁ ZA ZEMŘELÉHO ŘÍMSKÉHO BISKUPA FRANTIŠKA
Homilie Jeho Eminence kardinála Giovanni Battista RE, děkana kardinálského kolegia
Svatopetrské náměstí, sobota 26. dubna 2025
Na tomto majestátním Svatopetrském náměstí, kde papež František během těchto dvanácti let tolikrát slavil eucharistii a předsedal velkým setkáním, jsme se shromáždili v modlitbě kolem jeho ostatků se smutným srdcem, ale podporováni, drženi jistotou víry, která nás ujišťuje, že lidská existence nekončí v hrobě, ale v Otcově domě ve šťastném životě, který nezná západu slunce.
Jménem kardinálského kolegia vás zdravím a děkuji vám všem za vaši přítomnost. S velkou upřímností se obracím s uctivým pozdravem a vroucím poděkováním k mnoha hlavám, představitelům, států, předsedům vlád a oficiálním delegacím, které přijely z mnoha zemí, aby vyjádřily náklonnost, obdiv a úctu papeži, který nás opustil.
Obrovské množství projevů náklonnosti a účasti, které jsme všichni zaznamenali po jeho odchodu z této země na věčnost, vypovídá o tom, jak moc se intenzivní pontifikát papeže Františka dotkl myslí a srdcí.
Poslední vzpomínkou na něj, obrazem, který zůstane vtisknut v našich očích a v našich srdcích, je ten z minulé neděle, ze slavnosti Velikonoc, kdy papež František navzdory vážným zdravotním problémům nám chtěl udělit požehnání z lodžie baziliky svatého Petra a poté sestoupil sem na toto náměstí, aby z otevřeného papamobilu pozdravil celý ten početný zástup shromážděný zde při velikonoční bohoslužbě.
Touto svou modlitbou chceme nyní svěřit duši našeho milovaného nejvyššího velekněze Bohu, aby mu dopřál věčné štěstí v zářivém a slavném horizontu své nezměrné lásky.
Světlo nám poskytuje a vede nás při tom stránka evangelia, v níž zazněl hlas samotného Krista, když se ptal prvního z apoštolů: „Petře, miluješ mě víc než tito?“. A Petrova odpověď byla pohotová a upřímná: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji!“. A Ježíš mu svěřil velké poslání: „Pas mé ovce“. To bude stálý úkol Petra a jeho nástupců, služba lásky ve stopách Mistra a Pána, Ježíše Krista.
Navzdory své křehkosti a utrpení v posledním období se papež František rozhodl jít touto cestou sebedarování až do posledního dne svého pozemského života. Šel ve stopách svého Pána, dobrého Pastýře, který miloval své ovce do té míry, že za ně položil vlastní život. A činil tak se silou a klidem, vždy nablízku svému stádu, Boží církvi.
Když byl kardinál Bergoglio 13. března 2013 v konkláve zvolen nástupcem papeže Benedikta XVI., měl za sebou léta řeholního života v jezuitském řádu, a především byl obohacen zkušeností jednadvacetileté pastorační služby v arcidiecézi Buenos Aires, nejprve jako pomocný biskup, poté jako biskup koadjutor a později jako arcibiskup.
Rozhodnutí přijmout jméno František se od prvního okamžiku ukázalo jako volba programu a stylu, na němž zamýšlel založit svůj pontifikát, přičemž se chtěl inspirovat duchem svatého Františka z Assisi. Zachoval si svůj temperament a formu pastýřského vedení a ihned vyznačil otisk své silné osobnosti do řízení církve, navázal přímý kontakt s jednotlivci i obyvatelstvem, chtěl být všem nablízku, s pozorností se obracel k lidem v nesnázích a bezmezně se věnoval zejména posledním na zemi i těm na okraji společnosti. Byl papežem uprostřed lidí s otevřeným srdcem vůči všem. Byl také papežem pozorným ke všemu novému, co se objevovalo ve společnosti, a k tomu, co Duch svatý probouzel v církvi.
Svým charakteristickým slovníkem a jazykem bohatým na obrazy a metafory se vždy snažil osvětlit problémy naší doby moudrostí evangelia, nabízel odpověď ve světle víry a povzbuzoval nás, abychom jako křesťané čelili výzvám i protikladům těchto proměňujících se let, které s oblibou označoval za „změny epochy“.
Byl nesmírně spontánní a prostřednictvím neformálního způsobu dokázal oslovit všechny, dokonce i lidí vzdálené církvi.
Papež František, bohatý na lidskou vřelost a hluboce vnímavý k dramatům dneška, skutečně sdílel úzkosti, utrpení a naděje naší doby a rozdával se v útěše a povzbuzení prostřednictvím poselství, které dokázalo přímo a bezprostředně zasáhnout lidská srdce.
Jeho charisma vstřícnosti a naslouchání, spojené se způsobem chování typickým pro dnešní citlivost, se dotklo srdcí, ve snaze probudit morální a duchovní energii.
Prvenství evangelizace bylo vodítkem jeho pontifikátu, který s jasným misionářským otiskem šířil radost z evangelia, což byl také název jeho první apoštolské exhortace Evangelii gaudium. Radost, která důvěrou a nadějí naplňuje srdce všech, kdo se svěřují Bohu.
Vůdčí nití jeho poslání bylo také přesvědčení, že církev je domovem pro všechny; domovem, jehož dveře jsou vždy otevřené. Opakovaně se uchyloval k obrazu církve jako „polní nemocnice“ po bitvě, v níž bylo mnoho raněných; církve, která se horlivě stará o problémy lidí a o velká trápení, sužující současný svět; církve, která je schopna sklonit se ke každému člověku, bez ohledu na jakékoli vyznání a stav, a uzdravit jeho rány.
Nesčetná jsou jeho gesta a výzvy ve prospěch uprchlíků a vysídlených osob. Neustávající byl také jeho důraz na práci ve prospěch chudých.
Je příznačné, že první cesta papeže Františka vedla na Lampedusu, ostrov symbolizující drama emigrace s mnoha tisíci lidmi utopenými v moři. Ve stejném duchu se nesla i jeho cesta na Lesbos společně s ekumenickým patriarchou a athénským arcibiskupem, stejně jako slavení mše na hranici mezi Mexikem a Spojenými státy, při příležitosti jeho cesty do Mexika.
Z jeho čtyřiceti sedmi náročných apoštolských cest zůstane v dějinách ta do Iráku v roce 2021, na kterou se vydal navzdory všem aktuálním rizikům. Tato náročná apoštolská cesta byla balzámem na otevřené rány iráckého lidu, který tolik trpěl nelidským působením Islámského státu. Byla to také cesta důležitá pro mezináboženský dialog, další zásadní rozměr jeho pastorační činnosti. Apoštolskou návštěvou v roce 2024 ve čtyřech asijsko-oceánských zemích se papež dostal na „nejvzdálenější periferii světa“.
Papež František vždy stavěl do centra pozornosti evangelium milosrdenství a opakovaně zdůrazňoval, že Boha neunavuje odpouštět: vždy odpouští, ať už je situace těch, kteří o odpuštění žádají, jakákoli, a vrací je na správnou cestu.
Přál si proto mimořádné Jubileum milosrdenství a zdůraznil, že milosrdenství je „srdcem evangelia“.
Milosrdenství a radost z evangelia jsou dvě klíčová slova papeže Františka.
Na rozdíl od toho, co nazval „kulturou odpisu“, hovořil o „kultuře setkávání a solidarity“. Téma bratrství prochází celým jeho pontifikátem v živých tónech. Ve své encyklice „Fratelli tutti“ o Všeobecném bratrství chtěl oživit celosvětovou snahu o bratrství, protože všichni jsme děti téhož Otce, který je na nebesích. S důrazem často připomínal, že všichni patříme do stejné lidské rodiny a že nikdo se nezachrání sám.
V roce 2019 podepsal papež František během své cesty do Spojených arabských emirátů dokument „Lidské bratrství pro světový mír a společné soužití“, v němž připomněl společné otcovství Boha.
V encyklice Laudato sì se obrátil na muže a ženy na celém světě a upozornil na povinnosti a spoluodpovědnost vůči společnému domovu.
Tváří v tvář tolika zuřícím válkám v posledních letech, nelidským hrůzám a nesčetným obětem na životech a ničení, papež František neustále pozvedal hlas s prosbou o mír a vyzýval k rozumnosti, k poctivému jednání s cílem nalézt možná řešení, protože válka – jak řekl – je jen smrt lidí, ničení domovů, nemocnic a škol. Válka, říkával, vždy zanechává svět v horším stavu, než byl před ní: je to vždy bolestná a tragická porážka pro všechny.
‚Stavějte mosty, a ne zdi‘ je výzva, kterou mnohokrát opakoval, a službu víře jako nástupce apoštola Petra vždy spojoval se službou lidstvu ve všech jejích rozměrech.
V duchovním spojení se všemi křesťany jsme zde v hojném počtu, abychom se modlili za papeže Františka, aby ho Bůh přijal v nesmírnosti své lásky.
Papež František si zvykl zakončovat své projevy a setkání slovy: „Nezapomeňte se za mě modlit“.
Drahý Svatý otče Františku, nyní my prosíme tebe, aby ses za nás modlil a abys z nebe požehnal církvi, požehnal Římu, požehnal celému světu, jak jsi to učinil minulou neděli z balkonu této baziliky ve svém posledním objetí se vším Božím lidem, ale v ideálním případě také s celým lidstvem, lidstvem, které s upřímným srdcem hledá pravdu a drží pozvednutou pochodeň naděje.
V pátek 11. dubna jsme se v kostele sešli ke křížové cestě, kterou letos během postní doby připravily naše děti z farnosti. A byla to opravdu krásná chvíle.
Děti nás s velkou vážností a otevřeným srdcem provedly čtrnácti zastaveními Ježíšovy cesty. U každého z nich jsme se společně zastavili, zaposlouchali se do jejich slov, přemýšleli, modlili se. Bylo cítit, že si děti daly záležet – a že si uvědomují, jak důležitý je tento příběh pro každého z nás.
Moc děkujeme všem, kdo se na křížové cestě podíleli – dětem, které četly, nesly kříž, i dospělým, kteří jim pomáhali s přípravou.
Společná modlitba v postní době je pro naši farnost vždy zvláštní příležitostí k zastavení. A když ji vedou děti, o to víc nás může oslovit svou jednoduchostí a opravdovostí.
Bratři a sestry, vstupujeme do Ježíšova příběhu umučení, který se nehraje, nýbrž odehrává. Je to příběh, který je stále aktuální a chce být dovyprávěn! Do této tajuplné myšlenky nás uvádí svatý Pavel v listě Kolosanům. Když apoštol trpí pro Krista, raduje se z toho, protože tím na svém těle doplňuje to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. Z tohoto jeho utrpení pak má prospěch celá církev. (Kol 1,24) Stojíme zde před tajemstvím ukřižované lásky, které nám Pán jistě poodhalí, když ochotně vstoupíme do jeho příběhu. Vyjděme tedy.
Ježíš odsouzen Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pilát odsuzuje nevinného. Předchází tomu scéna jako z Oválné pracovny: “Se mnou nemluvíš?” Jako by nemohl uvěřit, že někdo může mít jiné hodnoty, než si zachránit vlastní krk. Dole stojí dav, který křičí “ukřižuj!” a který je bez zaváhání ochotný život Ježíše zobchodovat za osvobození zločince, protože už toho napětí, toho hledění do očí pravdě, mají všichni plné zuby. Znamená to snad, že v tu chvíli tu nejsou žádní spravedliví? Jsou jen umlčeni bezmocí. Ježíš se vydal na cestu, na které s křížem překročí horizont známého a představitelného, aby všem bez rozdílu dodal síly při svém návratu. My dnes stojíme stejně malí, zranění a přehlušení davem před mocnými tohoto světa, ale stojíme tu v nové situaci. Silní vzkříšeným Kristem.
Pane, dej, ať se dokážu ve tvé síle postavit zlu. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš na sebe bere kříž Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět. “Potkala ho smrti, na pěkné silnici, co děláš můj choti, mám s tebou mluviti”. Tak je v písni popsána situace, když nás potká smrt bez kříže. Peníze jsou k ničemu, výsledky jsou k ničemu, zážitky jsou k ničemu, adrenalin je k ničemu. Je-li po ruce kříž, vem ho a jdi.
Pane, kříž v našem životě může mít různé podoby. Často se prohýbáme pod vlastními selháními. Je těžké to přiznat. Je těžké to přijmout. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš padá pod křížem Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Dav, který křičel ukřižuj, teď postupuje kolem cesty a hledí, co bude. Všichni vědí co bude, je to neodvratné; poprava. Koledoval si o to, dráždil, ale stejně; co když se stane nějaký zázrak, škoda to nevidět! A najednou je všechno jasné – Ježíš je slabý, zbitý, už padá k zemi. “Aby na to popraviště vůbec došel.” Dav najednou prořídnul. Zázrak se nekoná a co, mě se to vůbec netýká a nemám už čas se na tu nechutnost dívat. A že jsem křičel ukřižuj? Nechte mě na pokoji!
Pane dej, abychom nepodlehli radikalitě nenávisti ani zrádné netečnosti. Ať již dnes vyrazíme mezi lidi se štítem tvé lásky!
Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš se setkává se svou Matkou Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíš rozhodnutý jít až do krajnosti, s křížem a tíhou vin, kterými je prosycen vzduch pod Golgotou. A proti němu jeho Matka. Víme, jak se zachovala. Přidala se k němu, doprovodila jej, trpěla spolu s ním. A Ježíš na ni ani v nejtěžší chvíli nezapomněl. Naší matkou je církev. Opravdu? Umíme a chceme přijmout své společenství jako matku, která nás doprovází v dobrém i zlém? Máme odvahu vnést do našeho společenství své kříže, nebo je necháváme ležet venku, aby nekazily dobrou atmosféru?
Pane proměň naše církevní společenství v mateřskou náruč.
Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Šimon pomáhá Ježíši nést kříž Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Brblal, ale pomohl, byť ho museli vojáci popíchnout. No ale hlavně tam byl, když ho bylo potřeba. Dav už dávno prořídnul. Možná tam Šimon zůstával, ani nevěděl proč. Pokud jsme ještě tady, ve farnosti, ruku na srdce, je to doklad naší věrnosti? Není to jen zvyk, není to jen pohodlné setrvávání v ověřeném životním vzorci? Jenomže vzorce se mění a to tak, že nevěříme vlastním očím. Neustále jsme do něčeho tlačeni: sloučit farnosti, zrušit oblíbené mše, platit na účet,… Nejsou to ale jen nutná popíchnutí, abychom vystoupili z davu a chopili se kříže? Šimon mohl Ježíši pomoci s odporem, s ponížením, se znechucením, mohl podlézt kříž a zdrhnout. On se ale nechal ovládnout Láskou.
Pane, kritičnost je vždy úlomkovitá, kdežto ten, kdo je veden tvým světlem, vidí do dálky. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Veroničin skutek lásky Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Audrey Hepburnová se po své hvězdné kariéře v Hollywoodu stáhla do rodinného soukromí a našla zalíbení v budování zahrady. Řekla: “Když se staráme o zahradu, věříme v zítřek.” Veronika se postarala o Ježíšovu tvář, protože i ona věřila, že pokud poslouží životu, že pokud proti utrpení postaví úkon lásky, odkloní smrt na vedlejší kolej.
Dej nám pane rozpoznávat ve všech projevech života tvůj záměr a dej nám schopnost činit i bolestné okamžiky našeho života krásnějšími.
Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Druhý pád Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Bobr okousává silný kmen stromu kolem dokola tak dlouho, až strom stojí doslova na špičce. Pro člověka je nepochopitelné, že bobr pozná okamžik, kdy začne strom padat a dokonce pozná na kterou stranu, aby stihl utéct a nezabil ho. Prý naslouchá jemnému praskání vláken dřeva. Ale co ptáci zahnízdění v koruně, co hmyz pod kůrou: jsou také varováni? Věřím, že ano. Je to ten okamžik ticha, kdy nám Bůh dává povel jít. Vzlétnout!
Pane, když máme pocit, že pevně stojíme na vlastních nohou a nic nás nemůže položit, přichází okamžik, kdy se v mžiku hroutí celý svět. Buď k nám v té chvíli milosrdný! Nechť i my jsme v utrpení milosrdní vůči druhým.
Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš potkává jeruzalémské ženy Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Do jakého světa se narodily naše děti? Dozajista do jiného, než v jakém jsme vyrůstali nebo dosud žili my. Když Ježíš vyzývá ženy, aby plakaly nad svými dětmi, neznamená to, že bychom nad jejich osudem měli lámat hůl! To, zda uvidí někdy v životě dudka nebo zažijí, jak při procházení loukou odskakují od nohou stovky kobylek, zda budou žít život i mimo sociální sítě, pít čistou vodu z potoka raději než energeťáky z plechovek. To nemá být naším nářkem, to má být naším vznešeným cílem, něco jako zabít smrt.
Pane, dej, ať dokážeme nad sebou plakat uzdravujícím pláčem. Ať se ženy nevzdávají své ženské a mateřské role. Ať jsou muži dobrými manžely a otci. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš padá potřetí Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Známe to důvěrně z našich společenství. Jak dokážeme horlit a kritizovat, co se dělá špatně, nebo co nedělá a dělat by se mělo! A když přijde výzva: Pojď dáme se do toho, půl bude hotovo, naráz zjistíme, že jsme přišli sami, nikdo nemá čas, má jiné povinnosti. Vezme nám to veškerou energii, poklesneme. Je na nás, zda dokážeme vytvořit společenství, ve kterém každé započaté dílo může být také dokončeno.
Pane, otevři naše oči, uši a srdce, abychom dokázali rozpoznat nebezpečí, které číhá tam, kde připustíme strach a sobectví. Dej ať se otevřeme síle, kterou jsi ty po svých pádech vždy vstal a šel dál. Následovat Tebe, Pane, a dojít s tebou k cíli!
Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíše svlékají ze šatů Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Nepotřebujeme římské vojáky: nevěřící, aby Tělo Kristovo bylo zostuzováno. Zvládáme to dobře sami! Taková ostuda, jak se chovali či chovají někteří kněží, jak se systematicky zametají pod koberec různé skandály v církvi včetně sexuálního zneužívání dětí. Jak se někteří vysocí církevní představitelé paktují s mocí a když se naopak někteří kněží snaží formou pastorace přiblížit lidem, jsou za to odvoláni, protože dostatečně nenaplnili literu. Neoznačujeme si ale kněží kolárkem jen proto, abychom od nich mohli vyžadovat, že budou křesťanskou morálku žít i za nás?
Pane, dej, ať důsledně žijeme evangelium, ať se oblékáme důstojností Lásky. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš je ukřižován Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíše neukřižovali ateisté, nýbrž lidé věřící. Ať to máme vždy na paměti, když hájíme tu správnou, tu jedinou správnou stranu. Jako Kristus neuspěl u farizeů, neuspěl by se svým milosrdným pohledem na člověka ani u leckteré svaté farní roty. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
Pane než tvé spravedlnosti, raději se dovolávám tvého milosrdenství. Vím, jaký jsem.
Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš na kříži umírá Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíš Kristus, pravý Bůh, ale i pravý člověk zakouší na kříži mlčení Boha. Svědčí o tom jeho slova: Bože můj, proč jsi mě opustil? I v tom se nám připodobnil, i v tom byl s námi solidární. Nevíme. Nezakoušíme. Nerozumíme. Jak může Bůh něco takového dopustit? Jak se na to může dívat? Odpovědí je Kristus na kříži, na kterém je ukřižován Ježíš jako člověk i Bůh. Připadá vám zde jako nezúčastněný pozorovatel?
Pane dej, ať je nám tvůj kříž zdrojem síly. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš sňat z kříže Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Také vidíte ten obraz Piety? A pak přijde Josef z Arimatie, vyžádá si Kristovo mrtvé tělo, jemuž poslouží “přesto přese všechno”. Koupí hrob, přenese, uloží. Můžeme se pietně loučit s živou farností, můžeme pietně chystat pohřeb poslednímu knězi v diecézi. Nebo se můžeme přesto přese všechno vydat hledat nové hosty k nedělní hostině, prohánět zahradníky, jestli jeden z nich přeci jen není Kristus či Anděl a lámat palce klukům, z nichž se mohou vyloupnout kněží nového věku.
Pane, dej, ať umíme čerpat ze tvých slov, která jsou život! Pomoz nám žít kulturu života a inspirovat celou společnost k dobru. Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Ježíš je uložen do hrobu. Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, (lid): neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Budeme hrobaři naší farnosti? Vlastně kéž by! Kopat hroby to je svatá služba. Klidně pochovejme neživotné způsoby, pouhé lpění na tradici. Dokonce ani naše krásné, byť studené kostely nejsou podstatné. Podstatné je, jestli zrno zasadíme: jestli navzdory všelijakým vyhlídkám jsme otevření životu, jestli v sobě živíme naději a připravujeme zmrtvýchvstání.
Pane dej, ať pohřbíme beznaděj, když víme, že ty jsi tu s námi! Ukřižovaný Ježíši (lid): smiluj se nad námi!
Závěr Pane, doprovázeli jsme Tě na křížové cestě končící hrobem. Dopadlo to naprosto blbě, aby se za tři dny ukázalo, že to dopadlo naprosto skvěle! Ať to máme na paměti tváří v tvář pocitům strachu či beznaděje, které na nás mohu dolehnout v souvislosti s proměnami tohoto světa. Naší vlastí, skutečným domovem je přece Nebeský Jeruzalém. Amen.
V březnu 2025 připravili kroměřížští chlapi
informace o dění ve farnosti, zprávy, pořad bohoslužeb
