Jedenadvacátý srpen považuji za vhodné datum k poznámce o opakovaných výpadech proti kardinálu Dukovi. Začnu připomínkou, že nesouhlas s názory druhého člověka je možné říct velmi slušně a je nutné ho zdůvodnit jasnými logickými argumenty. Co slyšíme a čteme jsou různě sprosté urážky, ve většině případů bez jakýchkoli argumentů nebo s argumenty, které nemohou obstát. Druhé, nač upozorním, je, že pokud by kardinál mlčel, byl by týmž způsobem kritizován za zbabělost a přiznání dokonalé porážky jakousi krutou zvůlí.
Jsou tu však ještě další, vážnější věci. Prvou je, že se kardinálovi nedostalo téměř žádné veřejné podpory slušných lidí. Znamená to, že žádní nejsou? Druhá je, že si pořádně nikdo neuvědomuje, že ceremoniály letošní pařížské olympiády nejsou skandální urážkou církve, ale celé evropské i antické kulturnosti. Je-li tedy tato kultura zničena, jaké to přinese důsledky? Třetí věcí je to, že kromě malých výjimek se kritici projevují jako nevzdělanci. Nedovedou text přečíst a kritizují, co v něm není. Dále nevědí, co se dělo kolem olympiády v roce 1936 v Německu, např. že vlajkonoš československé výpravy před Hitlerem nesklonil vlajku a zavelel „vlevo hleď“, tedy, aby se naši sportovci odvrátili od nacistického diktátora. Stejně tak neví nic o ideologickém zneužití olympiády v Moskvě v roce 1980 a o tom, co se seběhlo tam. Nemohou proto pochopit ani ideologické zneužití letošní olympiády ve Francii. Domnívají se správně, že nejde o akci jedné země a jednoho národa, ale bagatelizují to, k čemu došlo jako výstřelek malých skupin vehementně prosazujících své názory. Jenže ono jde o mohutný nadnárodní ideologický proud. Seřadíme-li zmíněné ideologie podle pořadí jejich historického vzniku, vidíme, že jde o diktaturu třídní, rasovou a ohlašující se biologickou diktaturu. Ta by byla nejhorší. Stačí se totiž podívat, že komunistická je namířena proti jiným lidem, ale lidem, nacistická většinu protivníků za plnohodnotné lidi nepovažuje a LGBT ideologie pak zasahuje biologickou podstatu lidství vůbec.
Jsem si vědom, že jsem znám jako mnohaletý přítel Dominika Duky, a vzniká otázka, proč jsem nevystoupil už dávno. Chtěl jsem se zachovat podle dvou možností, které mohly nastat. Buď někdo významný kardinála podepře. V tom případě bych se k němu ihned připojil. Druhá byla, že se takový hlas nezvedne. V tomto druhém případě jsem se rozhodl nějaký čas počkat, zda se přece jen někdo neozve. Nestalo se tak, ozývám se tedy já. Dále chci zdůraznit, že bych se v podobné situaci obdobně postavil i za člověka, kterého těžko snáším, a případně i za svého nepřítele na jiných kolbištích.
Mons. prof. Petr Piťha, CSc.
kanovník Kolegiátní kapituly
Všech svatých na Hradě Pražském