Prohlášení ČBK k aktuálnímu dění ohledně manželství a rodiny

S ohledem na aktuální veřejnou diskusi ohledně některých aspektů manželství a rodiny chceme připomenout, že k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která bývá stručně nazývána Istanbulská úmluva, jsme 13. května 2018 vydali pastýřský list, (1) a pak svůj názor podrobně odůvodnili v textu podepsaném zástupci různých křesťanských církví. (2)   

Náš názor se v tomto nemění. Máme za to, že úmluva je dokumentem, který není pro země jako Česká republika potřebný ani přínosný. Naopak. Degraduje vztah mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil a programově relativizuje hodnoty evropské kultury a jejich předávání dalším generacím. Vnímáme, že slouží plíživému pronikání ideologie genderu, kterou papež František opakovaně nazývá „jednou z nejnebezpečnějších ideologických kolonizací“ (3) , do společnosti.  

S obavami též sledujeme snahy legalizovat vztah osob stejného pohlaví jako „manželství“ a děkujeme zákonodárcům, kteří takovou úpravu odmítají. Manželství je založeno na věrném spojení muže a ženy, které je otevřeno přijetí dětí, a jako takové se těší podpoře státu. Harmonická rodina tvořená otcem a matkou je nejlepším prostředím pro výchovu dětí. 

Kde bere naše společnost odvahu upřít budoucím dětem právo na to mít a znát svou matku a otce? Nejedná se o nový druh násilí páchaného na dětech? Souzníme s papežem Františkem, že oslabování rodiny, která je založena na nerozlučném spojení muže a ženy, a její právní dekonstrukce společnosti neprospívá a překáží lidem v jejich rozvoji. Neexistuje žádný důvod, který by umožnil stanovit podobnost či analogie, a to ani vzdálené, mezi homosexuálními svazky a Božím záměrem s manželstvím a rodinou. (4)

Biskupové Čech, Moravy a Slezska 

Velehrad, 5. července 2023

———————————-

  (1) https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/spolecny-list-ceskych-a-moravskych-biskupu-ke-schvalovani-tzv-istanbulske-umluvy_10

 (2) https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/stanovisko-k-zameru-ratifikace-istanbulske-umluvy_11

 (3) např. František: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2023-03/papez-frantisek-pro-argentinsky-denik-snim-o-spravedlivejsi-ot.html; František: Maďarsko 28. dubna 2023, projev k občanským autoritám; https://www.vatican.va/content/francesco/it/speeches/2023/april/documents/20230428-ungheria-autorita.html

 (4)  srov. František: Amoris laetitia 52‒53, 251

SPOLEČNÝ LIST BISKUPŮ ČESKÝCH A MORAVSKÝCH DIECÉZÍ KE SCHVALOVÁNÍ TZV. ISTANBULSKÉ ÚMLUVY

Čteno při bohoslužbách v neděli 13. května 2018

Drazí bratři a sestry,
v Knize Genesis čteme: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“1
Lidské pokolení, které je od počátku povoláno k existenci jako muž
a žena, korunuje celé dílo stvoření. Stvořitel svěřuje vládu nad zemí
lidskému pokolení, všem lidem, všem mužům a všem ženám, kteří
odvozují svou důstojnost a své povolání ze společného počátku.2
Muž a žena jsou tedy odlišní, ale stejní ve své důstojnosti, a tento přirozený řád člověk zakouší od počátku věků, stejně jako touhu po vztahovosti.
Podle Božího záměru panuje mezi mužem a ženou od počátku
přátelství, jsou si vzájemně oporou, nestojí proti sobě, ale spolu v nejtěsnějším společenství ve všech rozměrech své bytosti: jsou jedno tělo a jedna duše a jejich vzájemný vztah je odrazem Boží lásky k člověku.
Společně Bůh muži a ženě svěřil úkol: „Ploďte a množte se a naplňte
zemi.“3
Toto přátelství mezi lidmi bylo narušeno prvotním hříchem obou biblických prarodičů. Jedním z projevů tohoto narušení je i násilí, které je důsledkem hříchu.
Jakékoli násilí vůči člověku je z tohoto pohledu narušením všeobecně lidských i křesťanských hodnot, těch hodnot, z kterých vyrůstá
nejen evropská civilizace, ale i principy lidských práv. Jedním ze
zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí
rodiny a domácnosti. Křesťanské tradici je vlastní úcta k ženě, která
vychází z její nezastupitelné role při předávání života a v nejvyšší
míře se uskutečňuje v obrazu Bohorodičky, skrze kterou byl světu dán
Spasitel. Díky tomu křesťanská evropská kultura prošla vývojem, jehož ovocem je zásada zvýšené ochrany žen v nebezpečných situacích
a další formy rytířského chování vůči ženám. Můžeme to pozorovat
ve společenském chování, kdy etiketa považuje ženu za společensky
výše postavenou. Tyto společenské vzorce předávají rodiče ve výchově svým dětem. Rodina je tak první a základní školou sociálního
chování: jako společenství lásky nalézá v sebeodevzdání zákon, který
ji vede a umožňuje jí růst.4
I z hlediska těchto společenských hodnot je násilí na ženě zásadně nepřijatelné.
Jakkoli je tedy třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci
a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nesmí se tak dít na
úkor zastínění a zpochybnění přirozeného řádu. V posledních letech
se objevují snahy spolu s řešením problému násilí na ženách nastolit
i nový pohled na roli člověka, který je ale neslučitelný s přirozeným
zákonem, zdravým rozumem a křesťanskou zkušeností.
Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva, která staví muže a ženu do zásadní opozice
a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami.
Tato mezinárodní úmluva, jejíž ratifikace bude v nejbližší době projednávána v Parlamentu ČR, stejně jako v dalších evropských zemích, vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců.
Vyvstává otázka, co v této situaci můžeme a máme jako křesťané – a to napříč konfesemi – dělat. V první řadě nezapomínat na
přirozený řád stvoření, které muže a ženu nestaví proti sobě, ale vidí
v nich dvě bytosti, které se vzájemně doplňují a teprve spolu vytváří
Bohem zamýšlenou jednotu. Je nám také uloženo uvádět tento řád do
každodenního života. Při vědomí, že Bůh může napravit i to, co se zdá
být nevratně poškozováno, nezapomínejme na modlitbu za ochranu
přirozeného lidství, ochranu principu lásky, soudržnosti a harmonie,
včetně harmonie mezi mužem a ženou.
Zároveň v modlitbě pamatujme i na ty, na jejichž odpovědnosti leží politické rozhodnutí ve věci Istanbulské úmluvy, aby rozhodovali ve shodě se svým svědomím a přirozeným zákonem.
K tomu vám ze srdce žehnají

čeští a moravští biskupové

1 Gn 1,27.
2 Jan Pavel II., apoštolský list Mulieris dignitatem. O povolání a poslání
ženy. Praha 1992, 6.
3 Gn 1,28.

4 Jan Pavel II., apoštolská adhortace Familiaris consortio. O úkolech křesťanské rodiny v současném světě. Praha 1992, 37.