Pravdu nelze pohřbít navěky

Když, opět lapen do sítě, jsem narazil na webové stránky branmecesko.cz, napadla mne téměř kacířská myšlenka, jakou že to smůlu měli představení vyvoleného národa v době Ježíše Krista. Po tři roky veřejného Ježíšova života se snažili přesvědčit lidi o tom, že Ježíš s tou svou „bandou rybářů a jiných zoufalců“ je jenom podvodník a vodí lidi za nos. A po jeho smrti, kterou tak úspěšně zosnovali, v tom jeho podvodu pokračovali jeho učedníci, kteří využili únavy a nepozornosti strážných a jeho tělo v noci ukradli. Tolik asi k tehdejší oficiální pravdě o prázdném hrobě.

Jednalo se vlastně o příklad, že oficiální pravda, která má potírat fakenews a hoaxy může být sama hoaxem a falešnou zprávou. Naštěstí se tato oficiálními místy šířená „pravda“ neuchytila a my dnes můžeme věřit, že Ježíš je Boží syn a Vykupitel. A při tom měli velekněží výhodu, tu největší v Pilátově podpoře a další v užitečných idiotech. Vždyť i sv. Pavel, když byl ještě Šavel byl jedním z těch, kterým se dnešním jazykem říká elfové, tedy jakýsi oficiálními místy potvrzený strážce pravdy.

Jenže, špatně se bojuje proti dezinformacím, když se jejich hlasatelé rozprchnou po celé říši a zakládají další skupinky dezinformátorů tím, že na ně vkládají ruce a při tom jim i sám Hospodin pomáhá. A tak oficiální velekněžská pravda je dnes proti dezinformacím Ježíše a jeho učedníků zcela marginální vyprávěnka, které už dnes věří minimum posluchačů.

Měli to halt oficiální přednostové židovského národa v době, kdy média byla v plenkách nelehké. Dnes by to byl jistě jiný fičák; zástupy elfů, weby s vládní podporou, stránky tištěné i webové, rádio a televize…

Jenže veškerá námaha by byla stejně marná. Pravdu totiž nelze navěky pohřbít, stejně jako Boha. Třeba to s pomocí médií jde lépe a na déle. Ale navěky rozhodně ne.

P. Evermod Jan Sládek, O.Praem.

převzato z RC Monitor 10/2022

Diecézní fáze synodálního procesu 

Dopoud nemáme k dispozici výstup z farní fáze synodálního procesu. Nevíme, jaký výstup byl odeslán na arcibiskupství za nás za všechny, nejen za ty co se účastnili setkání farní synodální skupinky. Proto vítáme zveřejnění výstupu z diecézního shrnutí na webu ado.cz. Přinášíme ho v plném znění:

Členové diecézního synodálního týmu předali v pátek 20. května 2022 arcibiskupu Janu Graubnerovi závěrečnou syntézu – desetistránkové shrnutí výstupů z jednání synodálních skupin, aby ji stvrdil svým podpisem. Úplný text syntézy si lze přečíst v přiloženém dokumentu.

Syntéza shrnuje texty 782 výstupních formulářů, na kterých se podílelo celkem 5 350 členů skupinek ve farnostech i jiných společenstvích. Ti za východisko synodality označili osobní vztah k Bohu, který se uskutečňuje ve společenství církve. K jeho posílení navrhují klást ve farnostech větší důraz na vzdělávání a duchovní doprovázení v oblastech života ve víře, Písma svatého, liturgie a schopnosti vést malá společenství nebo třeba podporovat růst neformálních „prostor“ farnosti, kde se může odehrávat diskuze.

V péči o lidi na okraji účastníci synodálního procesu upozorňují na množství těch, kterým církev odsunutím působí zranění, a oni se proto necítí být plnohodnotnými členy: lidí rozvedených a znovu sezdaných, homosexuálů nebo osob nežijících předmanželskou čistotu, ale také všech sympatizujících, hledajících nebo nově přistěhovaných, kteří dosud nemají vazby na komunitu. Na začlenění všech, kdo se mohou cítit na okraji života farnosti a jimž se dosud věnovala jen malá pozornost, kladou účastníci synodálního procesu skutečně veliký důraz: častěji než dosud se k nim má přistupovat individuálně a je třeba nebát se je oslovovat.

Největší část syntézy se pak zabývá tématy souvisejícími s fungováním církevního společenství, účastí na jeho životě, spoluzodpovědností věřících za fungování farnosti a synodalitou. O farnosti mluví jako o provázané síti malých společenství, vzájemně si nekonkurujících, nýbrž doplňujících a povzbuzujících se. Účastníci synodálního procesu volají po týmové spolupráci a otevřenosti, v níž jsou farníci dostatečně a srozumitelně informováni o všem, co se jich týká, nebo po probuzení zájmu věřících o nejrůznější služby: nejen při liturgii, ale také při péči o nemocné nebo přípravě na svátosti. Většího zapojení se podle nich má dostat ženám a navrhují také myšlenku farního sněmu jako praktického příkladu synodality ve farnosti.

Důležitým nástrojem spoluzodpovědnosti má podle synodálního souhrnu být pastorační rada farnosti, od níž očekávají nejen hojnější zapojení věřících, ale také zlepšení komunikace s knězem. Za největší problém v tomto ohledu označují účastníci synodálního procesu autoritativní styl vedení ze strany kněze, který má podle nich nahradit spíše lidsky zralá komunikace a blízkost věřícím. K tomu je ovšem mimo jiné třeba, aby duchovní nebyl přetížen starostmi o správu kostelů a administrativu, ale měl prostor a čas věnovat se farníkům a vést je.

Vedle toho se účastníci synodálních skupin zabývali také ekumenismem nebo liturgií, v níž požadují například změnu přímluv při bohoslužbě, aby lépe odrážely aktuální dění ve společnosti i farnosti, dále srozumitelnější a radostnější homilie nebo častější slavení křtu během nedělní mše svaté.

Celý text závěrečné syntézy ve formátu pdf lze stáhnout zde.