dovolte mi prosím. abych se představil. Vyrůstal jsem ve vesničce jménem Křtomil, která patří do dřevohostické farnosti a leží na úpatí Svatého Hostýna. Po základní škole jsem se rozhodl jít na AG, zde jsem se stihl pořádně zamilovat. odmilovat, a ještě lépe zamilovat do Ježíše Krista a jeho církve.

V Kroměříži jsem také zvládl udělat autoškolu a díky tomu jsem si uvědomil, že znalost místních jednosměrek rozhodně není na škodu l

Napoprvé jsem byl v tomto kostele pravděpodobně jako malý kluk se svou tetou a křestní kmotrou, a to přímo na hody. Pamatuji si farní zahradu, a jak mi chutnaly koláče.

Na faře jsem byl poprvé za otcem Karlem Skočovským. Přicházel jsem k němu na kávu a na kus životní moudrosti, abych se vhodně rozhodl, zdali je cesta kněžství pro mě, nebo ne.

Jednou jsem se ho zeptal, zdali v prostorách fary nestraší, a on so začal smát způsobem jemu vlastním a řekl: No, my si tu strašíme sami. Od té doby s tímto fenoménem nemám problém, zvláště v těchto vznešených prostorách.

Po gymnáziu jsem vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. V rámci studia v semináři jsem měl příležitost studovat ve Věčném městě, v Římě, na Lateránské univerzitě a bydlet v Nepomucenu. Bylo mi ctí tam na velikonoční vigilii ministrovat Svatému otci a také nést kardinála Berana při jeho repatriaci. Povzbuzením mi také bylo, že v tomtéž městě studoval jistý otec Karel Skočovský. S jeho pobídnutím jsem začal psát diplomovou práci na téma o Panně Marii v díle Tomáše Špidlíka.

Potom jsem šel „na zkušenou“ pracovat do Svitavské nemocnice, a to jako sanitář/ošetřovatel na covidovém odděleni – interně. Viděl a zažil jsem tam ledacos. Byl to čas nesmírně těžký, ale v mnohém obohacující.

V sobotu 19. června jsem se stal jáhnem. Byl jsem poslán do zdejší farnosti a věci si vybalil v pokojíku po otci Skočovském… Boží humor je krásný.

Těším se z toho, že mohu být v tomto nádherném městě s vámi a mohu vám jako jáhen sloužit a hlásat Boží slovo, Ježíše Krista l

Váš bratr jáhen Pavel Fiala