Misie

Misie

Haiti - Baie de Hanne (P. Roman Musil OMI)

21. listopadu 2010

Situace na Haiti není lehká. Cholera se objevila už i ve vesnici Baie de Henne, kde působí P. Roman Musil. Místní doktor s jednou zdravotní sestrou před nemocí utekli. Druhá sestra slíbila P. Romanovi, že zůstane. Lidé prý často přicházejí s nákazou pozdě. V misii zemřelo již 5 lidí, 20 je hospitalizovaných a asi 5 se již vyléčilo. O. Roman dodržuje přísná hygienická pravidla a podle jeho slov by všechno mělo být v pořádku. Je v kontaktu s jedním americkým doktorem z Port au Prince, se kterým konzultuje možná rizika.

Jindřich s Pavlem dovezou v týdnu do misie další léky proti choleře a chlor. Věříme, že zároveň odvezou i auta z přístavu. Podle situace se pak rozhodnou o pokračování mise. Máme připravenou variantu rychlé evakuace z Haiti, pokud by se situace měla ještě přiostřit. Naši lidé jsou v pořádku. Jsme s nimi v kontaktu a zatím jsou odhodláni pokračovat podle plánu. Zároveň zdraví všechny známé a příznivce projektu Praga-Haiti.

13. ledna 2010

Zdravím ještě jednou všechny u nás doma a díky za maily povzbuzení.

Eva je v pořádku, asi před hodinou jsem s ní mohl na chvíli přes mobil mluvit, než zase spadnul signál. Říkala jen, že celou noc nespala, protože všichni lidé u sester propadli panice a celou noc "vyváděli". V Port-de-Paix stále prší a malé záchvěvy zemětřesení se neustále vracejí. Nejhorší situace je v hlavním městě, kde bylo epicentrum a celé je prakticky zničeno.

Kněží, kteří jsou tu se mnou na exerciciích, se snaží dovolat ke svým příbuzným v PAP, ale jelikož všechny komunikační sítě kromě internetu vysadily, tak se jim to nedaří. Dostávají se nám jen sporadické a kusé zprávy o počtech mrtvých, ty si můžete najít také na internetu.

Atmosféra tady je velice stísněná, poněvadž snad není nikdo, kdo by o někoho neměl strach. Uvažujeme, jestli je lepší bezhlavá akce nebo se modlit. Já se vydám v každém případě zítra ráno do Gonaives a odtud se rozhodnu jak dál, jestli se vrátit zpátky do farnosti nebo pokračovat do Port-au-Prince a nějakým způsobem se snažit pomoct.

Všichni jsme tady velice zdrceni a nejvíce nás trápí naše bezmoc. Modlíme se tedy, pokud to jde, a o to samé prosíme i vás.

+P. Roman Musil OMI

12. ledna 2010

Zdravím všechny v ČR a prosím o modlitbu za Haiti.

Jak již mi spousta z vás napsala, a my jsme to pocítili na vlastní kůži, zasáhlo nás tady pořádné zemětřesení. Já se teď nacházím na severu země v Port-de-Paix, kde nás to zasáhlo jen silou 1,5° Richterovy stupnice, a přesto se tu všechno klepalo jako sulc. S Port-au-Prince to zatřáslo se 7,3° a situace je tam příšerná, to ale už jistě víte ze zpráv.

Eva je v Gonaives a nemám o ní žádné zprávy, telefon ani žádný mobilní operátor nefunguje, jen internet přes satelit. Chci se proto za ní vydat, nevím, ale jestli to půjde, poněvadž cesty mohou být na mnoha místech neprůjezdné, prší tu teď týden v tahu, a tak je situace čím dál těžší. Jestli se tam dostanu, budu se snažit zjistit také situaci v mé farnosti a jestli se dá pokračovat ze severu do Port-au-Prince. Držte mi palce a modlete se za mě.

Všem žehná a prosí o modlitbu

P. Roman Musil OMI

Prosinec 2009 (2)

Zdravím všechny příznivce Haiti a společně s otcem Romanem zasílám mnoho pozdravů do České republiky!

Věřím, že jste prožili klidné a pokojné vánoční svátky stejně tak i jako i my v Baie de Henne. Je těžké představit si zimní atmosféru v našich krajinách, užíváme si totiž sluníčka, denně se koupeme v moři, ovšem na druhé straně – posteskneme si při představě všech vánočních dobrot a silvestrovského veselí, které tady člověk opravdu nezažije! O to více jsme pak celý adventní čas vnímali duchovně a žádný vánoční shon či starosti se sháněním dárků nás neoddalovaly od radosti z právě narozeného Krista.

Po dobu 4 měsíců, co jsem tu nebyla, musím uznale říci, že se tu mnoho věcí obrátilo k lepšímu, otec Roman dostavěl schody na tržnici, dále se pustil do výstavby tří kaplí v horských vzdálenějších oblastech; stejně tak i v samotném Baie de Henne mi připadne, že se lidé dokázali více sdružit a nadchnout pro společnou věc. Většinou tu však dny plynou poklidně a zvláštní události se dějí jen opravdu zřídka.

Před školním volnem děti obdržely vysvědčení, rozdali jsme těm nejlepším studentům dárečky, které způsobily obrovskou radost. Děti obdržely praktické školní pomůcky – sešity, aktovky, psací a geometrické potřeby, sandále, stejně tak i panenky, balony, stříkací pistole. Rozdávala jsem vysvědčení ve druhém ročníku, a tak jsem byla přítomna sváteční atmosféry, která ve třídě panovala.

Pro vysvědčení si chodí rodiče společně se svými dítky, celá událost se nese ve slavnostním a vážném duchu, ovšem jak už to na Haiti chodívá, člověk si tu opravdu nemůže nic plánovat, situace se mění z hodiny na hodinu. A tak i pokojné sluneční dopoledne na škole zmařil nečekaný přívalový déšť. V momentě, kdy se vydatně rozpršelo, jsem se ocitla pod nátlakem asi třiceti maminek a tatínků, kteří se na mě vrhli s tím, abych jim urychleně vydala vysvědčení, protože se obávali velké vody. Celá akce dostala nečekaný ráz, třídou se nesl zoufalý křik menších dětí, které ve zmatku popadaly pod nohy dospělých, hádky a pěstní boje mezi rodiči nebezpečně gradovaly a v konečném důsledku i můj řev poté, co jsem schytala několik nechtěných zásahů.

Když jsem se vydala na zpáteční cestu, brodila jsem se již po kolena ve špinavé vodě, zabředlá po kotníky v bahně. Ale tak to má, myslím, být, konečně opravdu veselé Vánoce!

Následující den jsme jeli nakupovat do nedalekého města základní suroviny na přípravu večeře na Štědrý den, a tak se podařilo připravit bramborový salát se smaženou rybou!

Další vydařenou akcí bylo jistě třídenní duchovní setkání mládeže, které připravil otec Roman společně se seminaristou, který působí v Baie de Henne na roční stáži. Mladí věřící si vyslechli zajímavé přednášky, připravili se na zpověď a nazkoušeli program i písně pro vánoční období. A tak myslím, že se máme moc hezky a pěkně nám utíkají zimní tropické dny. Všem, kteří čtou tyto řádky, přeji vše dobré do nového roku 2010, Boží požehnání, dobré lidi vždy nablízku a radost i z maličkostí!

Srdečně zdraví Eva Dostálová

Prosinec 2009

Zdravím vás z Haiti a přeji radostné Vánoce!

Již velice dlouho jsem vám nenapsal, od začátku školního roku se tu však mnoho neudálo. Již před prázdninami se nám podařilo dopravit do Baie de Henne darovanou Pragu V3S, která vydatně pomáhá ve farnosti. Jak věci, které k nám přijely z Čech, tak uskutečněný výlet dětí do Molu i přivezené potraviny z Gonaives, udělaly velikou radost v naší farnosti. Pragovka teď pomáhá s dopravou stavebního materiálu do čtyř nedostupných oblastí, kde jsem se pustil do stavby kaplí. Tento náklaďák se ukazuje být nepostradatelným pomocníkem pro život tady.

Nedlouho po mém příjezdu z dovolené v září zasáhla i naši vesnici prasečí chřipka, na kterou vyhynulo přes polovinu prasat. Spousta lidí a hlavně děti, trpěla vysokými teplotami, které ochromily asi na dva měsíce život ve vesnici. Školní rok přesto i se zpožděním začal fungovat. V jídelně jsme ocenili novou solární troubu, kterou nám darovala Univerzita svatého Tomáše v Miami a která slouží k přípravě rýže a fazolí.

Stále se mi zdá, že lidé pořád trpí nedostatkem základních životních potřeb a prostředků, přesto to nevidím, jako to nejdůležitější v jejich životě. Lidé často potřebují více než uspokojení svých materiálních potřeb, něco co by jim ukázalo opravdovou hodnotu života. Je tu spoustu lidí, kteří trpí samotou a pocitem neužitečnosti a právě oni nám ukazují, co je tou největší touhou v životě člověka – a sice touha po lásce, přítomnost někoho, komu na nich opravdu záleží. Někdy mám pocit, že se Bůh těchto lidí dotýká i přes naši hříšnost a nedokonalost. Každá konkrétní pomoc jednotlivci dává velký příklad evangelijní lásky.

Bůh nám tím chce říct, že i ten nejposlednější lidský osud je pro něj tím nejdůležitějším. Jedním z posledních případů zprostředkování konkrétní pomoci byla uskutečněná operace dítěte s vodnatelnou hlavou, která mu prakticky zachránila život, a i tento jednotlivý skutek je pro mě obrovským povzbuzením a zadostiučiněním. Snažíme se pomáhat i lidem, kteří se octli nespravedlivě ve vězení a jejichž vysvobození je radostí pro celou jejich rodinu i okolí. K takovýmto skutkům nás Ježíš vybízí v evangeliu, které stále zůstává jedinou směrnicí pro náš život i v této vánoční době.

A tak ať i tyto Vánoce naplní a prosvětlí naši všednost touhou po konání dobrých skutků.

S celou farností Baie de Henne přeje radostné Vánoce váš nevděčný páter Roman Musil.

Tímto přáním zároveň děkuji všem dobrodincům a dárcům za všechny vaše modlitby i finanční a materiální podporu. Pán Bůh vám všem mnohonásobně odplať!

P. Roman Musil OMI

Duben 2009

Milí přátelé a dobrodinci,

již sedm let pracuji na Haiti a někdy si myslím, že životu tady vůbec nerozumím. Jakoby tu úplně chyběl rozum, země je prostě neorganizovaný chaos, každý si dělá, co chce a chudí lidé se protloukají životem doslova, jak Pán Bůh dá. Dohromady spojit síly pro společnou věc k rozvoji země jako by bylo nad jejich síly a schopnosti. Chybí tu opravdová vůle se z této svízelné situace dostat, lidé jakoby rezignovali na naději v lepší zítřek. Někdy si kladu otázku, jak jen jsem tady tak dlouho mohl vydržet? Asi mě tu drží přesvědčení, že Bůh miluje všechny lidi na zemi bez rozdílu, a tam, kde je to nejvíce nehostinné, se často v hojnosti projevuje Boží náklonnost. Mám pocit, že Bůh miluje tyto lidi právě pro jejich chudobu a neschopnost něco změnit. A tak i já se snažím prostě se zamilovat do tvrdosti a neotesanosti místních obyvatel a hledat krásu ve způsobu jejich života.

S nadsázkou mohu říci, že způsob práce na venkově připomíná dobu kamennou. Lidé okopávají pole motykou, mačeta slouží jako nůž, sekera, pila i kosa dohromady a osel je tady bezkonkurenčně nejrozšířenější dopravní prostředek. Život je oproštěn od většiny moderních vymožeností a lidé se baví jen vlastním zpěvem, hrou na buben a jednoduchými divadelními scénkami. Čas jakoby tu stál.

Jako administrátor chudé vesnické farnosti musím zastat hned několik funkcí najednou. Kromě slavení mše svaté a udělování svátostí se podílím na všech aspektech života vesničanů. Pod faru spadají dvě farní školy, které navštěvuje asi 350 dětí v osmi třídách. Snažím se pomoci i v oblasti zdravotní péče, která je tu ve velmi zanedbaném stavu. Někdy mě stojí mnoho sil přesvědčit nemocného o nezbytnosti návštěvy lékaře. Pomoc v rozvoji farnosti je také denním chlebem místního kněze. S pomocí dárců se mi podařilo zrealizovat výstavbu vodovodu, tržnice, družstva pro rybáře pro zkvalitnění života v Baie de Henne. Lidé ale někdy o tuto pomoc snad ani nestojí, alespoň mi to tak někdy připadá. S vděčností se tu člověk totiž moc nesetká.

Největší radost mají z toho, když se jim přiveze kamion rýže, to pak celá vesnice doslova ožije. Já však jako farář zažívám stres z toho, aby se při distribuci nikomu nic nestalo. To všechno vypovídá o tom, že místní lidé žijí jen přítomným okamžikem a se zítřkem si moc hlavu nelámou. Haiťané jsou tu až neuvěřitelně přizpůsobeni nehostinným a těžkým životním podmínkám, někdy až žasnu nad tím, co všechno vydrží.

Například těžká práce na slunci jim nedělá problém, já sám bych dávno ležel s úpalem v nemocnici. Jsou velice jednodušší a upřímní, víru v Boha mají doslova vrozenou, za celých sedm let jsem zde nepotkal nevěřícího ateistu. Odevzdanost do Božích rukou charakterizuje jejich přístup k životu, skoro za každou budoucí větu neopomenou připojit, dá-li Pán. To nejcennější co místním lidem může misionář dát, je prosté sdílení jejich životních těžkostí a radostí, pouhá přítomnost kněze, který se za ně modlí a má otevřené srdce k jejich každodenním potřebám, je ten největší projev lásky k nim.

P. Roman Musil OMI

Leden 2008

Milí Přátelé a Dobrodinci.

Vánoce, dny svátků a míru jsou tady, a tak Vám chci za celou farnost Baie-de-Henne popřát mnoho radosti a lásky. Tady na Haiti prožili lidé rok naplněný mnoha událostmi. Neklidná politická situace se pomalu zklidnila, ale zato nás navštívilo několik přírodních pohrom. Asi proto, aby nám připomněly úryvek z evangelia o boháči a stodolách (Lk 12,13-21); uvědomili jsme si, jak křehké je všechno, co nás obklopuje, a nakonec, jak křehcí jsme i my sami: „Poklad víry máme v nádobě hliněné“ (2Kor 4,7) - jak veliká je to pravda.

Přesto všechno, co se tu nelehkého událo, chceme všichni společně o Vánocích děkovat za velikou Boží lásku a náklonnost, kterou nám denně prokazuje a kterou nám dává pocítit v těch nejnepatrnějších a nejvšednějších lidských okamžicích.

A tak, ať nás Bůh stále nechává žasnout nad tou ohromující událostí, kdy se „Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (J 1,14), a v okamžiku, kdy se nám bude zdát, že to k úžasu nikoho nepřivádí, ať nám do srdce vnesou jistotu jeho slova: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.“(Lk 10,21)

P. Roman Musil OMI

© design Max portman 2005