Archiv rubriky: Informace z farnosti

informace o dění ve farnosti, připravované akce, poutě apod.

Synoda v naší farnosti

Bratři a sestry,

ráda bych Vás informovala o průběhu Synodální cesty v naší farnosti. V pondělí 15. 11. 2021 jsme se setkali po mši svaté na faře.

Po úvodních slovech jsme se společně s naším otcem Bohumilem a jáhnem Pavlem, pustili do výběru jednoho z 10 zajímavých témat, která nám byla nabídnuta. Bylo docela těžké vybrat jen jedno. Možná je to dobrá inspirace a námět k zamyšlení, k případnému pokračování setkávání, či vzniku nového společenství  po skončení synody, kde bychom mohli debatovat o všech tématech dále. Společné téma jsme nakonec vybrali, a to s názvem: 

1. NA SPOLEČNÉ CESTĚ: V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě.

– Jsem křesťanem pro sebe, anebo s druhými?

– Jak si k sobě navzájem v našem společenství můžeme být blíže?

– Usiluji ve společenství o jednotu, anebo podporuji v církvi spíše mentalitu polarizace, rozdělení, „sektářství“?

– Co/kdo mi vyvstane na mysli, když se řekne „církev“? A co farnost/„místní církev“?

– Může se někdo v našem místním společenství církve cítit, že není součástí farnosti/místní církve? A proč je ponechán na okraji?

–   Jakou představu mám o místní církvi, tj. o naší farnosti – co mi tam chybí, co hodnotím pozitivně-negativně? Možná jaký je můj „sen o Církvi“?

Na dalším setkání, které se uskuteční v pondělí 6. 12.  po mši svaté v 19:00 hod. opět v ministrantské místnosti na faře, bude již naše pozornost zaměřena na vzájemné sdílení (naslouchání a promlouvání) ke zvolenému tématu. Pokud Vás zaujalo vybrané téma a otázky, které se k němu vztahují, můžete přijít a připojit se.  Prosíme Vás o modlitbu za průběh synody nejen v naší farnosti, kde se zapojila i některá společenství, ale v celé naší zemi i v celém světě.

S přáním Božího požehnání Tamara Suchánková
katechetka a koordinátorka Synody v naší farnosti

Modlitba za průběh synody 

Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý,
shromážděni ve tvém jménu.
Provázej nás ty sám,
vstup do našich srdcí
a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat,
uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem
svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku,
nedopusť, aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu,
abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy
a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe,
jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem
na věky věků.

Amen.

Adventní aktivita

Milé děti, v kostele vás od dnešního dne čeká další adventní aktivita. V
minulých letech jsme lepili šupinky kapříkům, vezli dárečky na saních a
letos budeme zapalovat svíčky na adventních věncích.
Každý z vás si  vybere jeden připravený adventní věnec a věřte, že je z čeho vybírat, protože je jeden hezčí než druhý. Ten si podepíšete, ti malí co to ještě nezvládnou poprosí rodiče, a potom každou neděli na něm „zapálíte,“ tedy přilepíte jednu ze spousty barevných svíček, které jsou pro vás rovněž v kostele již připraveny.

Na Štědrý den už bude svítit celý věnec. Moc se na tu krásu těším.

Katechetka Tamara

Bohoslužba pro rodiče, kteří přežili své děti

Na začátku měsíce listopadu tradičně vzpomínáme na všechny věrné zemřelé. Památka našich drahých, kteří opustili náš svět, je vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, ve kterém nás spojuje smrt blízkých i vnější projevy účasti: zdobení hrobů, rozsvěcování svící. Speciální skupinu pozůstalých tvoří rodiče, kteří přežili své děti, malé i velké. Chtěli bychom právě na ně vzpomenout při mši svaté v kostele Panny Marie v Kroměříži ve středu 3. 11. v 18 hodin. Společně slavenou  bohoslužbou chceme vyjádřit nejen svou soustrast a blízkost všem, kteří zakoušejí smutek a bolest ze ztráty nejdražších, ale také lásku „až za hrob“. Bolest z odloučení nezahojí pouhý čas. Pokoj do srdcí navrací naděje v život, který nekončí.

Zápis z farní rady dne 07. 10. 2021

Přítomni:  O. Bohumil, Tamara Suchánková, Vlaďka Kapounková, Jiří Stodůlka, Marie Štěpančíková, Dr. Olga Loučková, Mgr. Pavel Motyčka, Pavel Dvořák

1.  Synodální setkání 17. 10 2021 v katedrále sv. Václava v Olomouci – iniciuje Sv. Otec a  biskupové – zúčastní se zástupce farnosti – Tamara Suchánková – následně budou probíhat setkání společenství ve farnosti
2. Od listopadu začne probíhat příprava na svátost biřmování – přihlášky osobně O. Bohumil
3. Dušičková pobožnost na hřbitově 31. 10. 2021 v 15 hodin
4. Dušičkové putování na hřbitov – od 1. 11.  do 8. 11. 2021 večer – bude upřesněno
5. Misijní neděle 24. 10. 2021
6. Mše sv. za ty, kteří přežili své děti 3. 11. 2021 v 18.00 hod.
7.  1. adventní neděle je 28. 11. 2021. Na pátek 26. 11. 2021 –  vyhlášená brigáda, je třeba nachystat stromky a základ betléma – odpovídá P. Dvořák
8. Sv. Mikuláš – při večerní mši sv. 4. 12. 2021 v 18.00 hod.
9. Živý Betlém bude 21. 12. 2021 – pořádá CZŠ – na Velkém náměstí – představení –v 10.00 hod., ve 13,30 hod. v 15.30 hod. 
10. Dětská půlnoční mše sv. 24. 12. 2021 v 15. 30 hod.
11. 26. 12. 2021 ve 14.00 hod. pink ponk u Milosrdných sester Sv. Kříže
12. 12. 02.2022 – farní zabijačka


Zapsala: Štěpančíková Marie
v Kroměříži 10. 10. 2021

                 

                 

                 

                 

                          

                 

                 

Pastýřský list arcibiskupa Graubnera k synodě: Církev potřebuje reformu, uzdravení a oživení

V době zahájení celocírkevní synody zaměřené na téma synodality se k věřícím olomoucké arcidiecéze obrací arcibiskup Jan Graubner. Jeho pastýřský list k zahájení synodální cesty se v kostelích arcidiecéze bude číst v neděli 17. října 2021 místo homilie.

Olomoucký arcibiskup připomíná, že synodální cestu celé církve zahájil minulou neděli papež František v Římě a nyní, o týden později, tato cesta začíná v diecézích celého světa. „Církev potřebuje reformu či uzdravení a oživení. Co chybí našim farnostem, aby byly rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu? Co chybí našim rodinám, aby byly živou církví v malém? Co musíme dělat, abychom uměli předávat víru dalším generacím, aby nám nechyběli kněží, abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury?“ ptá se.

Výzva papeže Františka směřuje podle arcibiskupa Graubnera ke všem lidem, protože všichni jsou za církev zodpovědní. Zároveň se na hledání odpovědí mají podílet společně, a postavit se tak současné nemoci individualismu. „Žijeme a myslíme příliš sami, proto nedáváme dostatečnou příležitost Duchu Svatému, aby z nás budoval živé společenství církve. Společná odpověď nevznikne prosazením názoru, který překřičí druhé, ani demokratickým hlasováním, kde se prosadí většina. Jde především o společné naslouchání Duchu Svatému,“ dodává.

K úspěšnému průběhu synody na všech jejích úrovních je podle něj zapotřebí několik předpokladů: ztišit se a pokorně naslouchat, neskákat do řeči ani neubíjet argumenty, ale společně hledat pravdu, a také milovat. „Vzájemná láska je podmínkou každého plodného dialogu proto, že je znamením otevřenosti Duchu Svatému, který je láska. Pokud ho necháme milovat v našich srdcích, můžeme doufat, že nás povede a dá nám dar moudrosti,“ říká a vyjmenovává i další podmínky správného poznávání, jak je zmiňuje Písmo svaté: odmítat ducha světa a mít odvahu být jiní, naslouchat hlasu Ducha, a ne touhám těla, a také se o poznání Boží vůle modlit.

Obnova církve má podle arcibiskupa Graubnera začít už v rodině, pokud i v ní budou lidé mluvit právě takovým způsobem, a pak se může přenést dál: do farních rad a mezi spolupracovníky. Upozorňuje také na úlohu představených: „Konečné rozlišení – rozhodnutí udělá v modlitbě farář ve farnosti, v diecézi biskup, v církvi papež. Každý přitom respektuje své kompetence a působení Ducha Svatého v dějinách. Představený se nepovyšuje nad společenství, protože je jeho součástí. Zároveň nesmí mít strach udělat rozhodnutí, které je v souladu s církví a uskutečňováním Božího slova v dané situaci,“ píše.

„Každý, kdo se chce zapojit, se může přidat k farní radě, která je základní skupinou. Kde počet vzroste, rozdělíme se tak, aby ve skupině bylo nejvíc deset lidí,“ zmiňuje v závěru arcibiskup Graubner praktické pokyny a svůj pastýřský list uzavírá: „Uděláme novou zkušenost živého společenství v modlitbě a vzájemné lásce. Budeme mít podíl na oživení farnosti, v níž se uskutečňuje církev.“ (úplné znění listu je k dispozici zde)

Výuka náboženství a katecheze

Milí bratři a sestry,

začal školní rok a na faře se znovu rozezněl dětský smích a štěbetání. Netrpělivě jsme vyhlíželi, kolik dětí bude pokračovat v náboženství, kolik dětí přijde nových a kolik jich letos půjde k 1. svatému přijímání. Každý rok s velkou pokorou děkuji Vám, že nám je svěřujete a také Bohu, za to, že nám je skrze Vás přivádí, protože právě děti jsou těmi největšími poklady, které nám Bůh dává, abychom je opracovali, vybrousili, jako ty nejcennější drahokamy, aby zářily k radosti Boží. A často to není úplně jednoduché. My je máme toho spoustu naučit a oni nám zase hodně připomenout.

Výuka náboženství se vyvíjí a má dnes podobu katecheze. Katecheze (z řec. κατέχειν katechein vzdělávat) je celistvá a systematická formace za účelem výchovy víry dětí, mládeže i dospělých ke křesťanské zralosti (Instrumentum Laboris č. 43).

O co ve výuce náboženství jde?

Nejde o „biflování se“ modliteb, není to abstraktní sdílení teoretických poznatků, které je třeba znát nazpaměť jako matematické vzorečky. Je to spíše zkušenost těch, kteří se sami nejdříve setkali s Kristem, který je povolal, aby se stali misionářskými učedníky. Máme trvat na tom, aby jádrem katecheze byla tato skutečnost: Zmrtvýchvstalý Ježíš tě miluje a nikdy tě neopustí,“ řekl papež František na setkání v Římě, nazvaného „Katecheze a katecheté pro novou evangelizaci,“ kde je vyzval ke svobodě a tvořivosti. Říkám dětem, že jsme s našimi otci vlastně takoví zahradníci, kteří zasévají semínka Lásky k Bohu do jejich srdcí, a když je budeme dobře zalévat a starat se o ně, bude z nich na konci roku krásná zahrádka a jednou možná velká krásná zahrada, plná těch nejkrásnějších květin, které budou tvořit vzory stejně úchvatné jako v naší Květné zahradě.

Potřebujeme vaši pomoc

Ale na to „zahradničení“ už nestačíme sami. Potřebujeme i Vás rodiče a prarodiče, kteří děti krom „zalévání“ milým slovem a vlastním příkladem, sem tam ohnutím a zaštípnutím kde je třeba, aby rostly jako vinná réva a dávaly dobré plody (i když se jim to někdy nemusí líbit), vezmou děti i na sluníčko, které květiny potřebují k životu. A tím slunečním světlem myslím v tomto slova smyslu světlo Ježíše a přítomnost dětí na dětské mši svaté, která je upravena právě pro ně tak, aby se tam cítily dobře, aby lépe pochopily evangelium. Je nesmírně povzbuzující vidět přicházet děti do náboženství s radostí a s mnoha zážitky, které touží sdílet a při tom se dozvědět něco nového. Největší odměnou je, když mi řeknou na konci hodiny: „To už je konec? To je škoda.“ 

Je to jejich první „společenství,“ které by ale právě na mši mělo pokračovat. Když přivedete děti a sedíme vpředu s kamarády, neseme dary, modlíme se u oltáře, jsme tam spolu, učíme se tak prakticky nenásilně prožívat liturgii. To je ve třídě na faře nenaučíme. Je to další společný prožitek, který má dětem přinést uvědomění si, že je nám tam ve společenství Ježíše, kamarádů i maňásků andílků dobře a že si i potom budeme mít o čem povídat a na tu další  dětskou mši se budeme všichni těšit. Věřte mi, že takovou mši si prožijete ve větším pokoji i Vy. Když jsem se ale rozhlédla kolem sebe v kostele na poslední dětské mši, která byla plná pohody, krásné muziky s milou promluvou otce Bohouška, opět upravenou dětem a uviděla jen pár dětí (možná byly nemocné) … bylo mi tam samotné v lavici u srdce docela smutno a rozhodla jsem se Vás oslovit. Vás … maminky a táty, babičky a dědečky, tety a strejdy … Dívala jsem se na barevnou tabuli s obrázkem Ježíše a spousty dětí kolem něho a na ty prázdné lavičky kolem. Hluboce se mě dotkla slova evangelia toho dne:

„Když to Ježíš uviděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“(Mk 10;14) Bez Vás ale do kostela ještě nepřijdou…

Často od dětí slyším, že je na mši nebaví chodit, nebo že by šli, ale rodiče neměli čas, protože museli někam jet, nebo šli všichni v neděli na mši dříve, aby maminky stihly uvařit apod. Ale taky slyším povzdechy rodičů, jak je pro ně těžké děti přesvědčit aby na mši chodily. Tak proč si nevyjít vstříc navzájem. Cílem dětských mší je naučit děti chodit do kostela s láskou a ne jen z povinnosti, protože se to prostě podle přikázání v neděli musí. Už jste někdy s někým chodili bez lásky? Asi se teď usmějete a řeknete si, že to je snad něco jiného. Ale není. Láska je jen jedna, má jen spoustu podob.

Proč se zlobit na děti, že nechtějí chodit za Ježíšem z povinnosti. Naučme je … naučme se Ho milovat. Děti jsou svobodné duchem jako někde uvnitř každý z nás, ale za ty roky už jsme zformátovaní jako naše notebooky. Učím děti, že Bůh je láska a ta se musí projevit, nějak zhmotnit, ukázat třeba nějakým činem. A nemusí to být nic velkého, dar nebo velké gesto. Někdy stačí maličkost … jen úsměv, přítomnost ve společnosti toho, s kým je mi dobře, koho mám rád. A často díky úsměvu najdeme i nová přátelství. Láska je klíčem k otevírání srdcí. A my se učíme v náboženství mít druhého rád.  Někdy mě napadá, kdo vlastně koho a co učí. Neučíme je my tomu, proč něco často nejde a hledat si výmluvy?

Zkuste prosím alespoň tyto dvě neděle v měsíci, které jsou určené právě pro ty nejmenší ale zároveň největší naše poklady, přizpůsobit si a vyčlenit čas na mši právě pro ně. Je to čas setkání s Ježíšem nás všech v našem farním společenství, chvíle kdy my všichni probouzíme ta semínka víry a Lásky společně, i v těch našich už dospělých, často ztvrdlých srdcích a věřte mi, že by i nám dospělým prospělo opět takové malé „náboženství“, abychom oprášili nánosy z trápení a každodenních starostí a stali se uvnitř alespoň na chvíli opět dětmi.  Jejich upřímnost, radost, otevřenost a nesmírná touha dozvídat se něco víc o tajemství víry, je výzvou pro další práci a cestu katecheze.

Tento čas ve společenství církve a tou jsme my všichni, je tím nejcennějším co dětem i nám můžete dát a tím pokračovat i v nádherné katechetické práci nás všech.

S láskou Vaše katechetka Tamara+

Námořní bitva u Lepanta

(https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lepanta) byla rozhodující bitvou, která pokořila osmanské loďstvo a vlastně obnovila svobodnou plavbu ve Středomoří. Na jedné straně byla Svatá liga, kterou tvořila plavidla Benátské republiky, Španělska, Toskánska a Maltézského řádu. Hlavou této ligy byl papež sv. Pius V. Modlitba růžence je doprovázela. Proč? Protože jednak zde byla velká početní převaha ze strany Turků, za druhé: křesťanské námořnictvo bylo koseno morem a úplavicí. Ale nebyl lockdown a bojovalo se. A kapitán Benátské flotily si k této bitvě nechal poslat autentickou kopii Panny Marie Guadalupské. Té Panny Marie, která se zjevuje jako Mexikánka a vlastně dořeší osud indiánského obyvatelstva Latinské Ameriky a odmítnutí otroctví jako instituce. O několik staletí dříve, než se tomu stalo za Francouzské revoluce nebo ve Spojených státech v 19. století! A také dalším výsledkem tohoto vítězství u Lepanta bylo osvobození deseti tisíc křesťanských otroků. Tady je tedy zapotřebí si uvědomit, že #Lepanto nám ukazuje, jakou cestou se měnil svět. Vše se konalo můžeme říci pod duchovním vedením Panny Marie. U každé z těchto bitev se také pohybuje některý z řeholníků s mariánským obrazem. Zde to byl kapucín, na Bílé hoře to byl karmelitán, u Vídně františkán. Mariánská úcta je vždycky také i cestou ochrany člověka, jeho svobody, jeho práv. Svobody! Protože, jestli říkáme, že Panna Maria je Matka krásného milování, opravdové lásky, tak láska bez svobody by nebyla nikdy láskou. V tomto roce bychom neměli zapomenout na toto význačné jubileum 450 let od bitvy u Lepanta (7.října 1571). A také by měsíc říjen měl být modlitbou růžence. Možná, že někdo ji může mít jako modlitbu v zápase o tvář naší země před volbami. Možná že někdo může do růžencových proseb také i vkládat budoucnost Evropy, anebo budoucnost světa. Protože vidíme, že svoboda je ohrožována těmi, kteří chtějí nastolit diktaturu jednotlivců a menšin. Královno posvátného růžence oroduj za nás! (http://catholica.cz/?date=10-7)

převzato z FB Dominika Duky

Pozvání českých a moravských biskupů k synodálnímu procesu

Diecézní biskupové Čech, Moravy a Slezska se dnes setkali se členy národního synodálního týmu, aby společně debatovali o dokumentech i fázích synodálního procesu „Za církev synodální“, který bude zahájen již tento víkend ve Vatikánu a následně 17. října v jednotlivých diecézích. Biskupové také vydali společnou výzvu pro věřící, aby se do synodálního procesu zapojili.

Drahé sestry a drazí bratři!
 
Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu. Slovo synoda znamená doslova „společně na cestě“. Jde o nový impuls papeže Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění poslání církve.
 
Od neděle 17. října 2021, začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody 2021 – 2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.
 
Při zahajovací mši svaté v neděli 17. října v katedrálách, stejně jako ve farních kostelích po všech našich diecézích a v apoštolském exarchátu, budeme vzývat Ducha Svatého a prosit ho, aby nám ukázal správnou cestu, po které se máme vydat.

K samotnému setkávání ve skupinkách v rámci farností a jiných pastoračních celků je určeno deset témat, z nichž je možno si vybrat. Pro každou diecézi je ustanoven diecézní koordinátor, který bude v kontaktu s koordinátory na úrovni farností, pro které zprostředkuje materiály a poskytne základní informace.

Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou, pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme spoluzodpovědnost za církev!
 
Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v únoru 2022 se mají zpracovávat podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na podzim 2023 a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.
 
Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: „Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7).

V Praze 5. října 2021
Vaši čeští a moravští biskupové

 převzato z webu cirkev.cz