Archiv rubriky: informace ostatní

zprávy z jiných webů týkající se života církve a křesťanů

Dům ze skla: Ecclesia discutens

Ani bosenský kardinál Vinko Puljić se nevyhnul dotazům ohledně synodální cesty církve. Tázán na cíle synodálního hnutí, jimiž má být například vytvoření podmínek pro svěcení žen nebo zrušení kněžského celibátu, odpověděl: „Církev, která přestála komunismus, nepotřebuje takové exotické nápady. Tyto postoje opravdu urážejí a pohoršují naše věřící. Nerozumíme církvi, v níž je ‚oběť‘ cizím slovem a Ježíš je zde bez kříže.“

Dům ze skla: Ecclesia discutens

Říká se, že v době studené války měli Rusové v Sovětském svazu kříž bez Krista, zatímco bohatí Američané měli naopak Krista bez kříže. Pokud však již Kristus přece došel víry také v zemích východního bloku i za tehdejších velmi omezených podmínek, pak nejenže mnoho věřících, kněží, řeholníků i laiků prokázalo hrdinství a statečnost osobního svědectví víry, nýbrž rovněž sama církev byla nucena fungovat tak, aby se soustředila prakticky jen na nejnutnější přežití. Jak odlišně byl například prožíván rok 1968 v církvi u nás a v západních zemích! Zatímco v Československu se věřící nadechovali čerstvých doušků náboženské svobody a byli šťastni za církev právě takovou, jaká je, na západ od nás se katoličtí aktivisté oddali marxismem prosáklému revolučnímu hnutí ve snaze po destrukci církevních struktur, považovaných za součást dosavadního šosáckého a utlačovatelského buržoazního světa.

Během dalších desítek let lidé téhož ražení posunuli celý proces dále. Zjistili, že lépe je do církevních struktur pronikat a přizpůsobovat je k obrazu svému. Zatímco se stále více vyprazdňovaly kostelní lavice, o to více se plnily místnosti a sály s koženkovými sedačkami, ve kterých se konala diskusní fóra a debaty, zaznívaly plamenné odsudky dosavadní církevní praxe i odvážné návrhy, jak zcela nově uspořádat církev tak, aby byla bližší lidem, ženám, ekologii, světu, demokracii, chudým. Tento virus postupně zmutoval do rozmanitých podob a v současné době se uhnízdil v požadavcích kladených na synodální proces, neboť se ukázalo, že řádnou církevní cestou nelze dosáhnout kýžených změn i přesto, že papežem je někdo tak otevřený, jako je František.

Problémem je nejen nastolování týchž témat až do omrzení, nýbrž především ztráta základního duchovního směřování církve. Ta se přerodila z modlící se církve (Ecclesia orans) v církev diskutující (Ecclesia discutens). Pro nás, kteří jsme prožili šikanování komunistickým režimem, byla snad tehdejší nepřítomnost úmorného diskutování v církvi „z nouze ctnost“. Je ovšem škoda, že se nechceme nebo neumíme podělit s těmi, kdo po mlácení prázdné slámy tolik touží, že proklábosené hodiny sněmování nejsou pro život církve nutné, a že právě redukovaný církevní život za komunistického režimu nám připomněl to „jediné nezbytné“ (unum necessarium, srov. Lk 10,42). Sám kardinál Puljić diskusi v církvi samozřejmě připouští, avšak jasně ukazuje, kam má diskuse směřovat: „Může se diskutovat o jakémkoli tématu, avšak na základě evangelia, nikoli sekularismu a relativismu. V životě církve se usídlila náboženská svévole, avšak my se musíme vrátit k původnímu evangeliu.“

P. Stanislav Přibyl

16. 07. 2021, RC Monitor 14/2021

Výzdoba oltáře

Plátna: Z úcty k slavení památky Páně a k hostině, na níž se dává tělo a krev Páně ať je oltář, kde se celebruje, přikryt alespoň jedním plátnem bílé barvy, které tvarem, rozměry a výzdobou odpovídá stavbě oltáře.

Květiny: Při výzdobě oltáře se má zachovat střídmost. V době adventní se má oltář zdobit květinami se střídmostí, která odpovídá povaze této doby a která by nepředcházela plnou radost Narození Páně. V době postní je zdobit oltář květinami zakázáno. Výjimku však tvoří Laetare (4. neděle postní), slavnosti a svátky. Květinová výzdoba má být vždy umírněná a spíše než na stolní desku oltáře se má rozmístit blízko oltáře.

Menza: Na stolní desku oltáře se totiž může klást jenom to, čeho je zapotřebí k slavení mše, totiž evangeliář od začátku mše do čtení evangelia; od přípravy darů do vyčištění nádob kalich s paténou, a je-li ho třeba, ciboriem, korporál, pala a misál. Dále se tam nenápadným způsobem umístí to, co je případně potřeba k zesílení hlasu kněze. V nových kostelích se na oltář nemají umísťovat sochy anebo obrazy svatých. Vystavují-li se k veřejné úctě ostatky svatých, ať se nekladou na oltářní menzu.

Svíce: Na oltář nebo vedle oltáře se při každém slavení postaví alespoň dva svícny s rozžatými svícemi, ale může se užívat i čtyř nebo šesti svícnů, zejména při mši v neděli nebo zasvěcený svátek. Jestliže slaví mši diecézní biskup, užívá se sedmi svícnů. Svícny, které se vyžadují pro jednotlivé liturgické úkony, aby se dala najevo úcta a sváteční charakter slavení, se mají vhodně umístit buď na oltáři, nebo blízko něho, s ohledem na stavbu jak oltáře, tak presbytáře, aby bylo všechno harmonicky sladěno a aby věřícím nic nepřekáželo ve snadném pohledu na to, co se na oltáři koná nebo se na něj pokládá.

Kříž: Na oltáři nebo poblíž ať je také kříž s podobou ukřižovaného Krista, dobře viditelný pro shromážděný lid. Je vhodné, aby tento kříž zůstával poblíž oltáře i mimo liturgické slavnosti a připomínal věřícím spásonosné utrpení Páně.

(Všeobecné pokyny k Římskému misálu)

Tak asi ne

Prohlášení českých a moravských biskupů

Milé sestry, milí bratři v Kristu Ježíši,

díky Bohu se situace, která více než na půl roku zásadním způsobem ochromila běžný život naší společnosti, postupně, pomalu, ale nadějně vrací k normálu. Byla to pro nás všechny zkouška víry, důvěry v Pána, ale také příležitost k přehodnocení životních priorit, každodenní rutiny a obrovská šance využít všechny ty dary, které byly doposud skryty. Pro mnohé z nás to byla doba, kdy jsme si z lidského hlediska sáhli na dno, kdy onemocnělo a zemřelo nemálo našich blízkých a přátel. Pokračování textu Prohlášení českých a moravských biskupů

modlitba za ukončení pandemie zazní z vatikánských médií

Začal mariánský měsíc květen. Papež František vyzval k celosvětovému májovému modlitebnímu řetězci za ukončení pandemie covidu-19, tuto iniciativu dnes otevřel růžencovou pobožností v Gregoriánské kapli vatikánské baziliky. Vybídl, aby se připojila mariánská poutní místa na celém světě. 

Vždy v 18 hodin začne na vatikánských médiích přímý přenos, případně záznam modlitby z některého mariánského poutního místa ve světě – jsou mezi nimi francouzské Lurdy, italské Loreto, Fatima v Portugalsku, kam tento „modlitební maraton“, jak iniciativu pojmenoval papež, doputuje 13. května, dále například polská Čenstochová, irský Knock, Medžugorje v Bosně a z mimoevropských třeba brazilská Aparecida, argentinský Lujan, japonské Nagasaki nebo Harissa v Libanonu. Poslední květnový den tento cyklus papež uzavře ve vatikánských zahradách.

K iniciativě, která má podle papeže vystihnout slova o církvi apoštolů (motto pochází ze Skutků – „celá církevní obec se naléhavě modlila k Bohu“ – 12, 5), se připojují i některé biskupské konference včetně české. Její předseda, olomoucký arcibiskup Jan Graubner vybídl správce tuzemských poutních míst, aby rovněž pořádali podobná modlitební setkání a podle možnosti je přenášeli na internetu, aby se k nim mohlo připojit co nejvíce věřících.

zdroj: Vatican news, cirkev.cz

Výzva k modlitebnímu maratonu růžence na poutních místech v ČR

Na přání Svatého otce bude měsíc květen věnován „maratonu“ modlitby s úmyslem prosit za ukončení pandemie, která již svět sužuje více než rok, a také za obnovení společenských a pracovních aktivit. Papež František si do této iniciativy přeje zapojit poutní místa všude ve světě. Z toho důvodu předseda ČBK arcibiskup Jan Graubner vyzývá správce poutních míst na území Čech, Moravy a Slezska, aby se do této iniciativy také zapojili.

V reakci na vřelé přání Svatého otce bude měsíc květen věnován „maratonu“ modlitby s úmyslem prosit za ukončení pandemie, která již svět sužuje více než rok, a také za obnovení společenských a pracovních aktivit. Papež František si do této iniciativy přeje zapojit poutní místa všude ve světě, a ta se tak stala prostředky pro modlitby celé církve. Iniciativa se nese ve znamení biblického citátu „Církevní obec se naléhavě modlila k Bohu“ (srov. Sk 12,5).

Papežská rada pro novou evangelizaci, kterou Svatý otec pověřil úkolem tuto akci zorganizovat, zaslala pozvání všem svatyním světa, aby podpořila šíření této iniciativy v příslušných regionech. Chce tak oslovit kněze, rodiny i všechny ostatní věřící a pozvat je, aby se k této modlitbě přímluvy a naděje adresované Panně Marii připojili. Vedle modlitby svatého růžence provází každý den v měsíci také modlitební úmysl za nejrůznější kategorie lidí, které pandemie nejvíce postihla: za ty, kdo se nemohli rozloučit se svými blízkými, za všechny zdravotnické pracovníky, za lidi chudé, bez domova a v ekonomických nesnázích nebo za všechny zemřelé. To je jen několik úmyslů, které doplní naši modlitbu k Panně Marii.

Lidé v každém poutním místě kdekoli ve světě jsou tak zváni, aby se místním jazykem a podle místních zvyklostí modlili za obnovu společenského života, práce a mnoha dalších lidských činností, které se během pandemie pozastavily. Tato společná výzva má vytvořit řetěz stálé prosby rozdělený podle poledníků celého světa, aby na přímluvu Panny Marie od celé církve nepřetržitě stoupal k Otci.

Vybízím proto správce všech poutních míst v Čechách, Moravě i ve Slezsku, aby se do této iniciativy zapojili. V příloze jsou uvedeny úmysly Svatého otce na každý den v měsíci květnu. Je možné vybrat si den a úmysl a uspořádat tuto modlitbu ve vašem poutním místě, na kterou byste přizvali i věřící. Aby se jich zapojilo co nejvíce, doporučuji dle možností modlitbu přenášet online na Vašich kanálech.

+ arcibiskup Jan Graubner,
předseda České biskupské konference

Zde jsou ke stažení úmysly Svatého otce na každý den v měsíci květnu a přehledy poutních míst ve světě, která byla oficiálně zapojena do modlitebního maratonu růžence.
převzato z https://www.ado.cz/

Pastýřský list k Velikonocům: Buďme nástrojem uzdravení a dárci naděje

„Svět je plný problémů, křesťané ale mají lék na uzdravení společnosti a vakcínu proti nesmyslnosti a krutosti života – jen je třeba dát ji druhým k dispozici. Myslete na přátele, na sousedy, spolužáky a spolupracovníky. Kdo jim nabídne velikonoční radost, když ne vy?“ ptá se arcibiskup Jan Graubner ve svém pastýřském listu pro letošní Velikonoce.

Milé sestry a drazí bratři,

celým světem letí očekávaná zpráva. Ne, není to zpráva, že končí pandemie, ale zpráva, že ukřižovaný Kristus žije. On vstal z mrtvých! Je tedy pravda všechno, co předpověděl, co učil. Mnoho lidí přišlo s krásnými myšlenkami a plány na lepší budoucnost lidstva. On jediný se však dal za svá slova ukřižovat a vstal z mrtvých, jak předpověděl. Můžeme tedy počítat s tím, že i my vstaneme z mrtvých, jak nám slíbil. On ukázal, že i utrpení lze dát smysl, že Bůh nikoho neopustí, i když to tak někdy může vypadat. Ani jemu Bůh neodpověděl, když k němu na kříži úpěnlivě křičel. On mu přesto odevzdal svého ducha. A Bůh ho vzkřísil.

Ti, kteří u toho tehdy byli, prožili zásadní změnu svých životů. Nenechali si to pro sebe, ale roznesli tu zprávu do celého světa. Nedbali těžkostí, ztrát a obětí. I život riskovali a mnozí byli krutě umučeni, ale dobrou zprávu nedokázal už nikdo zastavit.

I naše zkoušky a kříže, nemoci a trápení mohou mít smysl, když je přijmeme s láskou a spojíme s obětí Krista na kříži. I my máme před sebou slavné vzkříšení, když spojíme svůj život s Kristem, jak napsal sv. Pavel: Pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Už při křtu každý z nás dostal Boží život. Na nás je, abychom jej rozvíjeli a upevňovali osobním přátelstvím s Kristem, abychom toto přátelství s Kristem žili taky společně s ostatními, kteří patří do Boží rodiny.

Jestli jsme pochopili dnešní poselství, nemůžeme si nechat pro sebe tak zásadní informaci. Musíme ji předat, musíme ji šířit. To je prvním úkolem rodičů, kteří milují své děti, aby jim předali evangelium jako základ šťastného života. Nestačí je pokřtít a přivést k svatému přijímání. Je nutné je naučit žít jako Kristovi přátelé, jako noví lidé, kteří mají odvahu se lišit od světa. V posledních letech je vidět, že mnozí rodiče nepovažují za důležité vést děti k víře, k účasti na bohoslužbách, k zapojení do života farnosti a posílat je do náboženství. Jsou prý přetížené různými kroužky. Ptejme se však trochu vážně: který kroužek jim více prospěje v životě a jednou, až se budou dívat smrti do očí? Děti jsou pro rodiče prvními adresáty radostné zvěsti evangelia. Jestli je opravdu milují, snaží se jim předat tu nejdůležitější informaci pro budoucnost a naučit je největšímu umění života. K tomu je mimořádná příležitost zrovna dnes, kdy jsou školy zavřené a děti doma.

Podobné by to mělo být mezi manžely. S kým jiným mluvit o klíči k věčnému štěstí, než s manželským partnerem? S kým jiným mluvit o důvěrnostech, které prožíváme ve vztahu s Bohem? Nebojte se doma spolu mluvit o duchovních věcech, o své víře a o svých rozhovorech s Bohem, rozdělit se o zkušenost s jeho slovem, o radost z Boha. Prospěje to atmosféře celé rodiny. Odhalit druhým něco z duchovní důvěrnosti může být náročné, ale obohatí to vztahy, zvláště když budeme mluvit především o věcech pozitivních. Mějte odvahu ke společné modlitbě či četbě Písma svatého nebo jiné duchovní četby. Velikonoční člověk potřebuje vytvářet posvátné společenství. Pak nepropadá do duchovní chudoby a prázdnoty duše, kterou vyplní jen sdělovací prostředky často ubohou zábavou. Velikonoce nabízejí úžasný poklad pro každodenní život.

Vzpomeňte na zkušenosti apoštolů. Ten, který jim slíbil, že bude uprostřed nich, když budou v jeho jménu, se viditelně zjevil mezi nimi, když o něm hovořili. I vám nabízí svou blízkost. Ba ještě víc, jste pozváni být svatou církví a zviditelňovat tak Krista okolnímu světu, dávat lidem příležitost zakusit Boží blízkost ve vašem společenství. Pandemie sice omezuje naše kontakty, ale přesto žijte své společenství s jinými křesťanskými rodinami. Myslete na přátele, na sousedy, spolužáky a spolupracovníky. Kdo jim nabídne velikonoční radost, když ne vy? Ten poklad jsme dostali proto, abychom mohli být užiteční.

Milí přátelé, kteří jste se díky pandemii dostali do samoty. Počítejte s tím, že Zmrtvýchvstalý je s vámi. Stačí ho oslovit. Nemusíte být sami. Mějte radost z toho, že se na vás Bůh s láskou a osobním zájmem dívá. Pozvěte ho častěji k sobě a povězte mu o všem, z čeho máte radost, co vás těší, ale svěřte mu i svá trápení a nezapomeňte děkovat za dnešek i za všechno, čím vás obdaroval a doprovázel v životě.

Svět je plný problémů, které vidíme, kritizujeme a často brbláme. Křesťané mají lék na uzdravení společnosti, mají vakcínu proti nesmyslnosti a krutosti života, jen ji musí dát k dispozici. Velikonoce přinášejí velkou naději pro všechny. Přijměme jejich poselství tak, abychom se sami stali nástrojem uzdravení a dárci naděje v naší rodině, v obci i v celém národě.

K tomu všem ze srdce žehná

arcibiskup Jan

Výzva biskupů ke sčítání lidu 2021

 Bratři a sestry,

27. března 2021 začne sčítání lidu, které bylo naposledy před deseti lety. Tak jako minule, i tentokrát bude odpověď na otázku příslušnosti k náboženské víře a příslušnosti k církvi dobrovolná.

Z pohledu katolické církve je příslušnost k církvi dána křtem. Katolík je ten, kdo byl v církvi katolické pokřtěn, a tato skutečnost byla zaznamenána do církevních matrik. Za posledních sto let prošla evidence náboženského vyznání a příslušnosti k církvi několika změnami, a nyní je dobrovolná. Česká biskupská konference v roce 2020 publikovala statistický údaj, akceptovaný odbornou veřejností, který říká, že v České republice je v současnosti pokřtěno v katolické církvi 4,591 mil. obyvatel, tedy 43 % obyvatelstva.

Přesto je třeba se ke své církvi přihlásit i při sčítání lidu. Proto Vás vyzýváme, abyste vyplnili údaj v kolonce B10 tak, že zaškrtnete text: Věřící – hlásící se k církvi,apod tím napsali buď Římskokatolická církev nebo Řeckokatolická církev podle toho, které církve jste členem.

Možná si řeknete, že to není důležité, ale opak je pravdou. Čím méně katolíků se ke své církvi přihlásí, tím menší bude církev v očích státu. Stane se méně významným partnerem, s nímž se méně počítá a jehož hlas bude méně slyšet. Z minulého sčítání víme, že i když se téměř polovina obyvatel rozhodla na tuto otázku neodpovědět, státní úřady, média i společenské vědy číslo ze sčítání (1,082 mil.) považovaly za počet věřících či katolíků. Kolik dalších věřících a katolíků zůstalo ukryto v oné mlčících polovině sčítaných, se už nikdy nedozvíme.

Proti sčítání může být mnoho námitek. Jednou z nich je i názor, že církev je zkažená a zdiskreditovaná, a proto si nezaslouží, abych se k ní přihlásil. Ano, lidská stránka církve nemusí být vždy vábná, ale nepřestává být společenstvím více či méně hříšných lidí kolem Krista. Církev potřebuje obnovu stále, ale tím, že se od ní distancujeme, jí nepomůžeme. Přihlasme se k ní a pak se snažme především úsilím o vlastní svatost o její lepší kredit.

Pamatujme taky na Ježíšův příslib: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi. (Mt 11, 32-33)

Ještě jednou prosíme: přijměte výzvu vyslovit se ve sčítání lidu. Dejme najevo, že jsme katolíci. Řekněme společnosti: Počítejte s námi. A buďme si jisti, že nám to Bůh připočte k dobru.

Ze srdce vám žehnají

biskupové Čech, Moravy a Slezska

Arcibiskup graubner: pastýřský list ke slavnosti Zvěstování Páně

Před blížící se slavností Zvěstování Páně, která se slaví také jako den nenarozeného života, se k věřícím olomoucké arcidiecéze obrací arcibiskup Jan Graubner i jeho pomocní biskupové Antonín Basler a Josef Nuzík. Plné znění pastýřského listu, který se v kostelích arcidiecéze bude číst o 5. neděli postní (21. března 2021) místo homilie, je uvedeno níže.

Drazí bratři a sestry,

ve čtvrtek budeme slavit slavnost Zvěstování Páně. Ta obrací naši pozornost nejen k vtělení Ježíše Krista, ale i k počátku našeho života. Tehdy Bůh každého z nás s láskou utkal v lůně naší matky a obdařil nesmrtelnou duší. Možnost spolupracovat s Bohem na stvoření nové nesmrtelné bytosti je vznešená výsada, kterou nemají ani andělé. Dar víry nám pomáhá tuto skutečnost správně docenit a žasnout nad ní.

Současná společnost se k početí dítěte nestaví vždy s otevřeným náručím. Z čeho vyplývají obavy z početí a narození dítěte? Slýcháme obavy z přelidnění Země, jakoby Bůh jen nezúčastněně hleděl na lidi a nechtěl nám po vzkříšení svěřit celý proměněný vesmír. Víme, že jakékoli soužití s druhým člověkem přináší nejen veliké radosti a štěstí, ale nezřídka i bolesti, námahy a kříže. Pokud tuto skutečnost lidé odmítají a zaměřují se pouze na získání osobního štěstí, dochází k narušování celé společnosti. Vždyť už dnes se rodí mnoho dětí mimo manželství a nemálo matek zůstává osamoceno. Způsobuje to nejen sociální problémy, ale celé generaci dětí není nikdo schopen nahradit milující rodinné prostředí s maminkou a tatínkem.

Ve všech těžkých chvílích nám může být povzbuzením a posílením život Svaté rodiny. Maria početí Božího Syna Ježíše Krista neplánovala, bylo jí oznámeno. Hrozilo jí nejen společenské odsouzení, ale dokonce i ukamenování. Nevěděla, kde bude rodit, ani jak zabezpečí své dítě. Svatý Josef jí byl však ve všech situacích oporou. Pro každého muže tak může být vzorem, aby statečně[1] přijal odpovědnost za ženu i dítě a s tvořivou láskou se postavil všem výzvám. Maria i Josef vždy důvěřovali Bohu a ze své strany udělali vše, co v tu chvíli udělat mohli.

Někteří z vás se na nás obrací s dotazy, zda nedošlo ke změně učení církve ohledně mravní nepřípustnosti antikoncepce či umělého potratu zdravotně postižených dětí. Nepovažujme tyto jevy za výdobytek moderní společnosti. Už starověké civilizace znaly způsoby zabraňující početí či donošení dítěte. Postoj církve se po dva tisíce let nezměnil a ani změnit nemůže, protože ani lidská přirozenost ani mravní principy se nemění. Moderní technické prostředky nemění zlo na dobro, jen mohou způsobit, že dobro je plodnější a zlo ničivější.

Papež František nedávno připomněl: „Učení církve je v tomto bodě jasné. Lidský život je posvátný a nezcizitelný a zjišťování zdravotního stavu nenarozeného dítěte v děloze matky za účelem selekce je třeba rezolutně odmítat, poněvadž je výrazem nelidského způsobu myšlení schvalujícího umělé přerušení těhotenství u plodů s nejistou prognózou, který rodinám odnímá možnost přijmout, obejmout a milovat jejich nejslabší děti.“[2]

Co tedy můžeme pro nenarozené děti a jejich rodiče, případně pro lékaře, kteří jednají proti životu, dělat? I když nám srdce při myšlence na osud tisíců nenarozených dětí krvácí, nemůžeme druhým dobro vnucovat proti jejich vůli. Nedělal to ani Kristus. Bůh respektuje svobodnou vůli každého člověka, která mu byla darována při jeho početí a zůstává mu na věky. Podporu však může vyjádřit každý z nás, přičemž její formu může zvolit podle situace a možností. Doporučit můžeme zejména vroucí modlitbu, trpělivé naslouchání, tišící i povzbuzující slovo, dobrý příklad a samozřejmě nezištnou praktickou pomoc.

Za to, abychom dovedli důvěřovat Božímu plánu a nebáli se přijímat i to, co je v lidských očích nedokonalé a těžké, prosme při dnešní mši svaté a zvláště o slavnosti Zvěstování Páně.

Za to se spolu s vámi modlí a každému z vás žehnají vaši biskupové a bratři

+ Jan, + Antonín a + Josef

P. Stanislav Přibyl: Proč bychom se nesčítali?

Online sčítání lidu začne 27. března. Dobrovolným údajem je náboženská víra a příslušnost k církvi. Proč by jej věřící neměli nechat prázdný? Odpovědi naleznete v komentáři P. Stanislava Přibyla, generálního sekretáře ČBK.

Z pohledu katolické církve je příslušnost k církvi dána křtem, který je zapisován do církevních matrik. Církev tedy pro své účely pracuje s vlastními statistikami. Věc ale komplikuje několik faktů. Křestní matriky do roku 1950 jsou uloženy na úřadech obcí s rozšířenou působností, kam mají přístup jen ti, kterých se zápis v nich týká. Dohledat přesné údaje u osob narozených do roku 1950 tak prakticky nelze. Druhým úskalím byla absence zápisů v matrikách v letech komunismu, zvláště v 50. letech, kdy záznam o křtu znamenal riziko postihu.

Od roku 1990 se data o počtu pokřtěných shromažďují v ročních výkazech o úkonech duchovní správy. Odbor analýzy církevních dat ČBK s dalšími odborníky na statistiku a sociologii pracoval na odhadu pokřtěných v katolické církvi několik let a loni uveřejnil údaj, který prošel oponenturou a je akceptován odbornou veřejností. Vychází z něj, že nyní je pokřtěno v katolické církvi 4 591 000 lidí, tedy 43 % obyvatel ČR.

Stát takto členy církví neeviduje, protože k tomu nemá ani občanské, ani daňové důvody. Do poloviny 20. století bylo náboženské vyznání chápáno jako matrikový záznam podobně jako národnost nebo rodinný stav. Do nástupu komunismu se při sčítání lidu tento údaj také uváděl. Otázka se do sčítání lidu vrátila až po roce 1991. V té době ovšem nebyla chápána jako matrikový záznam, nýbrž jako prohlášení dané osoby, jímž se k náboženství a církvi hlásila. Za věřící se tehdy označilo více než 4,5 mil. obyvatel a ke katolické církvi se přihlásilo přes 4 miliony osob. V roce 2001 se k vyznání přihlásilo o jeden a čtvrt milionu lidí méně, stejný procentní pokles zaznamenal počet hlásících se ke katolické církvi.

Mlčící polovina

Při sčítání v roce 2011 se otázka vyznání stala dobrovolnou a 44,7 % sčítaných na ni neodpovědělo. Z těch, kteří vyznání uvedli, se 1,082 milionu přihlásilo ke katolické církvi. A toto číslo považují úřady i společenské vědy za počet katolíků u nás. Kolik dalších věřících zůstalo v oné mlčící polovině, se neví. Jak se tedy letos postavit k otázce na náboženské vyznání a příslušnost k církvi? Rád bych každého z nás vyzval, abychom –jsme-li pokřtěni v katolické církvi – vyplnili údaj v kolonce B10 tak, že zaškrtneme text: Věřící – hlásící se k církvi a pod tím napsali buď římskokatolická církev, nebo řeckokatolická církev podle toho, ke které tradici se hlásíme.

Počítejte s námi

Je to důležité. Čím méně katolíků se k církvi přihlásí, tím menší bude v očích státu. Stane se méně významným partnerem, s nímž se méně počítá a jehož hlas bude méně slyšet. A proč by to mělo trápit církev, když má své vlastní statistiky? Odpovědí je stejný důvod. Bude-li při sčítání přihlášeno málo věřících, budeme mít menší možnost ovlivnit dění ve společnosti, které bezesporu zasahuje i do oblasti naší víry. Jde třeba o vzdělávání, podporu sociálních programů i o zachování etických východisek právního systému, péči o kulturní dědictví a další.

Další námitkou může být, že církev o žádné statistiky nemá usilovat, protože má být ve společnosti kvasem a hořčičným zrnem. To jistě ano, ale nevěřící společnost takto neuvažuje, kvas bez větších potíží nahradí něčím jiným a hořčičné zrno bude poměřováno spíše svou velikostí než svou vnitřní silou.

Okrajová není ani námitka, že církev je zdiskreditovaná, a proto si nezaslouží, abych se k ní přihlásil. Ano, lidská stránka církve nemusí být vždy vábná, nepřestává ale být společenstvím více či méně hříšných lidí kolem Krista. Kristovi učedníci jsou posláni do světa, mají v něm tedy své místo. Církev stále potřebuje obnovu, ale tím, že se od ní distancujeme, jí nepomůžeme. Nechť má ve společnosti svůj vliv, my se pak především úsilím o vlastní svatost snažme o její lepší kredit.

Další námitka může být biblická. Králi Davidovi bylo přičítáno za hřích, že spočítal svůj lid (1 Kron 21,1-27). Jeho ambicí však spíše bylo postavit se naroveň Hospodinu tím, že bude znát počet svého lidu. To jistě není náš úmysl. Naopak jsme vděčni za sčítání, které se konalo za císaře Augusta (Lk 2,1-7). Díky němu se Ježíš narodil v Betlémě a s velkou mírou jistoty víme kdy. Dějiny spásy se zde protnuly s dějinami světa a lidstva.

Rád bych vás tedy všechny poprosil: Dejme při sčítání lidu najevo, že jsme katolíci. Řekněme společnosti: Počítejte s námi. A rád vyjadřuji přesvědčení, že nám to Bůh připočte k dobru.

Text vyšel v Katolickém týdeníku 2021/12

Slovo arcibiskupa Graubnera ke zpřísněným opatřením

Využívejme možnosti účastnit se bohoslužeb i ve všední dny, modleme se růženec a prosme o přímluvu naše české a diecézní patrony i kandidáty blahořečení, avšak neobcházejme opatření a nehazardujme s lidskými životy, píše olomoucký arcibiskup k zavedení zpřísněných opatření v boji s koronavirovou pandemií.

Milí bratři a sestry,

rozhodnutím vlády se počínaje pondělkem 1. března 2021 zpřísňují některá opatření v boji proti pandemii. Omezení dotýkající se bohoslužeb zůstávají stejná jako v předchozích týdnech: Obsazenost maximálně 10 % kapacity, povinnost užívat respirátory nebo zdravotnické roušky, dodržovat rozestupy 2 metry, desinfekce rukou, omezení společného zpěvu. Naléhavě vás žádám, abychom tato opatření důsledně dodržovali. Važme si toho, že se dále můžeme setkávat, byť v omezené míře. Obcházeni a nerespektování opatření není uměním ani hrdinstvím, ale naopak hazardem s lidskými životy.

V některých farnostech se všichni nedostanou na mši svatou každou neděli. Využívejte, prosím, i všedních dnů k účasti na mši svaté či aspoň k tiché adoraci.

Pokračujme v modlitbě růžence na úmysl ukončení pandemie a obrácení lidských srdcí k Bohu každý den večer ve 20.00 hodin, jak jsme k tomu vybídli už dříve spolu s ostatními biskupy. S důvěrou a nadějí v Boží pomoc a jeho milosrdenství prosme o přímluvu naše české a diecézní patrony i naše kandidáty blahořečení.

Kéž tento mimořádný způsob prožívání postní doby přispěje k našemu posvěcení a připraví nás na velikonoční radost.

K tomu ze srdce žehná

+ Jan Graubner, arcibiskup olomoucký

V Olomouci 27. 2. 2021
(převzato z www.ado.cz)