kostel P.Marie

historie kostela


Krásný barokní kostel P. Marie se nachází na Riegrově nám. Archeologické nálezy potvrzují, že toto místo s okolím kostela je nejdříve osídleným územím Kroměříže. Sem je lokalizována původní slovanská trhová osada z 9. – 10. století. Kostel se zde předpokládá již v románském období; nasvědčuje tomu i věž, jediný zbytek původní stavby. V závěti olomouckého biskupa Roberta z let 1232-40 se uvádí, že v Kroměříži byla kaple, zřejmě na místě dnešního kostela P. Marie.

Na základě starší stavby postavil nový gotický kostel olomoucký biskup Bruno ze Schaumburka, který spravoval olomouckou diecézi v letech 1245-81.

V období husitských válek bylo město dobyto husity a kostel se dostal do jejich rukou. Jakmile však biskup Turzo /1496-1540/ vyplatil město a panství, přešel i kostel P. Marie znovu pod církev katolickou. Husitství přešlo u nás v utrakvismus podobný protestanství Lutherovu. Za biskupů Jana Doubravského /1541-53/ a Viléma Prusinovského /1565-72/ počet protestantů ve městě vzrostl, ale panujícím náboženstvím bylo katolictví. Jeho jasné vítězství a upevnění nejen ve městě, ale na Moravě vůbec znamená období panování biskupa Františka Dietrichštejna /1599-1636/.

Do poklidného života města rušivě zasáhla třicetiletá válka. R. 1643 bylo město dobyto vojskem švédského generála Torstensona a lutherskými Valachy, bylo vydrancováno a vypáleno. Také kostel vyhořel, zůstaly jenom holé zdi a očazená klenba, zvony se roztavily a spadly do trosek. Na jeho obnovu nebylo pro všeobecnou bídu pomyšlení, proto v l. 1643-51 se. bohoslužby konaly v kostele sv. Mořice. Teprve po r. 1651 se začalo s opravami, které pokračovaly za biskupa Karla Lichtenštejna-Kastelkorna /1664-95/ za jeho vydatného materiálního přispění V r. l675 byla na věž nasazena makovice s pamětním nápisem a tím byla oprava dokončena.. R. 1686 věnovala obec kostelu hodiny z radnice. Brzy se však ukázalo, že kostel je málo prostorný, proto se začalo jedna o vybudování nového. O stavbu nového kostela žádal děkan Jan Josef Hanel, dokonce r.1723 předložil obci hotové plány. Ta nejprve odmítla, ale nakonec ke stavbě svolila.

Dne 29.6. 1724 položil základní kámen k novostavbě sám biskup Schrattenbach /1711-38/. Autorem projektu byl ředitel biskupské stavební kanceláře Ignác Cyrani von Bolleshaus, který poznal italskou architekturu za studií v Římě. V našem městě projektoval nejvýznamnější. stavby barokního období – piaristický kostel sv. Jana Křtitele, kapli bolestné P. Marie při chrámu sv. Mořice, přestavbu kostela P. Marie i emeritního domu. Bývá mu též připisováno architektonické řešení stříleckého hřbitova.

Provedení stavby kostela P. Marie zajišťoval knížecí biskupský stavitel V Pleška. Starý kostel byl rozebrán, do novostavby byla pojata pouze gotická věž vysoká 42 m. Na ni byly již r.1726 dány hodiny. Dostavěný kostel vysvětil světící biskup olomoucký dne 1. května 1736.

Kostel bývá považován za variantu dispozice chrámu sv. Klimenta v pražském Klementinu z r. 1711. Má obdélníkový půdorys, uzavřený půlkruhovým kněžištěm. K němu přiléhají dva boční přístavky. Od hlavní lodi jsou oddělena krajní pole-kněžišťové a kruchtové – sloupy a pilíři. Z vnějšku pozorujeme přízemní pásovou rustiku a dvoupatrovou hlavní fasádu se zdvojenými pilastry. Budova je zastřešena sedlově, věž je zakončena cibulí, lucernou a makovicí.

K vnitřní výzdobě bylo použito několika oltářů z původního kostela, včetně hlavního oltáře. Vybudování dvou rozměrných bočních oltářů sv. Anny a sv. Mikuláše, provedl před r. 1740 slavný Ondřej Zahner /1675-1753/, olomoucký umělec, tvůrce tamního sloupu sv. Trojice. Hlavní oltář byl nahrazen až v 60. letech 18. st. prací Františka Hiernla /1727-73/, významného sochaře, který se usadil v Kroměříži. V našem městě je jeho dílem ještě tabernákl v zámecké kapli sv. Šebastiána a olověný náhrobek biskupa Eghka v kapli Bolestné P. Marie při chrámu sv. Mořice. V boční kapli je zajímavý oltář čtrnácti Božích pomocníků, kteří jsou zde zobrazeni jako květy stromu. Oltář zdobí starý obraz P. Marie Pomocné. Na kazatelně si všimněme překrásné sochy Imaculaty a čtyř evangelistů.

Ve. starém kostele byly sklípky, do nichž se pochovávali zemřelí z předních měšťanských rodin. Svědčí o tom zápis o smrti z r. 1662: „Pochován u Matky Boží v kapli sv. Vavřince, kdež se předkové jeho i celý rod klade.“ Pohřby se konaly i v novém kostele, ale stále řidčeji, protože farnímu kostelu začali konkurovat františkáni, kteří měli hrobkové hřbitovní kaple na novém hřbitově vedle svého kláštera na Oskoli /dnešní octárna/.

Malířská výzdoba není tak významná jako např. v kostele Sv. Jana Křtitele. Nejhodnotnější je malý obraz Matky Boží na hlavním oltáři od Josefa Führicha z r. 1838 a Nanebevzetí P. Marie nad hlavní oltářem, připisovaný F.A. Maulbertschovi /1724-90/. Tento významný umělec doby Marie Terezie vynikl především jako tvůrce fresek, v našem městě vyzdobil strop manského sálu na zámku. Jako druhý možný autor obrazu z farního kostela je uváděn J.J. Etgens /1693- 1757/ jehož freska zdobí kopuli kostele sv. Jana Křtitele. Dobrou úroveň má obraz sv. Kateřiny z 80. let 18. st. Je umístěn na oltáři čtrnácti Božích pomocníků, který má pozoruhodnou sochařskou výzdobu.

Velké obrazy na postranních oltářích v lodi, na oltáři sv. Mikuláše a P.M. /sv.Kateřina/, nesou stopy robustnosti a patosu zlidovělého stylu pozdního baroka.

V r. 1788 vichřice poškodila kostelní věž, která musela být i s hodinami snesena, a na holé zdivo dána nízká šindelová střecha. Teprve r.1823 byla opravena za přispění města, arcibiskupa Rudolfa Jana /1819 -1831/ a farníků. Větrná smršť ji znovu poškodila r.1889, tentokrát byla oprava provedena hned v následujícím roce. V 1. 1918- 25 byl kostel opraven uvnitř díky děkanu Cyrilu Bařinkovi. Za 1. svět. války byl sice ochuzen rekvizicí zvonů, ale brzy byly ze sbírek koupeny nové.

/interiér/. Byly zde instalovány též nové lavice a vytápění. V r. 1966 byly pořízeny obětní oltář, ambon a kredenční stolek podle návrhů arch. Fr. Šlapety. V r. 1975 byly přestavěny a rozšířeny varhany mistrem Karlem Zadákem z Brna. Mají 37 hracích rejstříků 3 manuálový hrací stůl.

Město Kroměříž bylo po staletí proslulé bohatým hudebním životem, který se soustřeďoval na zámku a v kostelích. Např. biskup Karel Lichtenštejn měl na zámku kapelu, která snesla srovnání s císařskou. Jejími kapelníky byli vynikající hudebníci Fr. Biber nebo P.J. Vejvanovský. O vysoké hudební produkci svědčí zámecky hudební archiv, jehož součástí je i hudební archív kostela P. Marie. Získal jej zámecký archivář A. Breitenbacher od děkana kolegiální kapituly a faráře u P. Marie C. Bařinky a r. 1927 jej dal dopravit na zámek. Sbírka dokládá vysokou úroveň zvláště místních skladatelů J. L. Konertha /1784-1865/, F.M. Lorence /1800-63/ nebo K. Cigny /1819-80/.

U kostela P. Marie byla zřízena farní škola, spravovaná děkanem. První dochované zprávy o ní pocházejí z r. 1320. Pravděpodobně se v ní učil i slavný kroměřížský rodák Jan Milíč z Kroměříže /kol. 1320-74/, proslulý kazatel a předchůdce M. Jana Husa. Za husitských válek přešla škola do rukou husitů, ale po nástupu biskupa Turza se znova pokatoličtila. Rektor školy býval váženou osobou ve městě. Učilo se zde až do r. 1751, kdy byla škola přestěhována na Nový rynk.

Ke kostelu patřil odedávna hřbitov kde se pohřbívalo až do r. 1788. Byla zde také kostnice. Proti Židovně byl ohrazen zdí, kterou dal r.1680 vybudovat biskup Karel Lichtenštejn. Zeď byla ve výklencích zdobena krásnými malbami. Na zrušeném hřbitově vybudovalo město kol r.1800 domy pro ponocné, ale na žádost děkana Ant. Schildera je r. 1835 zbořilo.

Podle tradice prý vznikla u kostele P. Marie kaple sv. Michala, a to již kolem r. 1200. Za jejího budovatele byl označen jistý Michal z Kravař. Za biskupa Turza, kolem r.1500, byla přestavěna v renesančním stylu a patřila literátům. Za třicetileté války spolu s kostelem vyhořela, za biskupa Karla Lichtenštejna byla přestavěna a vyzdobena štukami /l687/. Když císař Josef II.. zrušil všechny literátské družiny, kostelík byl odsvěcen, zavřen a pobořen. Poblíž kostelíka byla v hradbách branka, kterou byla s městem spojena židovská obec.

Vedle kostela si můžeme prohlédnout pěknou barokní budovu děkanství zbudovanou r. 1738 biskupem Schrattenbachem. Starší budova totiž r. 1643 vyhořela a město ji opravilo nepříliš důkladně. Architektem této přestavby byl zřejmě Ignác Cyrani von Bolleshaus, autor projektu farního kostela a dalších významných staveb barokní Kroměříže. Jednopatrová budova s mansardovou střechou má dva boční vchody, které zajišťují spojení ve vnitřním prostoru domu. Prostřední, portálek vede do kaple, zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Kaple má oválný půdorys s kopulí, zdobenou Etgensovou freskou s ústřední postavou Jana Nepomuckého. Ve čtyřech rozích jsou namalovány alegorie čtyř ctností. Dílo připomíná freskovou výzdobu kostela sv. Jana Křtitele. Kaple byla koncem 18. stol. proměněna na vojenské skladiště. Děkanu A. Schilderovi se však podařilo, že byla r. 1838 znovu upravena na bohoslužby a vysvěcena. Celá budova sloužila jako emeritní dům, tj. příbytek starých kněží z celé diecéze.

Přestavba byla financována z odkazu vyškovského děkana V.A. Neupaura. R.1785 byl emeritní dům císařským dekretem zrušen, obnovil, jej až r. 1854 arcibiskup Fürstenberg /1853- 92/. K domu přiléhá farní zahrada, jež je na jižní stráně ohraničena dobře zachovalými hradbami.

Před kostelem, směrem k židovně je. kamenný kříž z r. 1764, opravený v letech 1549 a 1897.Kostel Panny Marie a jeho okolí jsou místem, kde k nám promlouvá dávná historie. Jak málo o ní víme! Jak jsme často zahleděni do naší neklidné doby, která za jediný znak pokroku považuje technickou vyspělost a výkonnost průmyslu. Věřme, že mladá generace se poučí z pošetilosti svých rodičů a naučí se obracet do historie, naučí se chápat zákonitosti vývoje lidské společnosti i lidského života. Jen to jsou předpoklady důstojné a smysluplné budoucnosti.

MUDr.Karel Petráš

KNĚŽÍ VE FARNOSTI OD 20. STOLETÍ

Vojtěch Zapletal             1908 – ?    katecheta
Jan Schneider                14. 1. 1909 – ? 17. 1. 1917   farář
Cyril Bařinka                   1. 5. 1917 – ? 28. 3. 1934 farář,děkan
František Mikulka            1918 – 1941   kaplan
Jan Ležatka                     1925 – ?   katecheta
Josef Kaláb                     1927 – ?   kaplan
Petr Bartošík                   1927 – 1944   profesor náboženství AG
Jan Horák                        1930   kaplan
Jaroslav Kunštátský        1933 – 1. 8. 1937   kaplan
František Kutal                1934 – 1. 7. 1936   farář od 1. 10. 1934 děkan
Inocenc Obdržálek          1. 7. 1936 – ? 22. 10. 1939   farář, děkan
Alois Šebela   říjen          1938 – ?   kaplan
Josef Krýbl                      říjen 1938 – ? kaplan
Josef Krajíček                 1939 – ?  kaplan
František Klobouk          14. 6. 1939 – ? 4. 10. 1949  farář, děkan
Jan Bartek                       1941 – ? 29. 7. 1985  kaplan, od 19. 9. 1950 farář
                                        od 1. 1. 1963 děkan
Josef Mikulík                  1939- ? 27. 1. 2001 kaplan
                                        v důchodu od 31.3. 195?
Viktor Rupert                  1951 – 1953  kaplan (předtím katecheta)
Karel Jelšík (OFM)         1.9. 1952 – 1. 10. 1954 kaplan
                                        (předtím pracoval v cihelně 1.8. 1955- 1. 6. 1957   
Josef Valach                   1. 8. 1954 – 1. 2. 1973  Kaplan
Jan Veselka                    1. 8. 1957 – 1. 10. 1968  kaplan  (předtím pracoval v cukrovaru)
Josef Smékal                 (SDB) ; 1968 -1971  Kaplan
Josef Hladiš                    1. 8. 1971 – 15. 2. 1976  Kaplan
Josef Pikna                     1. 9. 1973 – ?  místoděkan
Alois Brázda                    březen 1973 – 1. 7. 1974  novokněz –kaplan
Tomáš Perún                  září 1974 – 1. 1. 1975  novokněz –kaplan
Pavel Kupka                   15. 2. 1976 – 1977 ; Kaplan
František Pěnčík             1. 1. 1977 – 1. 5. 1982  kaplan
Valentin Rafaja               1978 – ? 31. 3. 1985  kaplan
Zdeněk Libosvár             1. 1. 1979 – 1991  místoděkan
                                       od 1. 2. 1979 děkan
Jan Žaluda                     1. 6. 1982 – 1. 7. 1984  Kaplan
Alois Peroutka                1. 8. 1984 – 15. 3. 1986  novokněz –kaplan
Petr Skácel                     ? – 1. 7. 1987  kaplan
Jiří Chovanec                  ? – 1. 2. 1990  kaplan
Zdeněk Pluhař                1. 7. 1987 – 1. 7. 1988  kaplan
Eduard Krumpolc            1. 2. 1990 – 1. 9. 1991 kaplan

Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné

Zdeněk Čížkovský  1. 4. 1991 – 1. 10. 1994 farář, poté jako
                                kaplan 1. 1. 2002 – ? 26.11. 2004
                        (do března 1991 působil 40 let v Africe u kmene Zulu)
Piotr Koloch            10. 7. 1991 – 1. 7. 2005 kaplan
Günther Ecklbauer 30. 5.1992 – 1. 9. 2002  svěcení v našem kostele – kaplan,
                                od 1. 10. 1994 farář
Grzegorz Żywczok 1. 7. 1994 – 1. 10. 1994  svěcení v našem kostele – kaplan
Karl Zaiser              1. 9. 1994 – 1. 9. 2002 kaplan
Martin Sedloň           1. 6. 1999- 1. 8. 2000 jáhen
                                 od 4. 12. 1999 novokněz – kaplan
Roman Musil            1. 7. 2000- 10. 9. 2001  jáhen, kněžské svěcení 8. 9. 2001 v Klokotech
Mariusz Piwowarczyk 1. 10. 2001 – 30. 6. 2010 kaplan
Marek Adamczuk     1. 9. 2002 – 30. 6. 2010 administrátor
Krystof Henriko        1. 3. 2007- 1. 7. 2009 kaplan (pův. Krzysztof Kokot)
Piotr Koloch              1. 7. 2009- 30. 6. 2010 kaplan
Vlastimil Kadlec       1. 9. 2009 – 30. 6. 2010 jáhen, kaplan

 Diecézní kněží od roku 2010

 Vít Hlavica 1. 7. 2010 – 30.6.2018 farář; od 1.7.2018 farář ve Vizovicích
Mons. Mgr. Vojtěch Šíma1 . 7. 2010 – 30. 6. 2013ve farnosti vypomáhal a bydlel
Ph.D. Karel Skočovský     1. 7. 2014 –kaplan; od září 2015 – studia v Římě
Ing. Mgr. Josef Slezák  1. 7. 2015 – 30.6.2016kaplan  (*10.4.1975) Od 1.7.2016 farář v Jevíčku
P.          P.Bohumil Kundl  1.7.2018 – farář (dosud farář ve Spytihněvi)
P. Karel Hořák     1.7.2018 –kaplan (dosud farář v Hošťálkové)  

Kněží ve farnosti do 20. století

1315   Theodorus  1617  Valentinus  1687  Martinus Ignacius Michalík
1353   Magister Henricus  1618  Paulus Stoller  1694  Urbanus Heger
1363   Jan de Boskovic  1624  Georgius Postmitius  1699  Paulus Josephus Jaroš
1414   Joannes Mascho  1627  Christophorus Vervicius  1720  Joannes Josephus Hané
1566   Venceslaus  1633  Joannes Opolský  1740  Joannes Franciscus Hertl
1523   Nicolous  1638  Venceslaus Schranius  1750  Henricus Alois Kraus
1558   Martin z Budějovic  1640  Adamus Dobrodinsky  1758  Jindřich Hoffer
1559   Jakub Vrabec  1643  Stanislaus Vojtěchovský  1770  Joannes Leopoldus Hay
1568   Jan Rychter  1645  Joannes Franciscus Mentzel  1775  Joannes Nep. Geering
1571   Jan Voják  1647  Melchior Pollinger  1792  Adamus Butr
1588   Paulus Draschovius  1649  Joannes Victorius Slovatius  1801  Ignasius Görlich
1599   Venceslaus Bohemus  1657  Joannes Bernourius Cosmo  1809  Franciscus Arcin
1602   Jan Kozel  1662  Mathias Berkota  1814  Joannes Skallnik
1603   Georgius Šoševius  1666  Nikolaus Franciscus Faber  1820  Antonius Schilder
1604   Vincentius Vavrius  1673  Andreas Ricci  1855  Joannes Fiala
1607   Mathias Šamborius  1674  Joannes Franciscus Hranický  1886  Fridericus Kaum
1609   Henricus Milvius  1675  Udalvicus de Markt  
1610   Stanislaus Rudinský  1685  Sebastian Valentin Toni

Oltář 14ti Svatých pomocníků

 Jedná se o hodnotnou řezbářskou práci z období mezi lety 1715-1720. Autorství je přisuzováno Davidu Zurnovi z Olomouce nebo Lorenci Štadlerovi. Oltář byl do kostela přenesen z původního kostela ze 13. století, který byl při obsazení města Švédy a Valachy v polovině 17. století vyrabován a vypálen.  Rozměrný, plošně řešený rostlinný motiv v podobě akantových listů, tvoří podklad pro uctívaný obraz Panny Marie s Dítětem, který je tradičně vsazen do středu kompozice. Kolem něj jsou jakoby jeho květy rovnoměrně rozestavěny plastické figury čtrnácti pomocníků, přičemž každá z nich je vybavena příslušnými atributy včetně latinského jména daného světce či světice*.

Na oltáři je ještě obraz svatého Josefa, pěstouna Páně – ten se nepočítá ke 14 pomocníkům, ale je mocným pomocníkem ve všech záležitostech a ochráncem katolické církve.

Restaurátorské práce prováděla akademická sochařka a restaurátorka MgrA Kateřina Čiháková Myšková z Chlumce nad Cidlinou.
Na financování restaurátorských prací byly v letech 2013 až 2017 podány žádosti o dotaci na Ministerstvo kultury ČR a v roce 2015 i o dotaci z Krajského úřadu ve Zlíně.

S restaurováním se započalo v roce 2013 první etapou – restaurování 3 postav: sv. Erasma, sv. Eustacha a sv. Blažeje, pokračovalo v roce 2014 restaurováním postav sv. Víta, sv. Kateřiny a sv. Floriána.
V roce 2015 bylo započato s restaurováním nosné konstrukce a podloží oltáře s ornamentální výzdobou, která byla vzhledem k finanční náročnosti rozložena do dvou let. Po jejím ukončení pokračovalo restaurování zbylých osmi postav.

Celkové náklady činily 1 647.375,- Kč a byly uhrazeny z příspěvku Ministerstva kultury ČR, dotací z Fondu kultury Zlínského kraje a ze sbírek Římskokatolické farnosti Panny Marie Kroměříž.

Restaurátorské práce byly dokončeny v listopadu 2017.

Farnost vydala v roce 2015 brožurku „Pobožnost ke svatým čtrnácti pomocníkům“. Je zde původní oltář před restaurací a obssahuje texty z knihy „O čtrnácti svatých pomocnících a o jejich klášteře v Kadani nad Ohří“, vydané v roce 1948, vlastnoručně přepsané profesorem Vincencem Drápalem. Ten ji věnoval jednomu našemu farníkovi, který ji dal k dispozici, aby pomohl s financováním restaurování našeho oltáře. Doporučený příspěvek byl 15 Kč.

Po dokončení restaurování oltáře budou k dispozici návštěvníkům fotografie restaurovaného oltáře s popisem jednotlivých soch.

* Nejvýše ve svatozáři je – svatý Kryštof s Ježíškem na rameni; – svatý Pantaleon (hřeb v hlavě); – svatý Achác (kříž a trnová koruna); – svatá Barbora (kalich); – svatý Dionýz – Diviš (hlava); – svatý Cyriak (mlýnské kolo); – svatá Markéta (pes); – svatý Jiljí (srnka); – svatý Florián (vědro); 10 – svatý Vít (kohout); 11 – svatá Kateřina (kolo); 12 – svatý Eustach (jelení hlava); 13 – svatý Erasmus (střeva na cívce); 14 – svatý Blažej (překřížené svíce).
Na oltáři je ještě obraz sv. Josefa-pěstouna Páně- ten se nepočítá ke 14 pomocníkům, ale je mocným pomocníkem ve všech záležitostech a ochráncem katolické církve.

Oltář 14ti Božích pomocníků

Opravy ve farnosti

Schody do farní budovy (2015)

Střecha farní budovy (etapa 2014)

Uskutečnilo se výběrové řízení, vyhrála firma H & B delta ze Vsetína. První etapa prací v hodnotě 2.880.000,- Kč zahrnuje střechu ze zahrady včetně oprav střechy nad průjezdem. Při demontáži měděných plechů, které měly být po očištění vráceny zpět, bylo zjištěno, že jejich stav je natolik špatný, že je nelze znovu použít. Proto se cena navyšuje o cca 300.000,- ke dni 23. 5. 2014.

informace o dění ve farnosti, zprávy, pořad bohoslužebb