Když dva dělají totéž

Jedno naše staré přísloví říká, že „když dva dělají totéž, není to totéž“. Přestože technicky mohou lidé pracovat naprosto stejně, rozdíl bude vždy v jejich vnitřním postoji k dílu, v emotivním náboji, s nímž pracují, nebo v odlišné motivaci, se kterou k činnosti přistupují.
A právě onen vnitřní postoj, naladění i stav naší psychiky se zapisují do každé lidské činnosti a nemálo ovlivňují její výsledek. Zapisují se tzv. mezi řádky. A vnímaví lidé dovedou číst mezi řádky, a tak poznají, že i když spisovatel píše naprosto vymyšlený příběh, mezi řádky je cítit jeho osobnost. Podobně každý řečník, byť mluví o jakémkoli tématu, prozradí mezi řádky pozorným posluchačům velmi mnoho sám o sobě. Přístup k dílu se pozná v práci každého umělce i řemeslníka. Jde o nezaměnitelný rukopis postoje každého jednotlivého člověka. Ruka milující matky hladí své nemocné dítě úplně jinak, než je pohladí ředitelka nadace pro postižené děti. První ženě jde při pohlazení vždy o dítě, druhé ženě může jít jen o reklamu.
Tedy nikoli činnost rukou, ale obsah lidského nitra, nikoli spousta pěkných slov, ale úmysl je tím, co oceňuje Bůh, co dává dílu hodnotu a co prospívá člověku. Písmo svaté říká, že člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí do srdce. (1S 16,7) To opravdu podstatné se v lidském životě píše vždy mezi řádky.
o. Bohumil

Zpět