Archiv rubriky: informace ostatní

zprávy z jiných webů týkající se života církve a křesťanů

O kávě, papežských botách a korbě náklaďáku

16. května 2020 Studio Radim Autor: Michal Štverák

Karel Skočovský vyrůstal ve Slušovicích. Do gymnázia chodil v Kroměříži, pak studoval psychologii v Brně, následně teologii v Olomouci a nechal se vysvětit na kněze.

Část studia teologie strávil v Římě ještě jako bohoslovec a nějaký čas po vysvěcení se do Říma vrátil studovat na papežském Institutu Jana Pavla II. Své odborné zalíbení našel v teologii těla.

V rozhovoru s Michalem Štverákem se dotýká toho, co jej do Říma vedlo, jaké poklady a krásy v Římě našel a které události a osobnosti byly pro něj inspirující. Protože se po dostudování stal kaplanem v Zábřehu, popisuje také své první zážitky v novém působišti včetně svých specifických potíží se zavazadly.

Zpět

Modleme se za déšť, vybízí arcibiskup Graubner

Současná epidemie ochromila náš život, ale také upoutala naši pozornost, a tak si téměř nevšímáme mimořádného sucha a hrozící neúrody, píše arcibiskup Jan Graubner kněžím své arcidiecéze – a jejich prostřednictvím také všem věřícím – před dnešním svátkem sv. Marka.

„Naši předkové slavívali jarní prosebné dny s posty a procesím do polí, kdy prosili za příhodný déšť a požehnanou úrodu. I když nemůžeme konat prosebná procesí, vyjděte si, prosím, do polí sami na procházku a modlete se cestou,“ píše olomoucký arcibiskup kněžím a dodává: „K podobným soukromým vycházkám s modlitbou vyzvěte i své farníky.“

Stejně tak je podle něj třeba se za déšť modlit při bohoslužbách v kostelích a využít při tom jak zvláštní mešní formulář, tak brožurku modliteb a písní za déšť. Svůj list pak arcibiskup Graubner zakončuje vyjádřením vděčnosti za osobní zapojení kněží i farníků a všem ze srdce žehná.

zpět

Zásady pro slavení Svatého týdne a Velikonočního tridua 2020

Prosíme kněze, aby věnovali pozornost vyjádřením jednotlivých biskupů, kteří zde uvedené údaje mohou v některých bodech zpřesnit. 

1. Všeobecné zásady

  • Kněží mají slavit obřady Svatého týdne bez účasti lidu, tj. s jedním nebo dvěma přisluhujícími (např. jáhnem, akolytou, ministrantem). Vzhledem k současné situaci není vhodné, aby přisluhujícím byl někdo z dětí nebo starší 65 let apod. Z hygienických důvodů je lepší, pokud kněz např. čte z misálu položeného na oltáři, než aby mu ho přisluhující držel u sedadla.
  • Kněží, kteří by obřady slavili zcela bez přisluhujících, mohou zvážit, zda nedat přednost Denní modlitbě církve, jak to rubriky předpokládají.
  • Koncelebrace např. faráře a kaplana při obřadech velikonočního tridua spolu s jedním přisluhujícím je i za stávajících opatření možná. V případě tří kněží by asistenci vykonali koncelebranti, aby byl zachován maximální počet tří účastníků bohoslužby (samozřejmě za dodržení potřebných hygienických opatření). Toto pravidlo platí při obdobných zmínkách i dále.
  • Při bohoslužbách s přisluhujícím či koncelebrovaných je potřeba dodržovat v této době nařízená opatření: rouška na ústech, dostatečný odstup mezi lidmi apod.
  • Při slavení eucharistie se doporučuje použít palu nejen na přikrytí kalicha, ale i na přikrytí patény; týká se to jak bohoslužeb slavených s přisluhujícím, tak koncelebrovaných.
  • V případě koncelebrujících kněží je vhodné, aby celou eucharistickou modlitbu říkal předsedající sám.
  • Při všech bohoslužbách se vynechává pozdravení pokoje.
  • Eucharistie přisluhujícímu se podává pod způsobou chleba na ruku, případní koncelebranti přijímají podobojí namáčením, předsedající přijímá krev Páně po přijímání koncelebrantů a také purifikuje. Je potřeba dbát na používání čistých purifikatorií i na jejich náležité praní. Je-li někde důvod k větší obezřetnosti, je možné použít dva kalichy a popř. i dvě patény.
  • Věřícím je třeba oznámit začátek bohoslužeb, aby se mohli připojit v modlitbě.
  • Základním úkolem pastýřů je vést věřící v tyto dny k modlitbě, zvláštním způsobem by se měla doporučovat modlitba hodin (Denní modlitba církve).
  • Kde je to možné s ohledem na technické prostředky a také s ohledem na důstojnost a krásu liturgie bez lidu, je možné bohoslužby přenášet přímým přenosem, není však dovoleno nabídnout věřícím k dispozici jejich záznam. V případě, že se bohoslužba z farního kostela přenáší, je homilie povinná.
  • Liturgická komise ve spolupráci s Liturgie.cz představí bezprostředně po 5. neděli postní podrobnější podporu pro osobní a rodinnou modlitbu.

2. Svátost smíření před Velikonocemi

  • Apoštolská penitenciárie v Poznámce o svátosti smíření v situaci současné pandemie mimo jiné uvádí, že „přísluší diecéznímu biskupovi, aby pro kněze a kajícníky stanovil rozumná opatření, která mají platit při individuálním slavení svátosti smíření, jakými jsou prostorné místo mimo zpovědnici, dodržení dostatečné vzdálenosti, použití ochranných masek, aniž by však byla ohrožena absolutní pozornost věnovaná zachování zpovědního tajemství a patřičné diskrétnosti.“
  • Je možné také připomenout důležitost dokonalé lítosti, kterou zmiňuje Apoštolská penitenciárie v Poznámce o svátosti smíření v situaci současné pandemie: „Tam, kde se jednotliví věřící ocitli v bolestné nemožnosti přijímat svátostné rozhřešení, je třeba připomenout, že dokonalá lítost, vycházející z lásky k Bohu milovanému nade všechno, vyjádřená upřímnou žádostí o odpuštění (takovou, jakou je kajícník v této chvíli schopen projevit) a doprovázená votum confessionis, tj. pevným předsevzetím jít co nejdříve ke svátostné zpovědi, získává odpuštění hříchů, a to i smrtelných (srov. KKC, č. 1452).“
  • Pokud budou trvat současná restriktivní opatření, kněží mohou požádat věřící, aby s ohledem na pandemii odložili svátost smíření na dobu po Velikonocích. Je potřeba, aby faráři svým farníkům oznámili, jak bude tato věc upravena v jejich farnosti. Budou přihlížet mimo jiné k věku a zdraví jak svému, tak farníků.

3. Květná neděle

  • Bohoslužba za účasti jednoho nebo dvou přisluhujících se smí konat v katedrálách, farních kostelích, případně na dalších místech; avšak vždy pouze uvnitř budovy.
  • Použije se jednoduchý vstup (třetí způsob dle misálu – Český misál 2015, s. 129), kněz může požehnat ratolesti po úvodním pozdravu žehnací modlitbou uvedenou v misále (Český misál 2015, s. 124). Čtení o vjezdu do Jeruzaléma se vynechává.
  • Podle vhodnosti může kněz požehnat více ratolestí, které si věřící budou moci, až to bude možné, odnést domů.

4. Mše při svěcení olejů

  • Mše při svěcení olejů se koná jako obvykle ve čtvrtek Svatého týdne bez účasti kněží
    a věřících, s jedním nebo dvěma přisluhujícími.
  • Možnost vyzvednutí posvátných olejů bude kněžím oznámena jednotlivými biskupy. Oleje požehnané před loňskými Velikonocemi je třeba prozatím uchovat.
  • Obnova kněžských závazků se při této mši vynechá. Kněží budou moci kněžské závazky obnovit formou soukromé modlitby ve svých farnostech při večerní mši na památku Večeře Páně, popř. při nešporách.

5. Mše na památku Večeře Páně

  • Kněz, který neslaví mši na památku Večeře Páně, se jako obvykle v tento den místo toho modlí nešpory.
  • Kněžím se letos mimořádně dovoluje, aby tuto mši slavili bez účasti lidu, tedy s jedním nebo dvěma přisluhujícími.
  • Tuto mši je možné slavit na kterémkoli vhodném místě.
  • Vynechává se mytí nohou.
  • Pro jeho specifikou podobu je vhodné použít římský kánon.
  • Po mši svaté se nekoná přenesení Nejsvětější svátosti. Eucharistie po celé triduum zůstává v hlavním svatostánku. Oltář se odhalí jako obvykle.
  • Kněží mohou obnovit své kněžské závazky po evangeliu či homilii; pokud se modlí nešpory, mohou obnovu slibů zařadit před kantikum Panny Marie – viz níže.

6. Památka umučení Páně na Velký pátek

  • Kněz, který neslaví Památku umučení Páně, se jako obvykle v tento den místo toho modlí nešpory.
  • Památka umučení Páně se slaví jen v katedrálách a farních kostelích s jedním nebo dvěma přisluhujícími bez účasti lidu.
  • Čtení pašijí se rozdělí mezi kněze a přisluhující; může je též přečíst sám kněz (jáhen).
  • Výzvy k velkopátečním přímluvám ať pronáší přisluhující, orace vždy sám celebrant.
  • V přímluvách bude doplněna 11. přímluva za ty, kdo se nacházejí ve zmatku, za nemocné a zemřelé – viz níže.
  • Kde je zvykem uctívat kříž políbením, musí být toto gesto omezeno výhradně na celebranta.
  • Tam, kde nebudou obřady přenášeny přímým přenosem, mohou kněží tuto památku slavit jednodušším způsobem – viz níže.

7. Soukromá modlitba v kostelích

  • S ohledem na místní podmínky a aktuální nařízení vlády ČR mohou kněží během velikonočního tridua ponechat kostely otevřené pro soukromou modlitbu věřících. Nebude se ale připravovat adorace kříže ani tzv. Boží hrob z důvodu možné větší koncentrace lidí v kostelích.

8. Bílá sobota

  • Obřady katechumenátu tradičně spjaté s ránem Bílé soboty jsou odloženy na dobu, kdy bude možné slavit iniciační svátosti. Termín určí diecézní biskup.

9. Velikonoční vigilie

  • Kněz, který neslaví velikonoční vigilii, se jako obvykle modlí místo toho modlitbu se čtením ze slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.
  • Velikonoční vigilii je dovoleno slavit výlučně v katedrálách a farních kostelích, kněží ji slaví s jedním nebo dvěma přisluhujícími.
  • Slavnost velikonoční svíce bude zahrnovat pouze její zapálení a Exsultet – viz níže.
  • Bohoslužba slova se slaví obvyklým způsobem.
  • Z křestní bohoslužby se použije pouze obnova křestního vyznání.
  • Udělování iniciačních svátostí je odloženo na pozdější termín.
  • Slavení eucharistie se koná obvyklým způsobem.
  • Rubriky pro upravené slavení velikonoční vigilie naleznete níže.

10. Boží hod velikonoční

  • Mši svatou v den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně slaví kněží s jedním nebo dvěma přisluhujícími.
  • Sekvence se zařazuje pouze tehdy, jestliže se zpívá.
  • Pokud nebudou zmírněny restrikce, kněží odloží velikonoční podávání eucharistie na dobu velikonoční, popř. až to bude možné.
  • Žehnání pokrmů o Velikonocích mohou věřící vykonat ve svých domovech – viz níže.

Žehnání pokrmů

Žehnání pokrmů o Velikonocích souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen masa, ale i vajec a sýra. Zvláštní symboliku má velikonoční vejce – symbol života. Žehnací modlitbu pronáší zpravidla otec rodiny, úryvek z Písma může číst někdo jiný. Žehnací modlitbu neprovází ani znamení kříže, ani kropení svěcenou vodou. Je na kněžích, aby tento text k žehnání pokrmů nabídli svým farníkům.

Úryvek z Písma pro žehnání pokrmů na výběr: Gn 1,27–31a; Gn 9,1–3, Lk 11,9–13

Žehnací modlitba pro požehnání pokrmů:

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože,
ty všechno naplňuješ svým požehnáním;
shlédni na nás, když dnes o slavnosti zmrtvýchvstání tvého Syna
děkujeme za tvé dary,
které mají sloužit k uchování našeho pozemského života,
a uč nás přijímat je z tvých rukou tak,
aby všechno směrovalo k tvé oslavě.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.

převzato z www.liturgie.cz

Není nutno nezpívat

Ve středu 25. 3. ve 12.30 buďte připraveni. Zdeněk Svěrák nás povzbudí svým slovem a spolu s Jaroslavem Uhlířem zazpívá píseň není nutno. Připojme se k nim. Na ČT1, na stanicích Českého rozhlasu, Evropě 2, Frekvenci 1 a dalších stanicích.

V Itálii si zpívali sousedé z balkónů, ve Španělsku policisté na ulicích, někde se tleská (už i u nás). Říká se, že co Čech, to muzikant. V domácnostech, obchodech, fungujících podnicích nebo na ulicích se ve středu na chvíli zastavme, vezměme do ruky hudební nástroj a zpívejme.

Místo symbolických tří minut ticha vyjádřeme zpěvem poděkování a podporu všem lidem v první linii boje s pandemií – lékařům, sestřičkám, lékárníkům, řidičům, hasičům, novinářům a dalším.

Otevřete okno. Sedněte k pianu, vytáhněte kytaru, trubku, housle nebo třeba pokličky z kuchyňské linky a po odpočítání začněte hrát píseň Není nutno. Pokud doma hudební nástroj nemáte, nevadí! Zpívejte spolu s rádiem nebo televizí, kde se přidáte ke Zdeňkovi Svěrákovi, Jaroslavu Uhlířovi a dalším.

Organizátorem jsou přátelé lidí, kteří denně čelí pandemii, a Piána na ulici z.s.

Navštivte také https://neninutno.cz/.

Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
 
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
 
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.   


(Jan Graubner)

zpět

INFORMACE PO VYHLÁŠENÍ NOUZOVÉHO STAVU

Od 11. května bude možné slavit mše svaté s počtem 100 účastníků. Od 25. května 300 účastníků

Bohoslužby za účasti 15 osob jsou povolené již od 24. dubna – usnesení vlády č. 452

Pravidla pro uvolňování omezení týkající se bohoslužeb
Stálá rada České biskupské konference a biskup – delegát ČBK pro duchovní péči ve zdravotnictví schválili 14. dubna 2020 následující pravidla pro postupné uvolňování omezení, které se týká veřejných bohoslužeb.

  • V kostele musí lidé dodržovat minimální rozestupy dva metry mezi účastníky bohoslužeb (s výjimkou členů v rámci jedné rodiny nebo jinak propojených osob);
  • Účastníci si před vstupem do kostela povinně vydesinfikují ruce;
  • Všichni účastníci bohoslužeb mají roušku vyjma okamžiku přijetí Eucharistie;
  • Vynechává se pozdravení pokoje a žehnání se svěcenou vodou;
  • Kněz si desinfikuje ruce minimálně před začátkem bohoslužby, před podáváním Eucharistie a po něm;
  • Délku bohoslužby je třeba při zachování liturgických předpisů zbytečně neprodlužovat;
  • Kostel je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou desinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.) Údržbě a čistotě prostoru je věnována mimořádná péče;
  • Je omezen přístup věřících do dalších míst v kostele mimo hlavní bohoslužebný prostor;
  • Obdobná pravidla platí pro svatby a křty;
  • Až do odvolání je zrušen veškerý další program ve farnostech, který vyžaduje shromažďování lidí;
  • Kostely mimo bohoslužeb zůstávají otevřené jako obvykle pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči;
  • Za dodržování těchto pravidel je zodpovědný duchovní, který předsedá bohoslužbě.

18.3.2020:Lidé v Česku nebudou smět od půlnoci ze středy na čtvrtek vyjít ven bez roušky nebo jiné ochrany nosu a úst. Obchody budou od 10 do 12 hodin přístupné jen lidem starším 65 let. Rozhodla o tom vláda kvůli šíření koronaviru. V Česku je nyní 464 potvrzených nakažených. Už od pondělí platí omezení volného pohybu, lidé mohou jen na nákup, za rodinou či k lékaři.

15.3.2020:Vláda svým opatřením zakazuje volný pohyb osob na území České republiky od nedělní půlnoci do úterý 24. března do 6.00. Občanům nařizuje, aby pobývali ve svých domovech s výjimkou cest do zaměstnání a nezbytných cest za rodinou nebo blízkými.

Vláda vyhlásila nouzový stav-od 13.3.2020

z listu arcibiskupa Graubnera:
Dokud bude mimořádná situace trvat, nebudeme používat svěcenou vodu v kropenkách a vynecháme pozdravení pokoje. U vstupu do kostela je vhodné umístit dezinfekční gely a vybídnout věřící k jejich užívání. Všechny, kteří mají projevy chřipky nebo nachlazení, prosím, aby z ohledu k jiným zůstali doma. Donášení svatého přijímání domů starým a nemocným lidem se neomezuje. Podobně jsou možné návštěvy kněží a nemocničních kaplanů v nemocnicích a domovech důchodců i přes zákaz návštěv, protože kaplani jsou považováni za personál. celý text zde

Z prohlášení českých a moravských biskupů ze dne 12. 3. 2020:

„V souvislosti s nouzovým stavem, vyhlášeným dnes Vládou ČR, kdy je omezen počet účastníků shromáždění, včetně náboženských na 30 osob, se prakticky ruší veřejné bohoslužby a další církevní akce.

„Toto opatření je zcela mimořádné, a vyžaduje si tedy mimořádná řešení. Všichni věřící jsou z tohoto důvodu do odvolání dispenzováni od fyzické účasti na nedělních bohoslužbách. Bohoslužby je možné sledovat ve sdělovacích prostředcích a den Páně slavit v rodinném kruhu. Zůstává zachována možnost individuálního přijetí svátostí v kostelích, které zůstanou v rámci možností otevřeny.“

Situace ve městě Kroměříž:

Vláda kvůli šíření koronaviru vyhlásila ve čtvrtek 12. března 2020 pro celou Českou republiku nouzový stav. V rámci mimořádných opatření se mimo jiné s účinností od 13. března 2020 od 6.00 zakazují veřejné i soukromé akce s účastí přesahující ve stejný čas 30 osob a to do odvolání.

Proto jsou veřejné bohoslužby v našich farnostech od pátku 13. března zrušeny.

Opatření města Kroměříž proti šíření koronaviru
Podle radnice by občané měli nad rámec nařízených opatření ve vlastním zájmu omezit pohyb ve veřejném prostoru a také návštěvy, a to včetně návštěv příbuzných.

Modleme se za všechny nemocné,
buďme připraveni pomoci těm, kdo pomoc potřebují, a nezapomínejme na modlitbu za brzké ukončení šíření současné nákazy.

Spojme se nyní se všemi věřícími v Evropě v (této) modlitbě

Všemohoucí a milosrdný Bože Otče, Stvořiteli světa, 
který jsi z lásky k nám poslal na svět svého Syna jako lékaře duše i těla, 
shlédni na své děti, které se na Tebe obracejí 
v této obtížné době plné dezorientace a obav 
v mnoha místech Evropy i světa 
a hledají sílu, spásu a úlevu.

Osvoboď nás od nemoci a strachu, 
uzdrav naše nemocné, utěš jejich rodiny, 
dej moudrost hlavám státu, 
dej sílu a odměnu našim lékařům, 
zdravotníkům a dobrovolníkům, 
dej věčný život zesnulým. 
Neopusť nás v dobách zkoušky, 
ale vysvoboď nás ode všeho zlého.

O toto prosíme Tebe, 
který se Synem a Duchem Svatým 
žiješ a kraluješ na věky věků. 

Amen.

Maria, matko uzdravení a naděje,
přimlouvej se za nás!

Jedna ozvěna exercicií

Chvála Kristu,

zdravím Vás, otče Gorazde, od nás a ještě jsem Vám chtěla říct (vlastně: dovolila si napsat) pár poznámek – nebo spíš příběh – k letošním exerciciím, ze kterých jsem se vrátila před několika týdny. Omlouvám se, že až teď, ale musela jsem nejprve dohonit zameškanou práci, nemám totiž pak klid na přemýšlení, když mě tlačí jiné věci.

S osmdesátiletou paní z Brna jsme dojely v pořádku autobusem, a právě k téhle cestě a nejen k ní, se chci trošku v myšlenkách vrátit. „Vyhlídkový“ autobus na lince Dačice – Brno je doprava naprosto k nezaplacení, zvlášť když je tak nádherné počasí, jako bylo v tu sobotu, a když člověk nemá zas tak moc příležitostí cestovat v tuhle roční dobu. Ta naše země je tak nádherná, tak různorodá, doslova hýří těmi nejkrásnějšími odstíny zelené barvy, ale i všech jiných, úrodná, zkrátka velmi požehnaná od Pána. Znovu jsem se začala zabývat žalmem 65, který v ekumenickém překladu má nadpis – Ztišením se sluší chválit Hospodina – ale od Vladimíra Bognera je nadepsaný jako Děkování za Boží dary. Tenhle žalm jsem si vymodlila páteční křížovou cestou, a nemá to chybu.

Jedenáct zastavení jsem Pánu Ježíši vyprávěla o tom a prosila za to, co potřebuji já – jak chci být vnímavá k lidem, to jsem Vám už říkala. A u dvanáctého zastavení jsem se zastavila a začala jsem si představovat, co dělala Matka Boží pod křížem. A přišla jsem k závěru, že asi mlčela – a v té chvíli jsem zmlkla, nebo spíš byla umlčena, i já, protože když Pán Ježíš umírá, u toho se nedá nic říkat.

Navíc mě naplnila vzpomínka na mou vlastní zkušenost, když mi umírala dceruška, jak člověk v bolesti zmlkl a vlastně úplně ztratil slova, neměl co říct. Naštěstí je to už dávno, ve svatém roce 2000, a abych řekla pravdu, tehdy jsem prožila jedno ze svých nejdůležitějších procitnutí k vnímání Boží blízkosti (jak jste o tom mluvil v první exerciční přednášce) a teprve teď mi dochází, co to vlastně bylo.

Dítě se mi narodilo 2. března 2000, první čtvrtek v měsíci, který patří modlitbám za kněze, a dali jsme holčičce jméno Marie. Přišla na svět po naprosto normálním těhotenství, kdy nikoho nenapadlo nic mimořádného ani tragického. Snad jenom můj šestý smysl mě upozorňoval na něco neobvyklého, ale rozumem jsem si všechno zdůvodnila, že není důvod k obavám. Až po porodu jsem se najednou dozvěděla, že snad nic v tom děťátku není v pořádku, v tělíčku mu prostě chyběla spousta orgánů, ledvina, plíce, aorta, jiné byly zamotané, nebo nebyly na správném místě. Miminko mi odvezli do Brna a já jsem se s tím naprosto neuměla srovnat.

Byl to do té doby nejhorší šok mého života a Hospodina jsem obviňovala z toho, že při mně nestál: můj manžel i tchyně totiž chtěli, abych šla na potrat, protože už to bylo naše páté dítě, já jsem všechno přemlouvání odmítla a prosadila si svou a dítě si nechala. A teď od Něj tohle, takhle mi uhnout, když já jsem se naprosto spoléhala jen na Něj. Maruška žila osm měsíců, jenom jeden měsíc jsem ji měla doma – květen, jinak byla v nemocnici v Brně na JIP a já s ní nebo s ostatními dětmi doma. A tehdy se mi stalo něco úžasného, co dalo celému tomu utrpení, z lidského hlediska naprosto nesmyslnému, jiný směr a rozměr.

Seděla jsem takhle v křesle a peskovala Hospodina, protože jsem nebyla v stavu mu to odpustit a protože máma, když jde o dítě, je schopná stavět do latě i Boha. A jak jsem mu to tak všechno vypověděla, tak jsem to ukončila výčitkou, ať se nestaví hluchým, že já moc dobře vím, že mě slyší (hrůza – ještě teď se mu omlouvám). A slyšel: praštil se mnou na zem, na kolena, hlavu „do prachu“ na zem a v té chvíli jsem dostala poznání, že to dítě je pro svět(!) velký dar, že Anička Zelíková byla pro svět velkým darem, že Ježíš Kristus je pro svět nesmírným darem – všechny tři vjemy byly jakoby zvlášť, ALE ZÁROVEŇ V NAPROSTÉ JEDNOTĚ V JEDNOM, v JEŽÍŠI KRISTU – neumím to popsat.

A mnou procházely a zahlcovaly mě tak obrovské vlny vděku, lásky, klanění, nikdy jsem nic podobného nezažila. A zároveň mě vedly k poznání, že pro tohle je člověk ve své podstatě stvořen: pro klanění se a děkování Bohu. 

Malé jsem od té doby říkala malá karmelitka, protože tím šestým smyslem (což je Duch svatý) se mi pořád připomínala smírná oběť a protože na jejím tělíčku nebylo zdravého nebolavého místečka – na nevinném děťátku. Přesně jsem si představovala, jak asi trpěla Panna Maria, když jí trýznili a zabíjeli jejího naprosto nevinného Syna, nebylo na něm zdravého místečka…

No, a na tohle jsem dávno trochu pozapomněla, a když jsem ve středu přijela do Kostelního Vydří, tak jsem poznala, že to moje dítě je zde přítomné nějak mnohem víc, a na všechno tohle jsem si díky Vaším exerciciím, díky modlitbám a Duchu svatému postupně vzpomněla, ale před nikým jsem nebyla schopna, a ani nechtěla, o tom mluvit.

Maruška zemřela 31. října 2000, v poslední den měsíce Panny Marie Růžencové, den před svátkem Všech svatých. A tak mě Pán Bůh i Panna Maria vlastně drželi po celou dobu této bolestné etapy na mé životní cestě. Na ní je spousta jiných záchytných bodů, ale to by vydalo na celou knihu.

A to je taky jeden z podstatných důvodů, proč chci žít v Karmelu.

Ach, ani nevím, jestli to všechno, co jsem Vám napsala, má hlavu a patu. Prosím Vás o shovívavost, nejsem žádný spisovatel, jen Vám chci přiblížit ten svůj stav a ty mé postřehy k Vašim exerciciím z mého úhlu pohledu.

A nezbývá nic jiného, než jenom se klanět a děkovat Bohu a zůstávat v Jeho přítomnosti – žalm 65 se k tomu hodí výborně. Dobrořečme Pánu! Bohu díky!

S pozdravem Marie Š.

P.S. Ta moje slova jsou tak ubohá, aby něco takového vypověděla…

(dopis, napsaný asi měsíc po odjezdu z Vydří-v r. 2016)

zpět