Archiv autora: admin

Slovo farníkům

            Letošní postní doba je bezesporu mimořádná. Po mnoha letech si nemusíme vymýšlet žádné rozmanité formy sebezáporu, neboť život před nás postavil zcela reálné kříže.

            Když sleduji zprávy o současné pandemii, přicházejí mi na mysl slova žalmu: „Co je člověk, že na něho myslíš?“ (Ž 8,5) Čím je člověk, když přes veškerou vyspělost lékařské vědy a techniky je tak zranitelný? Čím je, že se takřka ze dne na den jeho život může radikálně změnit? Čím je, jestliže se to, na co spoléhal, bortí jako domeček z karet? Co je člověk? Čím je každý z nás? Myslím, že odpověď nám dává druhá část věty osmého žalmu: co je člověk, že na něho myslíš? Na nás v naší křehkosti myslí Bůh. V nejistotě a obavách, které vnímáme navenek i uvnitř, nám poskytuje svou jistotu náš Pán, který na nás myslí. Pamatuje na nás, protože mu ležíme na srdci. A i když se v našem světě mnoho věcí příliš rychle zapomíná, Bůh nás nikdy nenechává v zapomnění. Jsme maličcí pod nebem, býváme bezmocní a snadno zranitelní, avšak pro Boha máme nekonečnou hodnotu. Tváří v tvář pokušením zármutku a jitřením obav, které zdánlivě nemají konce, pamatujme, že jsme pro Něj jedinečnými, nenahraditelnými, milovanými dětmi. Uchovat si v paměti tuto skutečnost dodává sílu a naději, abychom nepodléhali protivenstvím života.

            Když člověk náhle o něco přichází nebo když je něčím omezen, má šanci objevit a docenit to, co stále má. Na skutečnost, že patříme Bohu, který nás miluje, nemá nic vnějšího vliv. V radosti i bolesti, v ohrožení i bezpečí patříme Pánu, který nás nechce ztratit. Pán Ježíš se nedá umístit do žádné karantény. Je s námi a stále nám nabízí svou blízkost. Myslím, že právě nyní, kdy je tolik věcí zásadně omezeno, je příhodná doba na to, abychom oživili aktivní a dospělou víru. Využijme tohoto období k obnově osobní a rodinné modlitby. Dopřejme dětem, aby zakusily společnou modlitbu s rodiči, neboť ta je bude jedinečně formovat a posvěcovat. Nezůstávejme jen u pasivního sledování bohoslužeb a náboženských pořadů v televizi či internetu. Každá vlastní snaha o upřímnou modlitbu nám přinese mnohem lepší plody než sebekrásnější kázání a děti obohatí víc než sebelepší hodina náboženství.

            Až současné těžkosti pominou, kéž z nich vyjdeme moudřejší, pokornější, hlouběji zamilováni do Krista. Kéž Bůh, který na nás pamatuje, nám pomáhá být tvůrci dobra a dodávat naději a blízkost všude tam, kde je toho třeba.

                                                                                     o. Bohumil Kundl

Není nutno nezpívat

Ve středu 25. 3. ve 12.30 buďte připraveni. Zdeněk Svěrák nás povzbudí svým slovem a spolu s Jaroslavem Uhlířem zazpívá píseň není nutno. Připojme se k nim. Na ČT1, na stanicích Českého rozhlasu, Evropě 2, Frekvenci 1 a dalších stanicích.

V Itálii si zpívali sousedé z balkónů, ve Španělsku policisté na ulicích, někde se tleská (už i u nás). Říká se, že co Čech, to muzikant. V domácnostech, obchodech, fungujících podnicích nebo na ulicích se ve středu na chvíli zastavme, vezměme do ruky hudební nástroj a zpívejme.

Místo symbolických tří minut ticha vyjádřeme zpěvem poděkování a podporu všem lidem v první linii boje s pandemií – lékařům, sestřičkám, lékárníkům, řidičům, hasičům, novinářům a dalším.

Otevřete okno. Sedněte k pianu, vytáhněte kytaru, trubku, housle nebo třeba pokličky z kuchyňské linky a po odpočítání začněte hrát píseň Není nutno. Pokud doma hudební nástroj nemáte, nevadí! Zpívejte spolu s rádiem nebo televizí, kde se přidáte ke Zdeňkovi Svěrákovi, Jaroslavu Uhlířovi a dalším.

Organizátorem jsou přátelé lidí, kteří denně čelí pandemii, a Piána na ulici z.s.

Navštivte také https://neninutno.cz/.

Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
 
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
 
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.   


(Jan Graubner)

INFORMACE PO VYHLÁŠENÍ NOUZOVÉHO STAVU

18.3.2020:Lidé v Česku nebudou smět od půlnoci ze středy na čtvrtek vyjít ven bez roušky nebo jiné ochrany nosu a úst. Obchody budou od 10 do 12 hodin přístupné jen lidem starším 65 let. Rozhodla o tom vláda kvůli šíření koronaviru. V Česku je nyní 464 potvrzených nakažených. Už od pondělí platí omezení volného pohybu, lidé mohou jen na nákup, za rodinou či k lékaři. Události sledujeme v on-line reportáži.

15.3.2020: Vláda svým opatřením zakazuje volný pohyb osob na území České republiky od nedělní půlnoci (15.3.2020) do úterý 24. března do 6.00. Občanům nařizuje, aby pobývali ve svých domovech s výjimkou cest do zaměstnání a nezbytných cest za rodinou nebo blízkými.

Vláda vyhlásila nouzový stav-od 13.3.2020

z listu arcibiskupa Graubnera:
Dokud bude mimořádná situace trvat, nebudeme používat svěcenou vodu v kropenkách a vynecháme pozdravení pokoje. U vstupu do kostela je vhodné umístit dezinfekční gely a vybídnout věřící k jejich užívání. Všechny, kteří mají projevy chřipky nebo nachlazení, prosím, aby z ohledu k jiným zůstali doma. Donášení svatého přijímání domů starým a nemocným lidem se neomezuje. Podobně jsou možné návštěvy kněží a nemocničních kaplanů v nemocnicích a domovech důchodců i přes zákaz návštěv, protože kaplani jsou považováni za personál. celý text zde

Z prohlášení českých a moravských biskupů ze dne 12. 3. 2020:

„V souvislosti s nouzovým stavem, vyhlášeným dnes Vládou ČR, kdy je omezen počet účastníků shromáždění, včetně náboženských na 30 osob, se prakticky ruší veřejné bohoslužby a další církevní akce.

„Toto opatření je zcela mimořádné, a vyžaduje si tedy mimořádná řešení. Všichni věřící jsou z tohoto důvodu do odvolání dispenzováni od fyzické účasti na nedělních bohoslužbách. Bohoslužby je možné sledovat ve sdělovacích prostředcích a den Páně slavit v rodinném kruhu. Zůstává zachována možnost individuálního přijetí svátostí v kostelích, které zůstanou v rámci možností otevřeny.“

Situace ve městě Kroměříž:

Vláda kvůli šíření koronaviru vyhlásila ve čtvrtek 12. března 2020 pro celou Českou republiku nouzový stav. V rámci mimořádných opatření se mimo jiné s účinností od 13. března 2020 od 6.00 zakazují veřejné i soukromé akce s účastí přesahující ve stejný čas 30 osob a to do odvolání.

Proto jsou veřejné bohoslužby v našich farnostech od pátku 13. března zrušeny.

Opatření města Kroměříž proti šíření koronaviru
Podle radnice by občané měli nad rámec nařízených opatření ve vlastním zájmu omezit pohyb ve veřejném prostoru a také návštěvy, a to včetně návštěv příbuzných.

vyberte si mši na internetu

sledujte TV noe

Modleme se za všechny nemocné,
buďme připraveni pomoci těm, kdo pomoc potřebují, a nezapomínejme na modlitbu za brzké ukončení šíření současné nákazy.

Spojme se nyní se všemi věřícími v Evropě v (této) modlitbě

Všemohoucí a milosrdný Bože Otče, Stvořiteli světa, 
který jsi z lásky k nám poslal na svět svého Syna jako lékaře duše i těla, 
shlédni na své děti, které se na Tebe obracejí 
v této obtížné době plné dezorientace a obav 
v mnoha místech Evropy i světa 
a hledají sílu, spásu a úlevu.

Osvoboď nás od nemoci a strachu, 
uzdrav naše nemocné, utěš jejich rodiny, 
dej moudrost hlavám státu, 
dej sílu a odměnu našim lékařům, 
zdravotníkům a dobrovolníkům, 
dej věčný život zesnulým. 
Neopusť nás v dobách zkoušky, 
ale vysvoboď nás ode všeho zlého.

O toto prosíme Tebe, 
který se Synem a Duchem Svatým 
žiješ a kraluješ na věky věků. 

Amen.

Maria, matko uzdravení a naděje,
přimlouvej se za nás!

Čtrnáct kroměřížských zastavení

Úvod

Pane Ježíši Kriste, ty jsi prošel křížovou cestou, která se završila tvým ukřižováním. Chceme si nyní připomenout tyto okamžiky, které nám přinesly spásu. Tvoje putování provázela četná setkání s lidmi, z jejichž postojů se dodnes můžeme poučit.

Právě tak se můžeme poučit i z příběhů novodobých Pilátů, Veronik, Marií, Šimonů i lotrů, kteří zanechali svoji stopu v našem kraji. Míru tvého utrpení a jeho smysl tak můžeme pro sebe objevit novým způsobem.

l. Ježíš odsouzen

K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Jak často slýcháme, že se Ježíš nechal odsoudit vlastně dobrovolně. Vždyť mu Pilát dal opakovaně možnost rétoricky z obvinění vykličkovat. Stačilo jen pár slov, která by byla alespoň nejednoznačná a Pilát byl ochoten se jich chytit a Ježíše šalamounsky skrýt před hněvem zfanatizovaného davu.

Neuhnout před zjevnou lží, nepřipustit dvojznačnou interpretaci křesťanské zvěsti. Jak nutně potřebujeme příklady a vzory, které je hodné následovat.

V Lutopecnách se narodil v roce 1928 Augustin Navrátil. Soudci Okresního soudu v Kroměříži byl nespravedlivě souzen. Lékaři zdejší psychiatrické nemocnice byl nesmyslně léčen s diagnózou „paranoia querulans“. Jeho pronásledování nebylo ani tak dílem démonické státní moci řízené z nejvyšších míst, ale výslednicí rozhodování jeho sousedů v Místním národním výboru v Lutopecnách, úředníků ONV Kroměříž či vedení státního podniku Pal Magneton. Třicet let tvrdohlavě vzdoroval komunistické kolektivizaci v zemědělství, vydával katolický samizdat, stal se signatářem Charty 77, sepsal tzv. Kroměřížskou petici, v níž vyzýval státní orgány, aby dodržovaly náboženskou svobodu. Za šíření této petice byl Navrátil v červenci 1978 poslán do psychiatrické léčebny. Stal se svědkem toho, že diagnóza není jen záležitostí vědy, ale i svědomí. V roce 1988 Navrátil inicioval petici známou jako Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů, kterou podepsalo více jak půl milionu lidí, a ta se tak stala nejmasovější akcí manifestujících odpor proti komunistickému režimu. Netoužil být hrdinou a ani po sametové revoluci se jím nestal. Svědomím této země ale určitě je. 

Pane, dej, ať také já dokážu rozlišit, jakým způsobem se mám postavit zlu.

Ukřižovaný Ježíši                       (lid): smiluj se nad námi!

Jedna ozvěna exercicií

Chvála Kristu,

zdravím Vás, otče Gorazde, od nás a ještě jsem Vám chtěla říct (vlastně: dovolila si napsat) pár poznámek – nebo spíš příběh – k letošním exerciciím, ze kterých jsem se vrátila před několika týdny. Omlouvám se, že až teď, ale musela jsem nejprve dohonit zameškanou práci, nemám totiž pak klid na přemýšlení, když mě tlačí jiné věci.

S osmdesátiletou paní z Brna jsme dojely v pořádku autobusem, a právě k téhle cestě a nejen k ní, se chci trošku v myšlenkách vrátit. „Vyhlídkový“ autobus na lince Dačice – Brno je doprava naprosto k nezaplacení, zvlášť když je tak nádherné počasí, jako bylo v tu sobotu, a když člověk nemá zas tak moc příležitostí cestovat v tuhle roční dobu. Ta naše země je tak nádherná, tak různorodá, doslova hýří těmi nejkrásnějšími odstíny zelené barvy, ale i všech jiných, úrodná, zkrátka velmi požehnaná od Pána. Znovu jsem se začala zabývat žalmem 65, který v ekumenickém překladu má nadpis – Ztišením se sluší chválit Hospodina – ale od Vladimíra Bognera je nadepsaný jako Děkování za Boží dary. Tenhle žalm jsem si vymodlila páteční křížovou cestou, a nemá to chybu.

Jedenáct zastavení jsem Pánu Ježíši vyprávěla o tom a prosila za to, co potřebuji já – jak chci být vnímavá k lidem, to jsem Vám už říkala. A u dvanáctého zastavení jsem se zastavila a začala jsem si představovat, co dělala Matka Boží pod křížem. A přišla jsem k závěru, že asi mlčela – a v té chvíli jsem zmlkla, nebo spíš byla umlčena, i já, protože když Pán Ježíš umírá, u toho se nedá nic říkat.

Navíc mě naplnila vzpomínka na mou vlastní zkušenost, když mi umírala dceruška, jak člověk v bolesti zmlkl a vlastně úplně ztratil slova, neměl co říct. Naštěstí je to už dávno, ve svatém roce 2000, a abych řekla pravdu, tehdy jsem prožila jedno ze svých nejdůležitějších procitnutí k vnímání Boží blízkosti (jak jste o tom mluvil v první exerciční přednášce) a teprve teď mi dochází, co to vlastně bylo.

Dítě se mi narodilo 2. března 2000, první čtvrtek v měsíci, který patří modlitbám za kněze, a dali jsme holčičce jméno Marie. Přišla na svět po naprosto normálním těhotenství, kdy nikoho nenapadlo nic mimořádného ani tragického. Snad jenom můj šestý smysl mě upozorňoval na něco neobvyklého, ale rozumem jsem si všechno zdůvodnila, že není důvod k obavám. Až po porodu jsem se najednou dozvěděla, že snad nic v tom děťátku není v pořádku, v tělíčku mu prostě chyběla spousta orgánů, ledvina, plíce, aorta, jiné byly zamotané, nebo nebyly na správném místě. Miminko mi odvezli do Brna a já jsem se s tím naprosto neuměla srovnat.

Byl to do té doby nejhorší šok mého života a Hospodina jsem obviňovala z toho, že při mně nestál: můj manžel i tchyně totiž chtěli, abych šla na potrat, protože už to bylo naše páté dítě, já jsem všechno přemlouvání odmítla a prosadila si svou a dítě si nechala. A teď od Něj tohle, takhle mi uhnout, když já jsem se naprosto spoléhala jen na Něj. Maruška žila osm měsíců, jenom jeden měsíc jsem ji měla doma – květen, jinak byla v nemocnici v Brně na JIP a já s ní nebo s ostatními dětmi doma. A tehdy se mi stalo něco úžasného, co dalo celému tomu utrpení, z lidského hlediska naprosto nesmyslnému, jiný směr a rozměr.

Seděla jsem takhle v křesle a peskovala Hospodina, protože jsem nebyla v stavu mu to odpustit a protože máma, když jde o dítě, je schopná stavět do latě i Boha. A jak jsem mu to tak všechno vypověděla, tak jsem to ukončila výčitkou, ať se nestaví hluchým, že já moc dobře vím, že mě slyší (hrůza – ještě teď se mu omlouvám). A slyšel: praštil se mnou na zem, na kolena, hlavu „do prachu“ na zem a v té chvíli jsem dostala poznání, že to dítě je pro svět(!) velký dar, že Anička Zelíková byla pro svět velkým darem, že Ježíš Kristus je pro svět nesmírným darem – všechny tři vjemy byly jakoby zvlášť, ALE ZÁROVEŇ V NAPROSTÉ JEDNOTĚ V JEDNOM, v JEŽÍŠI KRISTU – neumím to popsat.

A mnou procházely a zahlcovaly mě tak obrovské vlny vděku, lásky, klanění, nikdy jsem nic podobného nezažila. A zároveň mě vedly k poznání, že pro tohle je člověk ve své podstatě stvořen: pro klanění se a děkování Bohu. 

Malé jsem od té doby říkala malá karmelitka, protože tím šestým smyslem (což je Duch svatý) se mi pořád připomínala smírná oběť a protože na jejím tělíčku nebylo zdravého nebolavého místečka – na nevinném děťátku. Přesně jsem si představovala, jak asi trpěla Panna Maria, když jí trýznili a zabíjeli jejího naprosto nevinného Syna, nebylo na něm zdravého místečka…

No, a na tohle jsem dávno trochu pozapomněla, a když jsem ve středu přijela do Kostelního Vydří, tak jsem poznala, že to moje dítě je zde přítomné nějak mnohem víc, a na všechno tohle jsem si díky Vaším exerciciím, díky modlitbám a Duchu svatému postupně vzpomněla, ale před nikým jsem nebyla schopna, a ani nechtěla, o tom mluvit.

Maruška zemřela 31. října 2000, v poslední den měsíce Panny Marie Růžencové, den před svátkem Všech svatých. A tak mě Pán Bůh i Panna Maria vlastně drželi po celou dobu této bolestné etapy na mé životní cestě. Na ní je spousta jiných záchytných bodů, ale to by vydalo na celou knihu.

A to je taky jeden z podstatných důvodů, proč chci žít v Karmelu.

Ach, ani nevím, jestli to všechno, co jsem Vám napsala, má hlavu a patu. Prosím Vás o shovívavost, nejsem žádný spisovatel, jen Vám chci přiblížit ten svůj stav a ty mé postřehy k Vašim exerciciím z mého úhlu pohledu.

A nezbývá nic jiného, než jenom se klanět a děkovat Bohu a zůstávat v Jeho přítomnosti – žalm 65 se k tomu hodí výborně. Dobrořečme Pánu! Bohu díky!

S pozdravem Marie Š.

P.S. Ta moje slova jsou tak ubohá, aby něco takového vypověděla…

(dopis, napsaný asi měsíc po odjezdu z Vydří-v r. 2016)

Hora blahoslavenství

Hora Blahoslavenství začíná hrát všemi barvami panáčků a to máme za sebou jen 1. týden a jarní prazdniny. Jak asi bude vypadat za dalších 7? A jak celá farnost, když budou děti i dospělí úkoly plnit? To bude blaženosti a štěstí opravdu kopec! 😅🌞

1. neděli postní jsme začali naplněním prvního blahoslavenství:
„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ (Mt 5,9)

2. neděli pokračujeme dalším blahoslavenstvim:
„Blahoslavení čistého stdce, neboť oni budou vidět Boha.“ (Mat 5,8)

3. neděle postní Setkání Ježíše se Samaritánkou u studny (Jan 4,5-12)
„Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ (Mt 5,6)

4. týden Uzdravení slepého (Jan 9,5-41)
„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“
(Mt 5,3)

5. týden Vzkříšení Lazara (Jan 11,1-45)
„Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.“
(Mt 5,4)

 Zkuste to s námi, je to snadné – udělejte někomu radost jen tak, nebo zkuste být něčí kamarád či přítel nejen tehdy, když se to hodí vám, dělejte dobré skutky upřímně a nezištně. Držíme vám pěsti!😉

„Blahoslavenství (kalk z lat. beatitudo štěstí, blaženost a řec. εὐ-λογεῖν [eulogein] dobrořečit) je název ústřední části tzv. Horského kázání zaznamenaného v Matoušově a Lukášovu evangeliu.

V Horské řeči Ježíš Kristus popisuje vlastnosti toho, kdo patří do božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný, starším tvarem blahoslavený (v původním textu μακάριος [makarios] požehnaný). Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné.“ (Wikip.)

Na obrázku může být: 1 osoba
Není k dispozici žádný popis fotky.
Na obrázku může být: stojící lidé

Zápis z jednání pastorační rady dne 27. 2. 2020

 Program:

  1. Úvod – modlitba
  2. Poděkování členům pastorační rady za práci pro farnost za předešlé období, především zhodnocení farního plesu a zabijačky
  3. Témata jednání:
    1. Postní doba: nová aktivita – hledání křížů v Kroměříži a okolí, tzv. geocaching
       –  dětská postní aktivita (i pro dospělé) – 8 blahoslavenství  –  nacvičování ministrantů na Velikonoční Triduum
      – umývání nohou na Zelený čtvrtek – 11 mužů + Anička Forýtková (lidé, kteří si nesou nějaký kříž)
    2. 19. 3. 2020 – setkání mužů na faře po večerní mši sv. v 18.00 hod.
    3. 18. 4. 2020 –  Pouť chlapů – Blatnice pod Sv. Antonínkem zajišťuje Jirka Stodůlka – cena cca Kč 500,-
    4. 24. 3. 2020 – začíná kurz Alfa, v úterý v 18.00 hod na faře P. Marie, 1. patro
    5. 25. 4. 2020 – Pouť žen na Velehrad organizačně zajišťuje L. Hudcová
    6. 16. 5. 2020 Farní pouť – Ostrava – televize Noe
    7.  5. 6. 2020  – Noc kostelů – vystoupí CZŠ                                            – Cimbál P. Kordíka
      – prohlídka kostela + farní zahrady (opékání špekáčků od 19.00  do 21.00 hodin)                                                      – beseda s řádovou sestrou Sv. Kříže ( Matka představená s. M. Miroslava)
    8. Ministrantský putovní tábor  – od 13.7. – 16. 7. 2020
    9. Farní dovolená – od 5.7. – 10. 7. 2020 – 5 dní – kemp změna, nutno domluvit, chatky pro 4 – 5 osob, Kč 550,- 1noc/1 chatka – nutná schůzka, jestli se vůbec farní        dovolená bude konat.
    10. 8. – 15. 8. 2020 Letní tábor pro děti – fara Dřevohostice – max. 30 dětí 1.– 7. třída – vedoucí Ing. Martin Stachoň
    11. 11. 6. 2020 – Boží Tělo – naše farnost má na starosti průvod
    12. oprava figurek z betléma – možnost opravy p. Čech – zjistí M. Štěpančíková
    13. Farní hody – 16. 8. 2020
    14. Nový akolyta – Mgr. Motyčka Pavel – vylepšení možnosti donášení sv. přijímání do Domova pro seniory ve Vážanech?
    15. návrh – prosba – lze prodloužit nebo nabídnout další nový čas pro sv. smíření nejenom farníkům, na vesnicích v okolí je dost omezená možnost sv. zpovědi
    16. 26. 3. 2020 – setkání zabijačkové skupiny v 18.00 hod na faře
  4. Příští setkání pastorační rady ve čtvrtek 28. 5. 2020 v 18.00 h na faře
  5. Závěr – Modlitba

                                                          vyhotovila: Marie Štěpančíková
2. 3. 2020